10 statečných – přísliby mladého českého filmu v době nejistoty
30. 12. 2020 # 15.14 # Téma, Výhled # Bez komentáře
I když kinematografie zažívá v letošním roce těžké chvíle a nejistotu z budoucnosti, rozhodně nehodlá přešlapovat na místě. Práce filmových producentů a autorů se i díky kontinuální podpoře kvalitních projektů nezastavil, a díky tomu se tvoří fronta snímků pro dobu „pocovidovou“ připravovaných v posledních měsících do výrobní fáze. Mezi nimi vynikají zejména snímky mladých a debutujících tvůrců, u nichž se konečně naplňují hodnoty, po nichž se v našem filmu dlouho volalo – odhodlání reflektovat současnost z osobité perspektivy a přitom inklinovat k neotřelým způsobům filmového vyprávění. Výzvy současných tendencí západní civilizace či zkušenosti s rozdělenou netolerantní společností a nejistotou z celé řady krizových scénářů pro budoucnost přinášejí silné podněty k autorské výpovědi i nevšedním „nepřímým“ pohledům. Pokud se bude situace v příštím roce vyvíjet příznivě, můžeme očekávat silnou sestavu svěžích projektů s mezinárodními festivalovými ambicemi, která naváže na pozoruhodné artové počiny natočené letos i přes komplikované podmínky (Okupace Michala Nohejla, Marťanské lodě Jana Foukala, Zpráva o záchraně mrtvého Václava Kadrnky, Slovo Beaty Parkanové, Hranice stínu Emila Křižky či debut Šimona Holého Zrcadla ve tmě). Vybrali jsme deset připravovaných titulů, u nichž pevně doufáme, že se napřesrok ke svým divákům dostanou.
BĚŽNÁ SELHÁNÍ (režie: Cristina Grosan, produkce: Xova Film)
V projektech současných mladých tvůrců se objevuje v poslední době jeden „nešvar“ – prolínat se zvláštním napětím obyčejné příběhy dnešní reality s dystopickým až apokalyptickým rámcem. Současné nejistoty a vědomí plíživě se prohlubující globální krize tím získávají osobité a vnitřně naléhavé vyjádření. Producent Marek Novák zastřešuje hned dva civilní scí-fi projekty tohoto rodu – kromě komorního debutu Vojtěcha Strakatého Věčný klid jde o ambicióznější počin podle scénáře Kláry Vlasákové, který natočí rumunská režisérka s výraznými úspěchy na poli krátkometrážní tvorby. Originální je na něm zejména promyšlená koncepce, jež tři zlomové a zároveň osvobozující momenty v obyčejných životech žen tří generací umocňuje znepokojivými náznaky probouzející se apokalypsy.
ARVÉD (režie: Vojtěch Mašek, produkce: Cinémotif Films)
Vojtěch Mašek zanechal hluboký otisk již v celé řadě kreativních disciplín, v poslední době zejména na poli komiksu. Studium na FAMU se mu však nedařilo plně zúročit a řada jeho originálních scénářů k celovečerním snímkům se realizace nedočkala. To by měl změnit Maškův režisérský debut, jehož literární předlohou je moderní faustovský román Jana Poláčka Malostránský ďábel. Nevšední mystický thriller ozvláštní frekventované téma totalitního lámání charakterů okultní magií a fantaskně groteskní stylizací. Nevšední přístup k adaptaci slibuje sevřené subjektivní vyprávění v zapletených a ohýbaných časových rovinách, které odrážejí proměnu skutečně žijícího vládce myšlení s výjimečným mozkem v dezorientovanou oběť systémů i času a prostoru.
DOMOVINA (režie: Marek Čermák, produkce: Frame Films)
Neustávající ohlížení za poznamenanými česko-německými vztahy se v blízké době dočká po českou kritikou nepříznivě přijatém (ale z mého pohledu koncepčně obhajitelném) opusu Krajina ve stínu dalších několika pokusů. Absolventský snímek studenta FAMU Marka Čermáka je sympatický tím, že k historické zkušenosti přistupuje skrze deformační vlivy současných společenských tendencí. Motiv vysídleneckého turismu tak sarkasticky naráží na prohlubující se xenofobii, vzrůstající diktát strachu nad lidským jednáním i na slovní násilí ovlivňující kolektivní vědomí. Katalyzační situací se stane narozeninová oslava starosty obyčejné české vesnice v kulturním domě, kterou naruší účast skupiny Němců, jejichž cestu do Sudet přerušila nehoda mikrobusu.
ROK VDOVY (režie: Veronika Lišková, produkce: Artcam Films)
Autorka dokumentárních snímků (Danielův svět) vstupuje na pole celovečerního hraného filmů niternou charakterovou studií ženy, které nečekané úmrtí manžela připraví o veškeré jistoty. V detailně ztvárněné zkušenosti ztráty nejde jen o emocionální otřes, ale i o vyčerpávající úkony obklopující odchod člověka v 21. století, administrativní řešení existenční krize a také o navazování kontaktu s blízkými i světem, který pro hrdinku pozbyl smyslu. Silná ženská postava bojující na několika frontách o možnost začít znovu bude jedinečnou hereckou příležitostí pro Pavlu Beretovou.
VZTEKLÁ KRÁSA (režie: Štěpán Altrichter, produkce: Moloko Film)
Scénář Elišky Kovaříkové je považován za text, jež se svou poezií a mnohovrstevnatostí výrazně vymyká standardům současných příběhů vyprávěných českými filmovými autory. V magickorealistickém oparu zavádí diváky do letní atmosféry maloměstské pouti spjaté s mystériem zázračného mariánského obrazu, na jejímž pozadí se rozvíjejí drobné příběhy žen pěti generací společně obývajících rodinný dům. Pětice spřízněných Elišek však díky imaginaci a charakterizačnímu umu autorky vypovídá o jedné konkrétní ženské identitě s existenciálním přesahem. Je překvapivé, že se režie snímku s tak silným ženským elementem ujme Štěpán Altrichter (Schmidtke, Národní třída) – vzhledem k jeho předchozím počinům však můžeme mít naději, že svou lehkou režijní rukou nezadusí subtilní souhru magie a banality.
OBRAZY LÁSKY (režie: Tomasz Wiński, produkce: endorfilm, One Way Ticket Films, Pink Productions)
V roce 2019 zapůsobil na naší filmové scéně jako zjevení neobyčejný krátkometrážní snímek Jiří pes uprchlík, který v bravurní zkratce alegorizoval bariéry v intimních vztazích. Ty hodlá podrobit tvůrce snímku nepříjemně odvážné a otevřené analýze i ve svém debutu. Jeho experimentální narativní forma koresponduje s průběhem sexuálního experimentu hlavních postav, jež si od něj slibují oživení a prohloubení partnerského vztahu. Z jejich intimních zpovědí natáčených v ich-formě však vychází najevo, že absolvovaná obrozující cesta směřuje k destruktivním následkům a že existují hranice blízkosti mezi partnery, které nelze překročit. Vyhraněně autorský snímek, jenž právě vstoupil do postprodukční fáze, přistoupí k sexuální tematice zcela explicitně, za vydatného přispění herecké improvizace. Již teď je jisté, že rozvíří příliš klidné vody naší kinematografie.
BRUTÁLNÍ VEDRO (režie: Albert Hospodářský, produkce: nutprodukce)
S originální variací na žánr road movie a zároveň silnou generační výpovědí přichází současný student katedry dokumentární tvorby na FAMU. Sleduje nelehký proces životních iniciací mladého hrdiny v době, kdy svět v nejistotě očekává potenciální katastrofu z vesmíru. Je těžké dospívat v době, kdy představy o zítřku a životním směřování nejsou zaručené, a tento pocit je výraznou limitou současné společnosti tváří v tvář mnohonásobným krizím. Oceněný scénář letního filmu s paralyzující atmosférou a obrodným směřováním precizně vykresluje ochromený stav světa a jeho nevšední narativní struktura přetváří zacykleně působící náhody ve výpověď o souvztažnosti všeho kolem nás. Nízkorozpočtový snímek je společně s Domovinou dokladem o ambicích studentů nevšedním způsobem přistupovat k reflexi současného společenského vývoje a spojit se k realizaci svých vizí ještě na půdě školy s cílevědomými producenty.
NIKDO MĚ NEMÁ RÁD (režie: Tomáš Weinreb a Petr Kazda, produkce: Black Balance / Frame100r)
Mezinárodní úspěch snímku Já, Olga Hepnarová po dlouhé době vrátil český film do předních řad evropského arthousu, a není tak divu, že druhý film tvůrčího tandemu vzniká v široké mezinárodní koprodukci. I nyní se zaměřují na téma jinakosti v existenciálním rozměru, tentokrát však volí půdorys evokativního a melancholicky laděného milostného příběhu. Jeho nevšednost tkví v zasazení do maskulinního armádního prostředí, kde je hlavní hrdinka Sára citově ztracená, dokud blíže nepozná odlišně působícího kolegu Martina s pečlivě skrývaným tajemstvím. Skrze komplikované sbližování postav se empaticky otevírá téma intersexuality a jejího střetu se společensky zakořeněnými postoji. Tvůrci opět kladou důraz na soustředěné obrazové vyprávění (plánují točit na klasický film) s důrazem na sílu prožitku, která přetrvá navzdory nenaplnitelnosti vztahu mezi osamělými protagonisty.
KOLA (režie: Jakub Machala, produkce: Darq Studio)
Výrazný debut lze očekávat od absolventa zlínské Fakulty multimediálních komunikací, který před několika lety zapůsobil krátkometrážním snímkem Ve vaně (2014), nicméně širší veřejnost jeho tvůrčí originalitu spíše ocenila na klipech Báry Polákové. Projekt Kola stojí na silném scénáři spisovatele Jana Němce, jehož hrdiny jsou dva dospívající chlapci prchající z ruského dětského domova na kolech směr Karlovy Vary. Na dvou tisících kilometrů plných peripetií jsou konfrontováni s determinacemi jejich sociálního zázemí, nadějemi a iluzemi plynoucími z neuvědomělých cílů putování a také s aktuálně platnou neschopností společnosti reflektovat jejich jednání a motivace.
OBĚŤ (režie: Michal Blaško, produkce: nutprodukce)
Jeden z nejnadějnějších talentů bratislavské VŠMÚ, jehož studentský snímek Atlantida, 2003 (2017) se dostal na filmový festival v Cannes, se po několikaletých přípravách pouští do realizace svého debutu. Vychází z reálného případu chlapce, jehož nevinná lež o útoku romských vrstevníků měla prudký dopad na celospolečenskou odezvu rozpoutávající vlnu mnohem závažnějších manipulací. Již jednou ztvárněná událost (Strach, Martin Krejčí 2013) tentokrát není pojata na půdorysu psychologického dilematu, ale jako společenské drama se středobodem intimního vztahu syna a rozpolcené matky – ukrajinské imigrantky, skrze jejíž jednání chce režisér ukázat, na jak křehkých pilířích současná společnost stojí a kolik osudů jediný úhybný moment ovlivnil. Výraznou průpravou pro tento projekt bude současná Blaškova realizace televizní minisérie Podezření podle scénáře Štěpána Hulíka, který rovněž poskytuje velké současné téma.
Jakub Jiřiště