Domů » Filmy, Recenze

Recenze: Diego a Maradona

„S Diegem bych šel na konec světa. S Maradonou bych neztratil jediný krok.“ Taková jsou slova osobního trenéra této světoznámé celebrity, jejíž dokumentární portrét nyní vstupuje do kin. Námět filmu se točí právě okolo dvou tváří této ikony – citlivého, skromného Diega, duší stále chlapce z chudinského předměstí Buenos Aires, a Maradony, fotbalové megastar holdující divokým večírkům plným alkoholu a kokainu. Sebedestruktivní cesta muže, který byl svého času fanouškům po celém světě bohem, tak může začít.

Britského režiséra s indickými kořeny Asifa Kapadiu netřeba představovat. Ačkoli jeho filmografie čítá již několik hraných počinů (nejnověji dvě epizody populárního seriálu Mindhunter pro Netflix), je spojován především s životopisnými dokumenty. Společný je pro ně zájem o známé osobnosti, jejichž cesta na vrchol si vybrala krutou daň. Idealistický boj Ayrtona Senny (ve stejnojmenném snímku Senna; 2010) proti politikaření v zákulisí závodů F1 přervala závodníkova tragická nehoda během Grand Prix. Podobně i Amy Winehouse z oscarové Amy (2015) toužila jen zpívat lidem, a ne se skrývat před bulvárními novináři a jednat s penězchtivými manažery. Za slávu zaplatila životem v pouhých 27 letech.

Nyní se však před režisérem ocitl příběh Diega Maradony, osoby, která nejen, že stále žije, ale podle posledních údajů se jí nedaří úplně špatně. Kvůli absenci tragického konce přistoupil Kapadia k zachycení pouze části Maradonovy kariéry, a sice k éře jeho působení v neapolském klubu SSC Neapol. K dětství a profesionálním začátkům se film vrací jen zřídka, roky strávené v klubu Barcelony, stejně jako události mladší patnácti let, pak ve filmu absentují zcela. Právě Maradonova neapolská epizoda, během které dosáhl svých největších úspěchů a také pádů, poskytuje Kapadiovi pole, na kterém již může obratně konstruovat svůj klasický dramatický oblouk. V obroušení jindy ostrých kritických hran, známých třeba z rozkrývání politických vazeb v Sennovi, je patrné, že se film dotýká žijící a stále veřejně činné postavy.

Zachycení Maradonových vazeb na mafii Camorra, která byla pravděpodobně přímo napojena na vedení města v době, kdy si chudá Neapol mohla dovolit koupit hráče za rekordní sumu, se snímek nevyhýbá. Zločinecká organizace mající ve městě takřka neomezenou moc je ale v Kapadiově filmu vykreslena spíše jako malá skupina bohatých lobbistů, kteří, jakmile na Maradonovi vydělali dostatek peněz a “přinutili” jej k závislosti na kokainu, z děje filmu mizí. Nutno poznamenat, že i blízkost k hlavnímu bossovi Camorry Giulianimu Maradonovi během soudních procesů značně uškodila – v této době se již, dle dokumentu, objevoval v italské televizi na předních příčkách nejnenáviděnějších osob světa. Stejně tak se vytratí tehdejší neapolský starosta, který se podílel i na vzniku samotného filmu a o jehož pravděpodobném napojení na podsvětí snímek diskrétně mlčí. Podobně se film nevěnuje ani kontroverznímu setkání Diega Maradony s Fidelem Castrem, které se právě v neapolském období událo, a o němž se Maradona vyjádřil, že “byl jeho druhým otcem”.

Obraz „zmučeného génia“ Maradony sestavil Kapadia takřka výhradně z archivních materiálů. Při sledování je nutné ocenit, s jakou péči a trpělivostí prošli tvůrci několik stovek  hodin obrazového materiálu, včetně soukromých archivů fotbalistovy rodiny, které dosud nespatřily světlo světa. Nechronologická skladba vybraných materiálů ve filmu nabízí i několik výjimečných momentů – za zmínku jistě stojí úvodní sekvence. Frenetická montáž, začínající zběsilou jízdou autem Diega Maradony na stadion, střídá v rychlém sledu ikonické momenty jeho kariéry (včetně slavné „Ruky Boží“) a záběry rodinné a intimní. Režisér pohlcující expozicí dává najevo, že mu jde především o zobrazení konfliktu dvou rozdílných tváří jedné osoby, a nikoli nutně o film pro fotbalové nadšence, ani o budování pomníku.

Kapadia se v Diegu Maradonovi vrací k metodě ze Senny. Rozhovory s fotbalovými historiky, odborníky, trenéry i samotným Diegem provází snímkem mimo obraz celou dobu. Tím se režisér obratně vyhýbá mluvícím hlavám, které by tempo filmu zpomalovaly a vizuálně by se příliš lišily od amatérských archivních záběrů starých i pětatřicet let. Některým divákům mohou přijít rušivé vysvětlující titulky, kdo právě ve voiceoveru hovoří, neboť ty se v obraze objevují téměř pokaždé, když se změní postava vypravěče. Přesto lze eliminování záběrů z rozhovorů jedině přivítat – dokument si tak udržuje tempo i gradaci. Škoda jen, že Kapadia do filmu i tak dotočil několik ilustračních záběrů města Neapole, třebaže se vyskytují převážně v místech, kde zaznívají nahrávky odposlechů fotbalistova telefonu.

Kapadia se ani ve svém třetím celovečerním dokumentu na téma odvrácené strany slávy neodchyluje od již vyzkoušených postupů. Příběh o vzestupu a pádu ale nemá takovou razanci. Jednak kvůli osobní zainteresovanosti Maradony i jeho blízkých, jejichž autorizační vliv se projevil právě na nevyřčených či opomíjených tématech, dosud citlivých. Ve druhé řadě nejde o tragický životní příběh, pouze o epizodu ze sportovcovy kariéry, byť zakončenou působivou katarzí. Maradona, vůči kterému se poté, co se jako reprezentant argentinského národního týmu postavil proti Itálii na Mistrovství světa, obrátilo neapolské obyvatelstvo zády, je usvědčen dopingovým testem na přítomnost kokainu v krvi. Zlomený a osamělý génius potupně opouští město, které mu bylo přes deset let domovem a nastupuje protidrogovou léčbu.  V melancholickém epilogu následují už jen střípky z dalšího života legendy. Po velikášském Maradonovi není ani památky. Zbyl jen plačící, pokorný Diego.

Tomáš Hubáček

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 22. 7. 2019 ve 16.24 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.