Odebírat RSS
RSS komentářůNásledky lásky: O dekádu opožděná premiéra, která přesto dává smysl
10. 3. 2014 # 0.19 # Filmy # Bez komentáře
Distribuční společnost Film Europe zvolila na našem trhu téměř nevídanou strategii, když se po slušné divácké odezvě Velké nádhery (2013) rozhodla uvést do kin deset let starý snímek Paola Sorrentina Následky lásky (Le Conseguenze dell’amore, 2004). Tedy film, který se sice v oficiální české distribuci neobjevil, ale byl v roce 2007 uveden v rámci výběru Cinepur Choice. Ačkoliv je tato strategie přinejmenším zvláštní, přesto dává jistý smysl, jelikož se díky ní českým divákům znovu připomíná a mnohým dokonce odhaluje poměrně neznámý film, jenž si rozhodně zaslouží pozornost. Divák se tak bude moci přesvědčit, že ještě před známějšími filmy Božský (2008), Tady to musí být (2011) a Velká nádhera Sorrentino natočil snímek, který je v mnohém předznamenává a v lecčem dokonce předčí, přesto (nebo právě proto), že si neklade tak vysoké ambice.
Oproti pozdějším Sorrentinovým filmům se Následky lásky liší především svou jasně uzavřenou narací. Přestože se již zde setkáváme s typickou zvláštně poklidnou atmosférou, jež známe například z Velké nádhery, tak Sorrentino po pomalém rozjezdu rozehrává kriminální nebo spíše noirový příběh s jasným dramatickým schématem, který pracuje s překvapením, tajemstvím a elipsami. Ačkoliv je třeba podotknout, že tato zápletka není ani tak cílem a dominantou filmu, jako spíše prostředkem, pomocí nějž autor dosahuje specifického vyznění a katarze. Příběh slouží k budování atmosféry a nálady, a nikoli naopak.
Podobně jako Sorrentinovy následující filmy, i Následky lásky jsou vybudovány okolo výrazné mužské hlavní postavy, která je středobodem veškerého dění. Tentokrát je tou postavou Titta di Girolamo (ztvárněný kým jiným než Tonim Servillem), insomniak a bývalý investiční makléř, který před lety při jedné transakci pro mafii přišel o velké peníze a od té doby je „uklizen“ do hotelu ve Švýcarsku. Zde tráví dlouhé hodiny kouřením v baru a jeho jedinou prací je jednou týdně převést ve svém BMW kufr s několika miliony dolarů do místní banky. Kromě toho si každou středu přesně v 10 hodin píchne dávku heroinu (tento zvyk dodržuje již téměř čtvrt století), dále občas zavolá svým dětem, které s ním však nechtějí mluvit a jednou do roka si nechá vyměnit krev v těle. Tento jeho naprosto stereotypní, byť svérázný život naruší až nečekaná láska k mladé servírce Sofii (Olivia Magnani)…
Jakkoliv Titta vede rutinní a v podstatě nudný “vnější” život, tak o to bohatší je ten niterný. Stejně jako ve Velké nádheře tu hraje důležitou roli voice-over hlavní postavy. Tento typicky noirový prvek se však zdá být téměř nevyhnutelným, pokud je hlavním hrdinou nemluvný muž s kamennou tváří, který nikdy nedává najevo své emoce. Prostřednictvím voice-overu se seznamujeme s jeho myšlenkami, názory a postoji a zjišťujeme, že za vyrovnanou fasádou se skrývá zklamaný stárnoucí muž, který žije především ve vzpomínkách, jež jsou naznačovány v krátkých reminiscenčních prostřizích do hrdinovy minulosti.
Nezaměnitelná je vedle typické hlavní postavy, z níž se postupně stal režisérův trademark, také pečlivá kompozice záběrů, kterou má stejně jako u pozdějších filmů na svědomí kameraman Luca Bigazzi. Promyšlené pomalé kamerové jízdy po hotelovém baru nebo schodišti se střídají s dlouhými statickými záběry, ve kterých často hraje hlavní roli dým unikající z cigarety. Stejný důraz jako na vizuální stránku je kladen rovněž na hudební doprovod, podobně jako u pozdějších režisérových snímků se dočkáme inovativního mixu klasické hudby, ambientní melancholické elektroniky a tepajících syntezátorů, které zaznívají především v několika málo akčnějších pasážích. Především tyto stylistické prvky vytvářejí onu specifickou atmosféru, jež v divákovi rezonuje a díky níž si film zapamatuje. A co se týče podobnosti s Velkou nádherou, rozhodně nekončí jen u hlavní postavy, atmosféry a stylistických prvků, Následky lásky s ní mají společné i určité detaily, například citování Célinovy Cesty do hlubin noci, z níž předčítá dívka v hotelovém baru.
Zpočátku jsem se k nápadu nakupovat několik let staré snímky do české distribuce stavěl skepticky vzhledem k tomu, kolik aktuálních důležitých filmů bývá distribučně opomenuto. Vždycky však jde o peníze, a pokud práva na starší filmy vyjdou laciněji, tak je to určitě cesta, jak českým divákům (kteří se k nim mezitím nestihli dostat nelegální cestou) představit v kinech kvalitní a navíc časem již dostatečně prověřené filmy, na něž by jinak mohlo být zapomenuto. Takovým případem jsou i Následky lásky. V jednu chvíli si Titta di Girolamo ve filmu napíše do svého poznámkového bloku: „Plány do budoucna: nepodceňovat následky lásky“, a přesně to bychom mohli vztáhnout i na samotný film.
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
