Herbář archivní rozpačitosti: Umí se NFA otevřít veřejnosti?
24. 1. 2014 # 21.14 # Aktuálně, Téma # 6 komentářůS nástupem Michala Breganta do vedoucí pozice Národního filmového archivu byly od samého začátku spojovány změny v přístupu této instituce k širší veřejnosti a vlastnímu mediálnímu obrazu. Ačkoliv nikdo nezpochybňoval a nezpochybňuje nepopiratelné zásluhy předchozího ředitele Vladmíra Opěly, není žádným tajemstvím, že jeho (doslova) konzervativní přístup zamezoval přerodu NFA ve skutečně moderní instituci. Takovou, jež by krom archivních a restauračních procesů s filmovým i nefilmovým materiálem měla například edukativní a popularizační funkci a nebála se obrátit čelem nejen k odborné, ale i k širší veřejnosti. V podobných aspektech se archiv projevoval pokud ne vyloženě nešťastně, tak minimálně rozpačitě. Všeobecně známé jsou případy často nepatřičného a opatrnického omezování přístupu k filmům samotným. Dlouhodobě kritizovaná byla rovněž zoufale neprogresivní dramaturgie archivního kina Ponrepo, v níž skutečně zajímavé snímky, jež nebylo možno shlédnout na plátně nikde jinde, působily spíše jako zapadlá výplň mezi několika „provařenými“, neustále se opakujícími a neinvenčními typy cyklů jako Nová vlna, portrét nějakého velkého jména (ideálně k nějakému výročí, kterých je stále dost) nebo časté propojení obou principů dohromady (stále se opakující téma skrze tvůrce apod.). Ponrepo jako důležitý a v našem prostředí ojedinělý komunikační kanál, zpřístupňující audiovizuální sbírky a rozšiřující kulturní vzdělanost širší veřejnosti, bylo navíc mimo úzký okruh pravidelných diváků v širším povědomí takřka neznámé. Dojem do sebe uzavřeného a nejistě přešlapujícího reliktu minulých časů podporovala i absence jakéhokoliv kontaktu s diváky a návštěvníky nebo ostudná anglická verze webových stránek celého Archivu (v jejím stínu se absence odpovídající jazykové mutace pro web Ponrepa jeví spíše jako pozitivum). Velkolepě propagovaná restaurovaná verze Markety Lazarové na digitálních nosičích působí z hlediska obsahu disku (bonusové materiály) nedostatečně nejen ve světovém kontextu, ale i v sousedství jiných, již vydaných filmů z edice NFA (například Marijka Nevěrnice). Národní filmový archiv se zkrátka projevoval jako instituce, která byla na jedné straně světovou špičkou v badatelské sféře, ale na druhou stranu postrádala schopnost a ochotu postoupit dál nebo přinejmenším zkusit něco jinak.
S usednutím Breganta do ředitelského křesla se na nějakou dobu zdálo, že nové vedení dá skutečně v rovině otevřenosti průchod větším změnám. Lehkého osvěžení doznala dramaturgie i prostor Ponrepa, otevřelo se mnoho nových pozic cílících primárně na absolventy vysokých škol. Byl nejdříve digitalizován a následně ukončen provoz ekonomicky neperspektivního periodika (Filmový přehled) a naopak nastartován projekt portálu českého filmu, jenž by měl v budoucnu sloužit jako centrální zdroj informací o tuzemském filmovém dění. Pod křídla Archivu se přesunulo České filmové centrum a NFA se začalo aktivněji podílet na festivalech. Velké ambice, jež byly cítit z každého dalšího potenciálně „reformního“ kroku, dávaly hlasitě najevo, že NFA má vůli vykročit z ulity směrem ven.
Po zhruba dvouletém působení nového vedení lze ale poněkud rozmrzele konstatovat, že jedna z nejvýznamnějších institucí svého druhu působí v oblasti vlastní propagace a komunikace s veřejností snad ještě rozpačitěji než za předchozího období. Pozitivní změny se samozřejmě udály a bylo by nesmyslné je zatajovat nebo pomíjet jako nepodstatné. Stejný nesmysl by byl hanit či opomíjet vědeckou a publikační činnost, v nichž je vidět znatelnější posun vpřed. Ale veškeré deklamované snahy o progresivitu ve vlastní propagaci a kontaktu s veřejností zatím ústí do situace, jejímž vrcholem a zároveň neúmyslnou metaforou aktuálního stavu nově zavedený vizuální styl.
Pokud se Archiv snaží vymanit zpod nálepky konzervativní instituce, kterou má především díky tomu, že se nikdy nedokázal prezentovat jinak (respektive že se mezi širší veřejností nedokázal prezentovat vůbec), jde o snahu pochopitelnou a nepochybně žádoucí. Rozšíření často zaznívajícího obecného názoru (jakkoliv založeného především na neznalosti a předpojatosti), že NFA je instituce pro elitáře mající v oblibě „pouze staré filmy a umění“, se nelze příliš divit, když sama instituce, která má moc a úkol takový názor vyvracet, ho vyvrátit nikdy nebyla schopna. Srovnáme-li tuzemský Archiv se zařízeními podobného charakteru v zahraničí, například s Velkou Británií či Francií (k níž navíc NFA už nějakou dobu v lecčem otevřeně vzhlíží), můžeme konstatovat, že podobná situace rozhodně není a už vůbec by neměla být pravidlem. Zareagovat opačným extrémem, tedy šokantně „alternativní“ vizuální prezentací, ale zavání nepromyšlenou a umolousanou snahou o vymezení se za každou cenu.
Samotná idea, která za novým vizuálem stojí, přitom nijak špatně nezní. Pokud pomineme základní východisko, totiž že nová vizuální identita byla už dlouho žádoucí, je myšlenka prezentovat instituci zabývající se primárně audiovizuálním uměním skrze chemické vzorce, archivní fotografie a nálezy z herbáře nepochybně originální. A sama o sobě minimálně nevyvolává pocit, že jde o prvoplánovou snahu o jinakost. V plné síle se nepatřičnost celého projektu ukazuje až ve své finální podobě, tedy v provedení, místy připomínajícím dílo pětiletého dítěte, jež právě objevilo Photoshop. Tato stylizace do radikálního minimalismu či záměrného amatérismu, která je pro řadu projektů studia Laboratoř (jež za novým vizuálem stojí) typická, je určitě zcela legitimní forma uměleckého vyjádření a jde ruku v ruce s jedním z populárních trendů současné propagační grafiky. Opodstatněná či minimálně nekonfliktní je jak v propagaci umělců, tak uměleckých či umělecky vzdělávacích ústavů, na něž je v našem prostředí často aplikována. U podobných případů je navíc při troše fantazie možno přivřít oko i nad občasnou absencí základní funkčnosti. U instituce typu NFA je však její využití (navíc v tak dotažené formě) zcela neopodstatněné, nereprezentativní a v základních požadavcích na podobný projekt nefunkční.
Proč byly například designově neinvenční, ale všehovšudy praktické programy v podobě malých černobílých brožur nahrazeny nepřehlednou rozkládací plachtou, kde nefunguje žádný jednotící systém anotací a díky zvoleným barvám je občas celý program velmi špatně čitelný? Proč se k podivnému programu vydává stejně zmatená brožura s cykly, která je časově rozdělena na dva měsíce a jejíž design je zhruba stejně zarážející jako ten programový? Proč vypadají propagační tiskoviny takřka dokonale nepřitažlivě, nepřehledně a nezajímavě a jdou svým stylem proti smyslu propagační tiskoviny tohoto typu? Neobhajuji přitom jakoukoliv formu rádoby nekonfliktního designu „pro všechny“ a podobně. Ano, je žádoucí, aby byl design odvážný a nonkonformní. A určitě si může dovolit být provokativní. Nový vizuální styl Národního filmového archivu ale není ani jedno. Je pouze neinvenční snahou o alternativu, jež nenaplňuje základní požadavky a v rámci kontextu působí přinejmenším směšně.
Rozepisovat se o podobně nezvládnutém propagačním tahu ale nemá smysl pouze kvůli tomu, že je v současné době nejviditelnější, nýbrž i proto, že nový vizuál působivě odráží jednání instituce jako takové. Stejně jako jeho propagační materiály i Archiv samotný už delší dobu působí zmateně a dojmem, že v rovině kontaktu s veřejností neví, co vlastně chce a na koho cílí. Nepopírám, že primární cíle NFA leží v odborné sféře. Stejně tak jsem si vědom nepříznivé finanční situace, ve které se dlouhodobě nachází. O to více ale zaráží fakt, že je jeho vedení ochotno vynaložit nemalé finanční prostředky a čas na neuspokojivou prezentaci a zmateně působící experimenty. Většina aplikovaných změn zatím působí dojmem, že se dějí především proto, aby se děly, nikoliv proto, že jsou založeny na nějakém promyšleném a systematicky rozvíjeném plánu.
Specializované projekce pro děti jsou nepravidelné a jejich propagace minimální (přímo tato oblast je přitom zmiňovaná ve výhledovém plánu jako příklad “vstřícnosti k divákům”). Minikavárna, která se ve vestibulu kina na nějakou dobu otevřela a měla pozitivní ohlasy, byla bez udání důvodu zavřena. Komunikace NFA (mimo Ponrepo) na sociálních sítích i mimo ně stále prakticky neexistuje. Proč se například s velkou pompou zakládala nová facebooková stránka, když je její obsah takřka nulový, jako propagační a informační kanál působí neprofesionálně a pouze naplno ukazuje, že Archiv s veřejností neumí komunikovat?
Dramaturgie Ponrepa doznala pár osvěžení v podobě široce oblíbených snímků (Čelisti, Vetřelec…) a atypických cyklů (Východoevropský horor, Mondo filmy…). Přibyla výraznější spolupráce s festivaly a lze také častěji narazit na snímky s datem vzniku po roku 1999. Zbytek však zůstal víceméně při starém. V programu stále převládá dobře známý systém opakovaných období a tvůrců, představení s anglickými titulky snad nemůže být více prvoplánové a méně zajímavé (Česká nová vlna, Česká klasika…), některé programové položky působí minimálně podivně a například „pořad“ Carte blanche působí dojmem, že nemá žádný pevný půdorys, od něhož by se odvíjel (Jaký je například systém vybírání hostů?). Stále chybí kontakt s publikem a návštěvníky a celý aktuální program budí dojem rychlého startu a následného opětovného zmírání. O konkrétnějších budoucích plánech pro kino se navíc kromě nicneříkajících frází ve výhledovém plánu (“Ponrepo musí být známo jako MÍSTO, kde se hrají FILMY”) nelze nic dozvědět.
V otázce edukace se nabízí otázka, co NFA sleduje spoluprácí se studenty FAMU a jejich projektem Free Cinema – Program otevřeného filmového vzdělávání, jehož částečně praktická a částečně teoretická idea a nepravidelný program rozhodně z dostupných materiálů nepůsobí dojmem pevného koncepčního uchopení (Proč je například v jeho rámci promítán Příběh filmu: Odysea, který je jako edukativní materiál nevhodný? Do jaké míry je kupříkladu Martin Čihák osobností, která by díky silně osobitému pohledu na problematiku filmové historie měla podávat širší veřejnosti přednášky o jakékoliv její etapě?) . O Filmovému kurzu pro veřejnost nejsou k dispozici žádné informace, nedostaví-li se dotyčný na informační schůzku. Celá akce navíc pokračuje v dlouhodobém archivním pragocentrismu (většina pokusů o kurzy a lekce se vždy odehrávala v Praze, bez ohledu na mimopražské zájemce).
Ve všech uvedených příkladech působí zásahy do fungování základních komunikačních kanálů jako nezvládnuté spontánní akce, jejichž aplikaci nikdo dopředu nepromyslel. Pouhé vytvoření takového dojmu (ať už je založen na reálném nezvládnutí situace nebo není) je přitom ze strany Archivu kontraproduktivní. Ve všech ohledech se při reorganizaci navíc projevuje tápání v otázce cílového příjemce. Jsou jím senioři, jako jedna z posledních stabilních složek diváků v Ponrepu, kulturně angažovaný mladší divák (jak by teoreticky dával působit nový vizuál) či skutečně nejširší veřejnost (dětské projekce a způsob prezentace na filmových festivalech)?
Současný stav tudíž v lecčem připomíná dobu minulou. Národní filmový archiv sice překypuje ambicemi k transformaci, ale zároveň působí dojmem, že v případě kontaktu s veřejností a vlastní propagace není schopen změny a jejich použití dostatečně koordinovat. Přešlapuje na místě stejně jako dřív, pouze s tím rozdílem, že veškerá šlápnutí vedle jsou díky očekáváním viditelnější. Argument, že na všechny změny je třeba dlouhodobý časový horizont, přitom selhává – proč tedy v uplynulém dvouletém období došlo k řadě viditelných a ukvapeně působících experimentálních kroků a proměna radikálnějšího charakteru se neaplikuje více pozvolna?
Stále přitom platí, že Národní filmový archiv je instituce s velkým potenciálem, s nímž mimo odbornou oblast neumí příliš zacházet. Stejně jako bezprostředně po změně vedení tudíž zůstává ve vzduchu otázka, zdali se je Archiv vůči předchozí konzervativní éře schopen vymezit jasně a především funkčně.
Milý recenzente,
vizuál se nemusí líbit, a vskutku stále je na čem pracovat/a pracuje se.. Vy ale stejnou perspektivou hodnotíte problematiku, která je rozvržena do několika úrovní. Skáčete si mezi nimi jako žába na prameni, a tím se dopouštíte nespravedlivých zjednodušení.
Evidentně sledujete, co se v NFA děje (chodíte do Ponrepa, sledujete FB a web), ale přitom jste sám obětí své kritiky. Když se pouštíte do polemiky takto zásadní, pak byste se měl patrně odvážit sáhnout dál než tam, kam stačí běžný uživatel.
Dočtu si Váš článěk, a říkám si „proč“? Váš článěk je výborný ve výběru tématu.. co do přístupu ale nepřesahuje rámec čecháčkovství. Přitom zdravá polemika u takového tématu by byla výborná. Tohle je manipulativní pamflet.
Nespravedlivý k práci všech lidí, kteří se snaží něco změnit.
Dobrý den,
děkuji za reakci. Cílem textu není a neměla být podrobná analýza procesů spojených s reorganizací NFA. Záměrem je poukázat na to, jaký obraz Archiv při zavádění změn vytváří a jaký dojem si lze z dosavad aplikovaných změn odnést. Což je myslím z článku dostatečně srozumitelné. Ale vzhledem k Vašemu komentáři:
1) NFA je instituce, která svou prezentací vytváří nějaký veřejný obraz sama o sobě. Respektive si aktuálně snaží budovat nový. Je tudíž dle mého názoru zcela legitimní vyjádřit se k tomu, jak takový obraz aktuálně vypadá. A to z pozice člověka, který se na aktivitách Archivu nijak vnitřně nepodílí, ale je „pouze“ jejich příjemcem.
2) „Vy ale stejnou perspektivou hodnotíte problematiku, která je rozvržena do několika úrovní.“ – Vizuál, veřejná prezentace, komunikace i jakékoliv změny, které může veřejnost zaznamenat jsou složky, jež utváří výše (několikrát) zmíněný obraz. Z tohoto hlediska rovněž pokládám svůj přístup za legitimní. U každé složky uvádím konkrétní důvody, proč podle mne přispívá k celkově spíše negativní prezentaci Archivu. Pokud se mnou chcete polemizovat, buďte konkrétní.
2) „Když se pouštíte do polemiky takto zásadní, pak byste se měl patrně odvážit sáhnout dál než tam, kam stačí běžný uživatel.“ – Co podle Vás znamená „sáhnout dál“? Opět jde o tvrzení velmi obecné. Buďte konkrétní.
3) Kritika vizuálu nepramení z toho, že by se mi nelíbil. Zda-li se někomu líbí či ne, záleží samozřejmě na osobních preferencích. Kritizuji především absenci základní funkčnosti (která je od corporate identity pro podobnou instituci vyžadována). Což je ale v textu obsaženo.
4) Nemyslím si, že by byl text ke komukoliv nespravedlivý. Pozitivně se vyjadřuji hned o několika změnách a oblastech. A jsem si plně vědom náročnosti podobných procesů. Pokud ale instituce nedokáže korigovat svůj veřejný obraz (navíc právě v situaci, v níž se dlouhodobě nachází), jde o zásadní pochybení, ať za ním stojí jakkoliv dobrý úmysl. Což je ale opět vše obsaženo už v textu samotném.
5) Text nevznikl proto, že bych měl chuť hanit NFA. Naopak, jde o instituci, které si vážím a vnímám její důležitost v tuzemském kulturním prostředí. O to více mne ale znepokokuje, že mi instituce sama dala svým jednáním dostatek podnětů ke vzniku podobného článku.
Stejně tak nejde o nutkání „něco strhat“. A nemůže jít ani o polemiku, jak jste několikrát naznačil (S kým nebo čím podle Vás polemizuji? A o čem?). Jde o záměrně kritický názorový text. U podobného článku lze předpokládat, že s ním někdo bude nesouhlasit. A diskuze je samozřejmě žádoucí, budu jedině rád, když se rozvine. U jakékoliv reakce (a nesouhlasné obvzláště) ale předpokládám předložení konkrétních argumentů. Ty Váš komentář neobsahuje. Vyčítáte mi zjednodušování a „čecháčkovství“ (ať už pod touto oblíbenou floskulí myslíte cokoliv), ale vedle prázdných konstatování nepředkládáte žádné argumenty k čemukoliv, co v textu zazní.
Pochopte jednu věc. Nevidím problém v nedostatku vět, které za sebou vrstvíte v dlouhém proudu, a které považujete za argumenty. V mnoha dílčích věcech máte pravdu.
Smutná je rétorika textu a účelové spojování souvislostí. Snad se shodneme na tom, že kritické kvality se neodvíjí pouze od počtu argumentačních konstatování.. Takový Andrej Stankovič si s argumenty příliš hlavu nelámal, šel ale po smyslu. A to vždy. Byl schopný číst mezi řádky, a rohodně nestrhával hodnotné počiny na základě formálních vad.
Recenzent Vašeho založení nebude mít ale patrně Stankoviče právě pro tyto jeho kvality rád.
Dá se chápat, že jste měl při psaní ambici, vyvolat jakousi širší odezvu. Vypálit do prostoru tak velké téma. Bylo by přeci Vaše. Myslím si ale, že Váš text takový potenciál nemá, a že Vám na něj nikdo „důležitý“ nezareaguje.
Nechtějte po mně, prosím, abych s Vámi sváděl intelektuální přetahovanou v komentáři pod článkem. Na to nemám energii. Nejsem grafoman. To není ten prostor, který by si tohle téma zasloužilo. Přesto jsem si ale nemohl pomoci, a svůj nesouhlas jsem Vám chtěl tímto nabídnout.
Nebo si myslíte, že má smysl, abychom se zde vyargumentovávali? Vy to asi budete považovat za otázku cti:)
Tedy přeci jen jednu konkrétní připomínku.. argument.. abyste lépe chápal, jak o věci smýšlím. Kritizujete kroky, které NFA začíná podnikat na poli filmové výchovy. Že Vám z informací na webu není nic jasné. Kdy jste se naposledy koukal na tuto rubriku na webu nfa?
http://www.nfa.cz/program-otevreneho-filmoveho-vzdelavani.html
Co Vám na tom není jasné? Ve svém prvním komentáři jsem poukazoval na to, že u takového článku jste si mohl dát práci s tím, a jít v pramenech „dále než běžný uživatel“. Pro případ Programu otevřeného filmového vzdělávání jsem to myslel kupříkladu tak, že kdybyste oslovil někoho z NFA, a doptal se na některé věci.. věděl byste,že:
- od března vracíme do programu Ponrepo dětem v novém kabátě. Krátká odmlka proběhla proto, abychom celý formát restartovali.
- nekoncepčnost pilotního kurzu Kapitoly z dějín filmu respektive Filmových dílen se už v druhém pololetí srovnala. Potřebovali jsme projít zkušebním provozem. Stále podle Vás neumocnuje teoretický a praktický rámec kurzu jeden druhý? Pozastavujete se v textu nad tím, co tím NFA zamýšlí, že motá dohromady teorii s praxí. Kdybyste se na to třeba doptal, zjistil byste, že propojování těchto kompetencí je současným trendem, který je dokonce oficiálně kodifikován Evropskou komisí.
http://www.nfa.cz/kapitoly-z-dejin-filmu-filmove-dilny.html
-co sleduje NFA spolupraci s FAMU? To je preci uplne zasadni spojeni pro filmovou vychovu u nas.. tusite vubec, jaky je v tom potencial? A neni to spoluprace s nekolika studenty z FAMU. Je to spoluprace FAMU – NFA – Free Cinema ops tedy neziskovky kterou zalozili studenti a pedagogove FAMU a KFS FF UK. To je opet soudoby evropsky trend pro tuto oblast. EU akcentuje spolupraci mezi verejnym a obcanskym sektorem a akademickou pudou.A opet si nemohu pomoci, ale ruka me svrbi, ze Vam sem musim vlozit dalsi odkaz
http://www.nfa.cz/o-projektu.html
Co Vam z toho neni jasne? Tady je ta spoluprace pro potreby komunikace s verejnosti dostatecne popsana. Mam si myslet, ze u vsech svych tvrzeni, ktere se tykaji dalsich cinnosti NFA.. ze jste si i tehdy pocinal ve svych souech takto lehkovazne?
- kladete jako výtku, že NFA nešíří filmovou výchovu do regionů? Jak je to můžete takto stavět? Vždyt to je absolutní nadstavba celého zaměření NFA. Navíc, opět kdybyste se na to informoval lépe.. NFA skutečně podniká kroky na šíření filmové vzdělanosti po celé ČR. Zatím pouze prostřednictvím festivalových workshopů:
http://www.nfa.cz/festivalove-aktivity.html
v tomto roce plánujeme ale koncepční uchopení této problematiky.
- stěžujete si, že se o filmově-výchovných aktivitách dozvídáte pouze z webu nfa. Vy byste si představoval billboardovou kampan? Nejlépe národní patrně. Všechny informace o FV v NFA šíříme v prostoru kina Ponrepu, na webu, sociálních sítích, šíříme tiskové materiály do škol, které také aktivně oslovujeme a snažíme se o jejich zapojení.
- Pribeh filmu: Odysea podle Vas neni edukativne vhodna. Jasne, vime o tom, ze filmova studia s timto cyklem hodne polemizuji. Jiste to neni vhodny material pro studenty filmovych ved. Pro potreby stredoskolske osvety je to ale vyborny pocin. Kdyby ale zustalo jen u toho.. predstavte si, ze dokonce FAMU na tom cyklu uci sve studenty. Existuje celorocni modul v ramc ktereho chodi studenti FAMU na jednotlive dily Odysea do kina Lucerna.
Snad abych to uzavřel. Víto proč se ve filmové výchově u nás za posledních dvacet let tak málo kloudných věcí realizovalo? Protože se vždycky najde dostatek remcalů, kteří mají takovou vytvrvalost, že dlouhodobější snažení pro tuto disciplínu.. každému znechutí. Nikdo u toho dlouhodobě nezůstává.
Abych to tedy shrnul.. Vy tím textem hodnotíte komunikaci NFA s veřejností.. tu hodnotíte jako špatnou. Z těch „špatných“ zdrojů pak čerpáte informace, abyste pronášel polemická tvrzení nad tím, jak si NFA stojí. To je přeci obrácené na hlavu, i když to může dávat povrchní smysl. Ano, dá se tak nachytat na švestkách.. můžete říci, NFA mě špatně informuje, a já mám tedy právo myslet si to a to, že se děje uvnitř. Jestli je indiefilm ale pouze blog, pak je všechno v naprostém pořádku. Zda-li se tady ale snažíte o jakousi žurnalistiku, pak byste měli být (a píši to po několikáté) snad s podložeností informací o trochu dále.. než jako každý druhý člověk z ulice.. který si může na základě webu, fb a návštěv Ponrepa a studia na VŠ v Praze.. dojít ke stejným závěrů, jako Vy.
A dostávám se tím opět na začátek, kdybyste za někým z NFA zašel a ověřil si některé věci jak skutečně jsou.. a nikoliv jak se zdají, pak by Váš text získal podstatně větší význam. V této situaci bude polovina těch argumentů, které vrstvíte do dvou měsíců neaktuální. Ve svém hodnocení jste s tím snad mohl počítat. Když hodnotíte období z uplynulých dvou let.. přičemž plody té práce se budou sklízet v tomto půl roce, tak v tom vidím trochu disproporci. Nezdá se Vám. A snad i trochu nepokory.
Jak jsem končil svůj první komentář, trochu více pokory k práci druhým, kterou byste projevil tím, že si dáte tu práci a uděláte skutečné rešerše, by neškodilo.
A celou tu odpověd formuluji jen proto, že nemůžu usnout, jak jste mě tím dopálil.
mějte se,
Jiří
Dobrý den,
opět děkuji za reakci. Stále mám pocit, že jste si ani text, ani mou reakci na Váš komentář dostatečně dobře nepřečetl a z tohoto faktu pramení většina Vašich výtek a nedorozumnění. Ale pokusím se to vzít postupně a na jednotlivé poznámky z Vaší strany reagovat. Předem se tedy omlouvám za délku.
1) Stankovič – Operování se jménem Andreje Stankoviče či Jiřího Cieslara je v oblasti české filmové branže populární prostředek k tomu, jak odkazem na „velká“ jména zakrýt nedostatek argumentů. Stejnou roli plní i zde.
2) „Smutná je rétorika textu a účelové spojování souvislostí.“ – Opět jste velmi obecný. Jaká je podle Vás ona rétorika? Udejte konkrétní případy účelového spojování souvislostí. Nevadí mi, když budu přesvědčen o pochybení a budu rád, když se mnou bude někdo debatovat. Text nevznikl jako neotřesitelný černobílý pomník mojí pravdy (to je snad jasné). Nejde ani o analýzu, ani hysterický výlev. Jde spíše o vyslovení otázek, které doteď nebyla možnost nikde veřejně číst a zdůraznění toho, o čem se prakticky nemluví (i když by mělo). Nicméně uznávám, že je text možná příliš zhuštěný. Vy však debatu vést odmítáte a svá tvrzení nejste ochoten dostatečně ilustrovat a podložit.
3) „šel ale po smyslu“ – Předpokládám, že smyslem v tomto případě myslíte samotný fakt, že se do nějakých změn někdo pustil. Jak je psáno v textu a jak jsem napsal už ve své předchozí reakci: za vším, co jsem vyjmenoval může být dobrý úmysl (věřím, že je) a určitě potřebná snaha něco změnit. Článek ale hovoří o obrazu, který o sobě NFA vytváří a jakým navenek působí. A ten je minimálně rozpačitý právě z důvodů, jež jsem v článku vypsal. Samotný dobrý úmysl a touha po změnách hraje v tomto případě roli spíše kontraproduktivní. A v žádném případě neomlouvá špatný výsledek. Nehledě na to, že ve stavu, v jakém se NFA (jak v kontextu domácím, tak světovém) nacházel, není zavádění změn činností vyžadující obvzláštní plácání po zádech, ale spíše nutností a logickým vychodiskem z neudržitelné situace.
4) „Byl schopný číst mezi řádky, a rohodně nestrhával hodnotné počiny na základě formálních vad.“ – Nikde žádný počin nestrhávám. Poukazuji na vady, které při vytváření obrazu Archivu vykazují. Naopak, myšlenku projektu Free Cinema, který koordinujete, pokládám za chvályhodnou . Řádně rozvinutá koncepce filmového vzdělávání tu chybí. O to více mne znepokojuje, když od samého začátku projekt nepůsobí příliš zdatně koncepčně uchopen a mimo samotné účasti na kurzu (a dvou v září pořádaných infoschůzek) se nikde nemohu dozvědět informace, které by mi to byly schopny vyvrátit.
5) „Nechtějte po mně, prosím, abych s Vámi sváděl intelektuální přetahovanou v komentáři pod článkem. To není ten prostor, který by si tohle téma zasloužilo.“ – Jaký prostor by si zasloužilo? Proč je diskuzní fórum pod konkrétním textem nevhodné či nedostatečné? Stále mám navíc pocit, že za téma článku pokládate něco jiného, než co jím ve skutečnosti je.
6) „Nejsem grafoman.“ – Vést diskuzi přece neznamená grafomanství.
7) „Nebo si myslíte, že má smysl, abychom se zde vyargumentovávali?“ – Ano, myslím.
8) „Vy to asi budete považovat za otázku cti:) „ – Ne. Považuji to za ochotu a schopnost vést diskuzi místo prázdného konstatování.
9) „Kdy jste se naposledy koukal na tuto rubriku na webu nfa?“ – Za poslední týden jsem do ní nahlížel poměrně často. Jinak průběžně :)
10) „Od března vracíme do programu Ponrepo dětem v novém kabátě. Krátká odmlka proběhla proto, abychom celý formát restartovali.“ – Že projekce budou jsem věděl. Nic to ale nemění na faktu, že jsou zatím nepravidelné a jejich propagace minimální. Což působí přinejmenším podivně. Pokud dochází k restartu, měla by být podobná informace zveřejněna a instituce by neměla ponechávat prostor k uvažování nad důvodem. V kombinaci s ostatními nedostatky to opět přispívá k negativnímu obrazu.
11) „Ve svém prvním komentáři jsem poukazoval na to, že u takového článku jste si mohl dát práci s tím, a jít v pramenech „dále než běžný uživatel“. Pro případ Programu otevřeného filmového vzdělávání jsem to myslel kupříkladu tak, že kdybyste oslovil někoho z NFA, a doptal se na některé věci…“ – Znovu opakuji: v textu nejde o hloubkovou analýzu jednotlivých procesů. Jde o to, jak výsledný tvar posléze působí, jaký vytváří obraz. Jakmile instituce vytváří dojem, že vnitřní procesy nefungují (i když to tak ve skutečnosti není), jde podle mne o závažné pochybení. Instituce pak opravdu něco nezvládá: korigovat svou vlastní prezentaci.
12) „Nekoncepčnost pilotního kurzu Kapitoly z dějín filmu respektive Filmových dílen se už v druhém pololetí srovnala. Potřebovali jsme projít zkušebním provozem. Stále podle Vás neumocnuje teoretický a praktický rámec kurzu jeden druhý?“ – Nesrovnala. Neumocňuje.
13) „Pozastavujete se v textu nad tím, co tím NFA zamýšlí, že motá dohromady teorii s praxí. Kdybyste se na to třeba doptal, zjistil byste, že propojování těchto kompetencí je současným trendem, který je dokonce oficiálně kodifikován Evropskou komisí.“ – Jistě, že je. Neříkám, že nejde o legitimní postup (i když v rámci osobních preferencí proti němu mám výhrady). Nicméně upravil jsem v textu tak, aby bylo sdělení srozumitelnější.
14) „Co sleduje NFA spolupraci s FAMU?“ – Takovou otázku nikde nepokládám. Vím proč spolupracuje (nejen) s FAMU a nevidím jediný důvod, proč by mělo takové spojení vadit či působit špatně.
15) „Tady je ta spoluprace pro potreby komunikace s verejnosti dostatecne popsana.“ – viz bod 14
16) „Kladete jako výtku, že NFA nešíří filmovou výchovu do regionů?“ – Nekladu. Konstatuji, že „vlajkovou loď“ (pod tímto termínem z webu NFA chápu nejpropracovanější a nejúplnější složku) celého projektu Free Cinema lze absolvovat pouze v Praze. O festivalových dílnách samozřejmě vím. Ty jsou ale především praktického zaměření, nevidím je tedy na stejné úrovni jako kurzy v Praze.
17) „Vždyt to je absolutní nadstavba celého zaměření NFA. Navíc, opět kdybyste se na to informoval lépe.. NFA skutečně podniká kroky na šíření filmové vzdělanosti po celé ČR.“ – Nikde přece nezpochybňuji, že NFA jako celek tyto kroky podniká.
18) „V tomto roce plánujeme ale koncepční uchopení této problematiky.“ – Upřímně doufám, že jde o pouhou nešťastnou formulaci.
19) „Stěžujete si, že se o filmově-výchovných aktivitách dozvídáte pouze z webu nfa. (…) Všechny informace o FV v NFA šíříme v prostoru kina Ponrepu, na webu, sociálních sítích, šíříme tiskové materiály do škol, které také aktivně oslovujeme a snažíme se o jejich zapojení.“ – Uznávám, že tady jsem se opravdu trochu sekl. Zatápal jsem v označení kurzu. Propagace v Ponrepu je sice lehce kontraproduktivní a web Free Cinema už delší dobu nefunguje, ale na sociálních sítích už je to lepší a školy s aktivním zapojováním zní dobře. Reálnou podobu neznám, nemohu se k tomu tudíž blíže vyjádřit. V článku jsem upravil a děkuji za upozornění.
20) Odysea – Tady by to bylo na delší diskuzi, ale jsem přesvědčen, že popularizační cyklus, který se v rovině konceptu a přístupu k filmu nedokáže adaptovat na současný vývoj, může právě mezi problematikou nepolíbenými nadělat více škody než užitku. To, že FAMU na Odysee učí své studenty opravdu není něco, čím by se měla chlubit.
21) „Víte proč se ve filmové výchově u nás za posledních dvacet let tak málo kloudných věcí realizovalo? Protože se vždycky najde dostatek remcalů, kteří mají takovou vytvrvalost, že dlouhodobější snažení pro tuto disciplínu.. každému znechutí. Nikdo u toho dlouhodobě nezůstává.“ – Tohle je pouze bolestínský výkřik bez jakékoliv informační či argumentační hodnoty.
22) „Vy tím textem hodnotíte komunikaci NFA s veřejností.. tu hodnotíte jako špatnou. Z těch „špatných“ zdrojů pak čerpáte informace, abyste pronášel polemická tvrzení nad tím, jak si NFA stojí.“ – Nikoliv. Pouze na konkrétních příkladech ukazuji, jakým dojmem NFA v oblasti komunikace ve výsledku působí. Jak už jsem několikrát zmiňoval (v textu i komentářích): i kdyby bylo všechno v rámci vnitřních procesů v instituci promyšlené, obraz, kterým v oblasti komunikace a sebeprezentace tomu nenasvědčuje. Což zkrátka není dobře.
23) „Můžete říci, NFA mě špatně informuje, a já mám tedy právo myslet si to a to, že se děje uvnitř. Jestli je indiefilm ale pouze blog, pak je všechno v naprostém pořádku.“ – Znovu: nikde netvrdím, že si myslím, že se „to a to“ děje uvnitř (ať už je „to a to“ cokoliv). Nic z toho ani z textu nevyplývá (nehledě na to, že vím, jaké procesy v NFA probíhají). Kdo ale vytvářený negativní obraz vnímá, je veřejnost, která je příjemcem všech vnějších projevů. NFA jako významná veřejná instituce, jejímž posláním je zlepšovat kulturní úroveň by měla ve vlastním zájmu dbát na to, jak na veřejnosti působí. Zatím místo toho, aby Vámi formulované domněnce komukoliv zabránila, svým přístupem k podobným úvahám téměř vybízí.
24) „Abych to tedy shrnul.. Vy tím textem hodnotíte komunikaci NFA s veřejností.. tu hodnotíte jako špatnou. Z těch „špatných“ zdrojů pak čerpáte informace, abyste pronášel polemická tvrzení nad tím, jak si NFA stojí.“ – Nikoliv. Používám konečný produkt komunikačních a prezentačních aktivit (tedy to, co se skutečně dostává k příjemci) jako doklad tvrzení, že NFA v této oblasti selhává. Takové tvrzení pak vychází minimálně z toho, že NFA dovolí takový produkt příjemci předložit. To vše je ale v textu napsáno a nevidím na tom nic neligitimního.
25) „A dostávám se tím opět na začátek, kdybyste za někým z NFA zašel a ověřil si některé věci jak skutečně jsou.. a nikoliv jak se zdají, pak by Váš text získal podstatně větší význam.“ – Když pominu fakt, že jsem text před vydáním několikrát konzultoval s více lidmi, včetně znalců interních procesů v Archivu, nelze než znovu doporučit, abyste si celý text ještě pořádně přečetl. Tady bych pouze opakoval to, co jsem už několikrát říkal na jiných místech. Navíc se úzce zaměřujete především na oblast filmového vzdělávání (což je v vzhledem k Vaší funkci koordinátora projektu Free Cinema částečně pochopitelné, nikoliv však omluvitelné), která je pouze jednou ze složek textu i jeho tématu.
26) „V této situaci bude polovina těch argumentů, které vrstvíte do dvou měsíců neaktuální. Když hodnotíte období z uplynulých dvou let.. přičemž plody té práce se budou sklízet v tomto půl roce, tak v tom vidím trochu disproporci.“ – Ano, je možné, že za nějakou dobu bude text neaktuální. A samozřejmě s tím počítám. Pokud se něco zlepší (a já pevně věřím, že ano), je to dobře. Neaktuálnost takového druhu jenom uvítám a nebudu v tom, myslím, sám. Nicméně dva roky jsou dostatečně dlouhá doba na to, aby šlo o špatné komunikaci a sebeprezentaci instituce hovořit, jelikož k tomu dala dostatečné množství podnětů.
27) „Jak jsem končil svůj první komentář, trochu více pokory k práci druhým, kterou byste projevil tím, že si dáte tu práci a uděláte skutečné rešerše, by neškodilo.“ – Troufám si tvrdit, že rešerše jsem si udělal dostatečné a nemám tudíž pocit, že bych vůči komukoliv vyjadřoval nedostatek pokory. Pokud tvrdím, že si NFA s komunikací a vlastní prezentací neví rady, není to výraz arogance či nedostatku úcty. Jde o konstatování faktu.
Omlouvám se ještě jednou za délku a stejně tak znovu děkuji za reakci.
Chtel jsem jeste dodat, ze jsem ve svem druhem komentari reagoval jak na argumenty z clanku, tak take na nektere z tech, ktere jste psal na FB pod statutem A. Mrazove.
Rozebíral jsem, myslím zcela logicky, zejména Vaše výtky stran FV.. protože tam mne Vaše neznalost dopálila nejvíce. Stejný postup by se dal ale aplikovat na další oblasti, které hodnotíte.
Uzavřel bych naši disputaci s tím, že u mě máte schovanou jednu volnou akreditace na Kapitoly z dějin filmu.. Budeme radi, kdyz Vas kladne prekvapime.
Jiří
Toho jsem si všiml a bral v potaz. Na mé odpovědi to nic nemění.
Pouze pro úplnost pro případného čtenáře předkládám to, co jsem na FB uvedl a na co také reagujete:
„Jako potenciálního zájemce o kurz mne odrazuje to, že si o jeho koncepci nikde nemohu nic pořádného přečíst. Z programu a webu NFA mnoho nevyčtu a to, co ano nemá příliš lákavý účinek (viz níže). Web Free Cinema už delší dobu nefunguje. Nikde se ani nemohu dozvědět, zda-li lze absolvovat pouze teoreticko-historickou část či pouze praktickou (v případě, že mne jedna z částí nezajímá).
Samotná skladba přednášek není ani čistě podřízena praktické části kurzu, ani čistě podřízena části teoreticko-historické. Přednášky na sebe nijak viditelně nenavazují. Jednotlivé historické a teoretické okruhy působí dojmem, že jsou spíše přizpůsobeny lektorům ochotným vyučovat než řízeny nějakou pevně danou strukturou kurzu. A proč ta zmiňovaná Odysea?
Nejen tohle všechno na mne působí velmi nedůvěryhodně a k pozitivnímu obrazu NFA (což je téma celého textu) ani kurzů samotných to nijak nepřispívá. Tím spíš, že jde o projekt zabývající se edukací v u nás často opomíjené oblasti.
Informace, které by mi měly zabránit všechno zmíněné vypsat by měly být běžně k dispozici a samotná účast na kurzu by posléze měla vše potvrdit nebo vyvrátit. Když ale vidím (respektive nevidím) něco podobného, nemám důvod na kurzy vůbec chodit. Proto zmínka o tom, že FC působí jako koncepčně nepříliš pevně uchopený projekt. Proto poznámka o tom, co NFA touto spoluprácí sleduje (praktická výchova? historie? teorie? všechno dohromady? a lze vůbec něco takového na podobně malé ploše solidně zvládnout? a především: proč to nikde není deklarováno? takhle to totiž působí minimálně rozpačitě. a stále se pohybujeme v oblasti veřejného obrazu).“
Většina je myslím bez diskuze. Vyjádřil jsem se dostatečně. V některých případech i několikrát. Téměř nic jste mi nedokázal nebo nechtěl vyvrátit. Případně jste mi vůbec neodpověděl. A stále působíte, že pořádně nerozumíte tomu, co jsem říkal.
Připouštím ale, že možnost volby mezi praktickou a teoretickou částí lze částečně vyčíst z ceníku (Kapitoly z dějin lze, předpokládám, absolvovat samostatně). A rovněž uznávám, že to, co jsem napsal v poslední větě a závorce na FB ohledně oblasti „sledování spolupráce“ opravdu není dobře formulováno a nedivím se případným mizinterpretacím. To je moje chyba. Vy ale paradoxně zrovna o této špatné formulaci vůbec nemluvíte.
Tudíž: stále nikde není specifikováno, jaký je koncept. Krom zcela očividného a velmi otevřeného tvrzení, že rozšiřovat filmovou vzdělanost. Pořád si mohu klást otázku na čem leží akcent filmových kurzů. Zda-li na teorii nebo praktické části. Nikde není zmínka o tom, zda by se mělo vše navzájem doplňovat, jde-li o separátně stojící proudy či se jedno druhému podřizuje. Podle Vašich poznámek by se měla teorie umocňovat s praktickou částí – tak to ale opravdu nevypadá. Stále není jasná koncepce přednášek. Nevytýkám samotnou myšlenku spojení praxe a teorie. Pokládám otázku, na co je kladen důraz (je-li) a zda-li je vůbec možno za stávajících podmínek na tak malé ploše kurzu obojí uspokojivě zvládnout (zatím to tak nepůsobí). Atd. Samotný fakt, že musím vyvinout poměrně značné úsilí k tomu, abych podobné informace našel, není příliš dobrou vizitkou. To málo, co najdu, mi uspokojivou odpověď nedává. A jako případného zájemce mě to odrazuje od (placené) účasti na kurzu.
Otázka, kterou tohle vše vyvolává je: Co chce vlastně NFA rámci filmové výchovy rozvíjet? A z této otázky pak plyne další: Co sleduje NFA od spolupráce s projektem, který vypadá ambiciózně, ale zároveň po všech stránkách nepůsobí koncepčně příliš pevně uchopen? Ve chvíli, kdy si mohu takovou otázkou po poměrně dlouhém období položit, mohu rovněž tvrdit, že NFA o sobě nevytváří příliš dobrý obraz. O tom celou dobu mluvím a mluvil jsem o tom i v textu.
A jenom pro úplnost: Ano, já vím, že NFA chce rozšířit svou působnost o filmovou výchovu. A nikde takové úsilí nezpochybňuji. Nad čím se pozastavuji je to, proč nepředstaví projekt, který od začátku působí solidně a pevně koncepčně uchopen (a který se jasně profiluje) a místo toho rozběhne takový, jež vyvolává spíše rozpaky. To působí v lepším případě dojmem, že NFA provádí nepromyšlené experimenty, v horším, že se spojuje s nesolidními projekty (rovnou pro jistotu: netvrdím a ani si nemyslím, že Free Cinema je nesolidní). Pevně přitom doufám a věřím v to, že se postupem času Free Cinema i vše ostatní srovná. I tak ale bude bude platit, že instituce typu Národního filmového archivu by si podobné ukvapeně působící momenty neměla dovolit.
Za nabídku akreditace děkuji.