Nakladatelství Casablanca v ediční řadě Filmoví tvůrci dosud vydalo monografie nabízející studie autorského rukopisu Larse von Triera, Alfreda Hitchcocka, Ingmara Bergmana, Krzysztofa Kieślowského nebo Akiry Kurosawy. V loňském roce je doplnila kniha Miklós Jancsó a jeho filmy od českého filmovědce Zdeňka Hudce. Právě k ní má nejblíže novinka Pier Paolo Pasolini a jeho filmy (preloženo z anglického originálu A Certain Realism. …
Redakční ohlédnutí za 53. MFF Karlovy Vary
53. ročník karlovarského filmového festivalu je za námi a přišel čas bilancovat letošní úrodu. Jak uplynulý ročník hodnotí redakce Indiefilmu? Byl pro nás v něčem zásadní a jedinečný? A co z programové nabídky přetrvalo v povědomí a stojí za doporučení?
JAKUB JIŘIŠTĚ
Letošní festival na mě z hlediska dramaturgie nezapůsobil tak silně jako minulý ročník, jenž byl pro mě …
S dalším ročníkem karlovarského festivalu přicházejí také tradičně pestré tipy redakce IndieFilmu. Uvidíme, do jaké míry se nakonec očekávání od vybraných titulů naplní!
MAREK KOUTESH
Spící lůno (Sleep Has Her House; Scott Barley, 2017)
Spojení „celovečerní filmové nokturno“ z festivalového katalogu jenom stvrzuje, jak nedostačující jsou pro tvorbu režiséra Scotta Barleyho všechny anotace. Talent vizuálního umělce, jenž svá díla natáčí na iPhone a …
Současná krize na FAMU vytváří navenek těžko přehledné a nejednoznačné bitevní pole, které vytyčují zejména debaty na sociálních sítích. Dosavadní reflexe konfliktu v mainstreamových médiích nicméně vyznívá podezřele jasně: nynější situace na FAMU je výsledkem urputné snahy několika jedinců (konkrétně akademického senátu) zvrátit možnou obrodu jednoho z pilířů českého filmu. O ní usiluje kritizované vedení, které se snaží napravit dlouhodobě …
Ústředním pojmem filmografie japonského režiséra Hirokazu Koreedy je „mono no aware“, typ estetické vnímavosti spočívající ve schopnosti ocenit krásu obsaženou v pomíjivosti všedních věcí, jako jsou kvetoucí sakury. Mistry v navození tohoto specifického stavu byli v minulosti nejprve autoři haiku, později japonští režiséři jako Jasudžiró Ozu nebo Mikio Naruse. Právě na jejich hořkosladká dramata všedních dnů (šomin-geki) Koreeda tematicky i …
Nový film ruského filmového a divadelního režiséra Kirilla Serebrennikova vykresluje počátek osmdesátých let v Sovětském svazu jako období stagnace. Se železnou pravidelností se opakují stranické schůze, sportovní akce a oznámení o úspěších zestátněného hospodářství. Stejně normované jako výrobní postupy jsou životy Rusů, kteří svou individualitu nemohou projevit ani na rockovém koncertu, kde se od nich vyžaduje spořádané sezení na tvrdých …
Se střihačkou Monikou Willi jsme krátce rozmlouvali na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde byla k vidění jednak její režisérská prvotina Bez názvu (Untitled, 2017) a jednak nový film Michaela Hanekeho Happy End (2017), na němž se podílela jako střihačka. Film Bez názvu původně natáčel rakouský režisér Michael Glawogger jako svůj další autorský dokumentární film, avšak jeho produkce byla přerušena …
Utøya, jedno dané místo. 22. červenec, jeden daný den. A 77 minut střelby, která znamenala téměř sedm desítek mrtvých a poznamenala další tři stovky životů přeživších. Nejnovější snímek režiséra Erika Poppea Utøya, 22. července funguje jako filmový památník, jenž opětovně připomíná onu tragickou událost, a to velmi zblízka, neboť se snaží skrze formu přenést diváka přímo do centra masakru. Jenže …
„Tohle není hra,“ kárá v novém filmu amerického režiséra Seana Bakera mladá matka svého asi pětiletého syna Scottyho, když pojme podezření, že potomek v rámci dětských her podpálil nedalekou bytovku. Její poznámka postihuje zásadní rozpor mezi dětskou a dospělou perspektivou, mezi dvojicí paralelně existujících, ale zcela odlišných světů. Baker tento rozpor ve svém šestém celovečerním filmu – a zároveň šestém …
JIŘÍ ANGER
Můj letošní žebříček je tak trochu podvod – první dva jmenované snímky už u nás byly jednorázově uvedeny loni, třetí nebyl (a pravděpodobně nebude) uveden vůbec. Přiměla mě k němu jak relativně slabší nabídka tuzemských festivalů (o distribuci nemluvě), tak především výjimečný zážitek ze zmíněných děl. Noci navzdory, Ornitolog a Cruel Optimism pro mě byly natolik zásadní, že jindy …
Odebírat RSS
RSS komentářů
