Antikrist
14. 7. 2009 # 1.01 # Filmy # 9 komentářůČást diváků nedávnou projekci Antikrista na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech opustilo už během promítání, část se opakovaně smála, jiní po konci beze slova ihned odešli. Ale byli i tací, kteří zůstali dlouho po závěrečných titulcích přikováni k sedačkám hledíce na zavřenou oponu konsternovaným výrazem. Neshoda v názorech na filmová díla je přirozená. Málokdy se ale stane to, aby osazenstvo sálu tak rozdílně reagovalo už během samotné projekce. Antikrist zapůsobil stejně i v Cannes, kde měl letos premiéru, a také na všech dalších místech, kde byl uveden. Od Umučení Krista Mela Gibsona se na mezinárodní scéně neobjevil film, na který by byly tak ostře ambivalentní reakce. U Larse von Triera to není poprvé, vědomě šokuje většinou svých projektů. K tomu, aby se nám podařilo zdůvodnit pověst, které velmi rychle jeho nejnovější film nabyl, si musíme nejdříve objasnit, jaké kontroverzní aspekty v něm lze nalézt.
Není jasné, s jakou koncepcí Trier začínal. Brzy se rozkřiklo, že natáčí psychologický horor. Sám se výroky o svých depresivních stavech přičinil o to, že Antikrist už ve fázi projektu získal neurčitě katarzní auru. Má být filmem, který mu pomáhal v překonání nejtěžšího období jeho osobního života a navrátil mu chuť do režisérské práce. Nehledě na pravdivost takových tvrzení by byla škoda nechat se strhnout vším, co se v médiích napsalo. Očekávání očistného experimentálního hororu, ať si pod tím představíme cokoliv, totiž naštěstí snímek nenaplňuje a nabízí rozhodně víc než jednu tvůrčí či životní krizi. Je hluboce znepokojujícím existenciálním zážitkem, čehož (na rozdíl od Trierových dřívějších snímků) dosahuje složitě symbolickým filmovým jazykem. Na několika místech navíc citacemi odkazuje na snímky Andreje Tarkovského, což vedlo Triera k vložení věnování tomuto slavnému režisérovi před závěrečné titulky.
V hávu, pro Triera nezvykle uhlazeném a stylizovaném, sledujeme prolog, čtyři kapitoly a epilog. Formálně se vzdal kinematografie v duchu manifestu Dogma 95. Nevyužívá improvizace, natáčí se vší dostupnou filmovou technikou. Dramatické momenty sice zachycuje „roztřesenou“ kamerou, jinak jsou však kompozice vyvážené, obraz hutný a „hmatatelný“ a film vizuálně sám o sobě nesmírně poutavý. Stylisticky je promyšlený do nejmenšího detailu. Působivost přesto netkví v okamžitém prožitku či instantní fascinaci, ale v mnohovrstevnatém čtení. V myšlenkách se k nám Antikrist vrací opakovaně s plynoucími dny, a pokud máme tu trpělivost, nacházíme nové úhly pohledu a s nimi další významy. Prostředkem k tomu je překvapivě jednoduchý děj. Manželský pár přichází o syna. Trier zachycuje jednotlivé fáze vyrovnávání se s touto osudovou ztrátou. On (Willem Dafoe), psychoterapeut, se vzpamatovává rychle. Ona (Charlotte Gainsbourg) se hroutí a potřebuje odbornou pomoc. Její stav se však nelepší, uzavírá se stále více sama do sebe. A proto se jí ujme sám manžel a pečlivě prochází cestu jejím nitrem, které je plné bolesti, zoufalství, úzkosti a pocitů beznaděje. Jejich párová jednota je postupně nahrazena odcizením. Později se ukazuje, že to není způsobeno pouze ztrátou dítěte, ale i radikální změnou rolí ve vztahu. Z dvojice muž – žena se stává hierarchicky odlišný pár terapeut – pacient. Citová spřízněnost a neutuchající vzájemný erotický náboj mu dovolují ponořit se nebezpečně hluboko do Jejího podvědomí, z něhož se vynořuje nenávist, opovržení, zlost, strach, sebeobviňování. To vše se odehrává v symbolicky pojmenovaném lese Eden, místě jejich dovolených. Sonda do nitra se postupně stává katalyzátorem Její přeměny v šílenou a posedlou bytost, která promítá své představy do okolní Přírody.
Trier byl v Cannes kritizován zejména za explicitní zobrazení násilí a perverze. Vše došlo až tak daleko, že musel na tiskové konferenci obhajovat, proč vůbec takový film natočil. Přitom si zřejmě málokdo položil otázku, jakou funkci mají tyto nemnohé momenty v kontextu celého snímku. Jsou opodstatněné nebo nejsou? Je důležitá jejich obrazová doslovnost nebo jsou jen prostředkem majícím za cíl šokovat? V porovnání s jinými současnými filmy nelze Antikrista za právě jmenované „prohřešky“ odsoudit. Kdyby chtěl Trier šokovat brutalitou jako takovou, věřím, že by k tomu volil jiné postupy. Znepokojení vyvolané Antikristem je totiž daleko spíše utvářeno silně znepokojujícím kladením vybraných fenoménů bok po boku – sexualita bezprostředně vedle smrti, psychoterapie kontaminovaná osobními city, příroda jako reprezentant zla. Neurčité nebezpečí v Jejím životě vzniká splýváním všech jistot a všech slastí s démonickými silami v člověku. Divák tak prochází pro někoho nepřijatelně skličujícím příběhem. Všechny formální i obsahové složky Trier soustředí na vyvolání pocitu obklopení anonymním zlem. S tím se nám vyjevuje i jedno z možných vysvětlení názvu filmu. Antikrist (ať už je to Ona, dítě, nebo kdokoli jiný) je tím, kdo uvrhne svět do věčných útrap. Je to svět, kde „chaos vládne“, jak praví mršina lišky ve filmu. Je na momentu, který vyvolal nejsilnější smích v sále, něco humorného? Pro někoho mohou podobné momenty představovat, jak si všiml jeden internetový uživatel, úniky z deprese a temnoty: „Konečně si mohli na něco ukázat, ta liška není pravá a mluví! Haha, to se mi ulevilo, je to jen film.“
Antikrist je jedinečným snímkem, mimo jiné i obsazením pouhých dvou herců. Oba, nutně s velkou zodpovědností za výsledný celek, tvoří skvělými výkony základ působivosti filmu. Zůstává otázkou, zda diváci v Karlových Varech měli touhu vnímat jeho plný obsah – možná se uchýlili k pouhému „civění“ na sugestivní vizuální složku, jíž nepřikládali hlubší významy. Film však vyvolává nesčetně otázek, podněcuje k přemýšlení, a po umělecké filmové stránce jde o jeden z nejkvalitnějších snímků posledních několika let. Ale i pro ty, kteří získají po jeho shlédnutí opačný názor, to bude nepochybně silný zážitek.
Antikrist Dánsko/Německo/Francie/Švédsko, 2009, 100 min, premiéra v ČR 22.10. 2009
Pěkné svhrnutí, už aby bylo 22.10.2009.
Tento film som si pozrela vcera spolu so snubencom , ktory taketo film moc nemusi.Zaciatok Prolog je uplne fascinujuci,pomaly padajucimi kvapkami vody pocnuc a vlockami za oknom konciac,nedalo sa odtrhnut pohlad od obrazovky.Film je rozdeleny na viacej casti.Nepovedala by som ze je perverzny ale niektore zabery su fakt viac ako detailne a nie kazdy ich vie patricne ocenit.V kazdom pripade je to film na ktory tak dlho nezabudnete.Jest pri filme vsak neodporucujem ani silnym zaludkom :)
Děkuji za uveřejnění mého postřehu z Varů. To sou mi náhody. :)
Dobré postřehy nikdy nezůstanou bez povšimnutí …
improvizacie bolo vo snimke az-az…sam Trier sa priznal, ze scenar bol tenucky a do finaloveho zostrihu vlozil mnozstvo scen len preto, ze sa mu pacili, nie preto, ze sa vyznamovo viazali na pribeh/dej/alegoriu…vyjadrenia herecky Gainsbourg upominali na obdobne vyjadrenia Laury Dern z natacania Inland Empire…sama nevedela, o com to je/bude…Trier sa kreativnym procesom priblizil Lynchovi nielen ,,prudom vedomia,“ ale i makro-zabermi a hudbou…tzv.body horror je vyvazovany nature horror-om…
[...] 36 aneb Pod střechami Paříže 2Synecdoche, New YorkAntikristTrailer Tetro (Francis Ford [...]
[...] 36 aneb Pod střechami Paříže 2Synecdoche, New YorkAntikristTrailer Tetro (Francis Ford [...]
[...] Recenze Antikrista na IndieFilmu. LikeBe the first to like this post. [...]
Nejultimátnější sračka kterou se kdy v životě viděl …..