Domů » Aktuálně, Téma

Je český film na dně či v bodu obnovy? – Výhled č. 1

V posledních měsících se může zdát, že českému filmu definitivně došel dech a že se letité hrozby o nejzazší periferii evropské kinematografie nelítostně naplňují. Přestože i ve středoevropském kontextu tuzemská kinematografie v minulých letech zaostávala, občas se objevily zajímavé přísliby. Jenže mezitím zase poklesla hladina „dobrého průměru“ či divácky akceptovatelné zábavy. Po výrazné vlně snímků reprezentujících naší kinematografii na loňském karlovarském festivalu se na sklonku roku dostavilo vystřízlivění s nekončící sérií debaklů či rozpačitých pokusů. Mezi ně se nyní bohužel zařadila i neživotná adaptace Skleněného pokoje s nenaplněnými mezinárodními ambicemi či žánrově rozpolcená Teroristka.

Je zřejmé, že kinematografie u nás je závislá na tvůrčím cyklu nevelkého počtu spolehlivých tvůrců, který se shodou okolností výrazně kumuluje v rámci kratšího období. Na začátku roku 2019 opět prožíváme jedno z mezidobí útlumu, nicméně zákulisní dění nasvědčuje tomu, že loni odstartovaná vlna předznamenávala tvůrčí vzepětí, na které český film čeká od přelomu tisíciletí.

Dvacítka snímků, jež spějí k realizaci v průběhu tohoto roku [1], je ve většině případů výsledkem dlouhodobé produkční a dramaturgické péče těžící z nového systému institucionální podpory. Sestava snímků, které vzniknou tento rok, by měla být vizitkou postupně konsolidovaných základů kinematografie. Prosazují se díky nim ctižádostiví producenti, jejichž zázemí i mezinárodní konexe dopřávají bezprecedentní tvůrčí podmínky zkušeným i začínajícím tvůrčím osobnostem. Nicméně současně jsou nadále testovány i limity české distribuce:  na plátna se dostává čím dál více realizačně pokleslých filmů a laciných pokusů exploatujících žánr „lifestylové“ komedie. Stav současného vývoje nových snímků naštěstí nasvědčují, že by se v brzké době mohla ustálit rovnováha mezi instantní produkcí, tematicky a realizačně ambiciózními snímky a svěžími pokusy mladých tvůrců s festivalovými aspiracemi a kreativní produkční podporou.
V první části výhledu se zaměříme na velkorysé projekty a pozoruhodné novinky osvědčených tvůrců, které budou s největší pravděpodobností tvořit páteř příštího filmového roku a díky své látce, tvůrčí koncepci či osobnímu nasazení mají nakročeno do programů prestižních filmových festivalů. Brzy budeme publikovat i druhou část výhledu, jež se zaměří na výlučnější či debutové snímky, jejichž příslibem je nejen napojení českého filmu na současné festivalové trendy, ale také svěžest a pestrost, k nimž naše kinematografie zatím nedospěla.

Krajina ve stínu (Bohdan Sláma, Luminar Film, plánovaná premiéra: jaro 2020)

Téma vysídlení německého obyvatelstva bylo současnými filmaři zpracováno už několikrát, nicméně pokusy o reflexi jako Habermannův mlýn (2010) či 7 dní hříchů (2012) dopadly rozpačitě. Mnohem komplexnější ponor do kontroverzní dějinné epizody slibují připravované snímky Krvavá pomlázka režiséra Jana Bušty a právě precizní kronika Krajina ve stínu. Projekt převzal po Zdeňku Jiráském do svých rukou Bohdan Sláma, jemuž scénář zkušeného Ivana Arsenjeva dává příležitost k rozehrání kolektivní fresky z opomíjené pohraniční oblasti Vitorazska. Od kvalitní tvůrčí sestavy, včetně sympatických a neokoukaných herců, lze očekávat důslednou společenskou a charakterovou analýzu kořenů genocidy.

Kryštof (Zdeněk Jiráský, Fulfilm, plánovaná premiéra: březen 2020)
Silné příběhy z minulého století se příští rok na plátně objeví vícekrát. Působivý příběh z 50. let, odehrávající se v mlžné šumavské krajině, divákům nabídne film Kryštof podle oceňovaného scénáře Kristiana Sudy. Nezralého novice, jenž utekl před světem do kláštera, dožene poúnorová perzekuce jeho řádu k dalším dvěma útěkům, při nichž bojuje o holý život i vnitřní spásu. Režijní explikace slibuje silné a detailně propracované formální pojetí, v němž se mnohonásobně zrcadlí narativní a vizuální princip triptychu. Nevšední bude i práce s proměnlivým rytmem a napětím dobrodružného příběhu, který je však především dramatem o intenzivním přerodu člověka. Podle explikací tvůrců film v posledním útěku překračuje hranice vnitřního světa a pokračuje pod klidným povrchem k silné osobní katarzi. Již natáčený snímek zaujme stejně jako Krajina ve stínu nevšedním hereckým obsazením, v němž potěší účast Alexandry Bórbely, nositelky ceny pro nejlepší evropskou herečku.

Modelář (Petr Zelenka, 0,7 km films, plánovaná premiéra: jaro 2020)

Novinka Petra Zelenky slibuje netradiční variaci příběhů o zrání mladého hrdiny a usilovném hledání místa ve světě. Není třeba se bát další z řady do sebe zahleděných a bezcílně bloumajících výpovědí, kterých nám naše kinematografie dodala již více než dost. Modelář by měl být dynamickým psychologickým thrillerem s typicky zelenkovskou absurdní nadsázkou a s ambicí poskytnout ostrou politickou reflexi aktuálního dění. Hrdinův přepjatý idealismus, touha po spravedlnosti a záliba v létajících dronech totiž začnou nebezpečně směřovat k realizaci pozitivního terorismu v současném světě. Proslaví Českou republiku hrdinským teroristickým činem?

Šarlatán (Agnieszka Holland, Marlene Films, plánovaná premiéra: březen 2020)

„Čtu neuvěřitelnou spoustu scénářů z celého světa. Nemá smysl počítat, kolik jich vlastně je. Ten, který mě osloví a kterému se rozhodnu obětovat několik let svého života, musí být nejen dobrý, ale také odvážný a jistým způsobem výjimečný. Šarlatán pro mě všechno tohle splňuje.“ Takto se vyjádřila pro leckoho možná překvapivě světoznámá režisérka ke scénáři až příliš produktivního Marka Epsteina, který již v prosinci vstoupil do realizace. Zájem světoznámé režisérky o ztvárnění pohnutého osudu českého léčitele mocných je tou nejlepší garancí, že vznikne dílo přesahující pikantní ilustraci naší moderní historie. Postava tajemně obdarovaného Jana Mikoláška (ve ztvárnění Ivana Trojana) je totiž pro oba tvůrce přitažlivá balancováním na hraně nezištné služby a až existenciálního zla. Místo životopisu s klasickou strukturou slibují narativně nevšední, silně evokativní a přitom emotivní dílo s důrazem na smyslový účinek.

Chyby (Jan Prušinovský, Offside Men, plánovaná premiéra: říjen 2020)
Jan Prušinovský letos u širokého publika zabodoval seriálem Most!, jenž uhasil žízeň domácích diváků po skutečně hrubozrnném humoru. Po řadě seriálových projektů však na filmové plátno nezanevřel a na podzim ho čeká natáčení snímku Chyby podle scénáře někdejšího krále českého exploatačního hororu Romana Vojkůvky. Tato kombinace zní lákavě, společný projekt však překvapivě slibuje křehkou a minimalistickou romanci z typického maloměsta. Nicméně i rodící se pouto mezi prodavačkou ze supermarketu a pokrývačem může být nevšední – zvlášť když se na něm začnou podepisovat poklesky z minulosti, plynoucí z pozice Česka jako pornografické velmoci. Scénář, který posudky staví na úroveň Kober a užovek (2015) a vnímají v něm vzácnou vyváženost mezi pronikavou sociální výpovědí a divácky atraktivním dílem, určitě jen upevní statut Prušinovského coby jednoho z našich nejvyzrálejších tvůrců.

Bod obnovy (Robert Hloz, Film Kolektiv, plánovaná premiéra: 2020/2021)

Český film se začíná pouštět i do odvážnějších žánrových vod: po dlouhé době se můžeme těšit na čistokrevnou science fiction, navíc s originálním námětem a sofistikovaným fikčním světem. Netradiční detektivní pátrání bude zasazeno do reálií  Evropské federace, jejíž vědecký pokrok a právo na jeden celý život umožňují vracet nepřirozeně zesnulé občany zpět na svět. Jak se však ukáže, i dokonale demokratický systém rozhodování nad životem a smrtí, jenž je poháněn především strachem z terorismu, může mít své trhliny. Realizačně ambiciózní projekt se stal velmi úspěšným na zahraničních workshopech a jeho vývoj podpořil evropský program Media. Jako hlavní inspiraci uvádí režisér, jenž studoval filmařinu v Jižní Koreji, Cuarónův snímek Potomci lidí (2006).

Il Boemo (Petr Václav, Mimesis Film, plánovaná premiéra: konec r. 2020)

Díky zajištěnému zázemí pro velkorysé producentské projekty nás čeká nezvykle vysoká úroda velkorysých dobových filmů. Skutečné „opus magnum“ slibuje konečně produkčně zajištěný projekt Petra Václava o úspěchu a pádu předčasně zesnulého barokního skladatele Josefa Myslivečka. Vznešenost hudby a tvůrčí genialita se na velkém plátně tvrdě střetnou s existenční ubohostí člověka, který se svému dílu dokonale sebeobětuje. Projekt připravovaný déle než 10 let má pohromadě více než stomilionový rozpočet i díky historicky největší dotaci Fondu kinematografie a zájmu koproducentů z Itálie, Francie a Německa. Natáčet se bude v Benátkách, Neapoli i Mnichově. Propracovaný scénář postavený na rozsáhlých rešerších je příslibem nejen hlubokého ponoru do rozporuplné postavy a jejího opomíjeného odkazu, ale i do dobové kultury oživené komplexním uměleckým vyjádřením, jež přesahuje svět hudby.

Zátopek (David Ondříček, Lucky Man Films, plánovaná premiéra: duben 2020)

Projekt se před několika lety bez podpory Fondu kinematografie nepodařilo dotlačit k natáčení, nicméně nastal šťastný obrat a letos v dubnu konečně padne první klapka. Do tvůrčího týmu totiž vstoupila jako scenáristka Alice Nellis, které se dle názoru komise Fondu podařilo dotáhnout scénář „do maximální možné míry“ a vytvořit z ikonické osobnosti skutečně dramatický charakter. Příběh pevně usazený v politicko-společenských peripetiích vznikne jak jinak než ve finské koprodukci a takřka stomilionový rozpočet umožní natáčet i v autentické lokaci helsinského olympijského stadionu. Ondříčkův pozoruhodný režijní vzestup díky televiznímu dramatu Dukla 61 (2018) dává naději na působivý výsledek, jenž by mohl oslovit mezinárodní publikum.


Moje slunce Maad (Michaela Pavlátová, Negativ, plánovaná premiéra: květen 2020)

Michaela Pavlátová se poprvé vydává na pole celovečerní animace, přičemž zůstává věrná svému osobitému vizuálnímu stylu. Volba námětu je překvapivá, i když téma je úzce spjato s genderovou perspektivou jejích oceňovaných krátkých snímků. Moje slunce Maad je adaptací působivé předlohy válečné reportérky Petry Procházkové Frišta, která ironicky a dojemně vykresluje peripetie evropské ženy s novým domovem a rodinou ve zbídačeném Kábulu. Producenti látky, která prošla rukama Radima Špačka, nakonec dali přednost animaci před hranou tvorbou. Režisérka se rozhodla k naraci přistoupit ve skicovité výtvarné zkratce, ovšem s důrazem na autenticitu a psychologickou intenzitu. Navíc má velkou oporu v předním francouzském animačním studiu Sacrebleu, takže je velká naděje, že český animovaný film příští rok zažije velký comeback, na který už léta čeká.

Havel (Slávek Horák, Tvorba Films, plánovaná premiéra: září 2020)

Životopisné snímky skutečně budou příští rok v českých kinech dominantním žánrem, nicméně se zdá, že končí v dobrých rukou. O ztvárnění osudu Václava Havla usilovala ještě poměrně nedávno Andrea Sedláčková, režisér a scenárista Slávek Horák (Domácí péče, 2015) byl však pohotovější a cílevědomější. Jeho pojetí vzbuzuje naději ve větší odstup než v případě režisérky osobně spjaté s disidentským hnutím. Snímek hodlá obsáhnout Havlův život od roku 1968 po jeho vstup do prezidentského úřadu, a přitom nesklouznout k popisné biografii či morálnímu kýči. Klíčem je výrazné soustředění na komplikovaný partnerský vztah s manželkou Olgou, v němž rezonují společně prožívaná dilemata a konflikty. Nevšedním příslibem je svérázné propojení vyprávění s poetikou Havlova absurdního divadla i dramaturgický dohled Clary Royer, scenáristky snímku Saulův syn (2015). Výsledkem je text, který expert SFK Vít Schmarc nevnímá jako rekonstrukci podřízenou historickým událostem, ale jako „výklad a výzvu k dialogu“ a zároveň „nesmírně důležitý krok, který by česká kinematografie měla udělat při interpretaci novodobých dějin“

 


[1] I letos je naděje na pozvednutí celkové bilance, nicméně až v druhé polovině roku díky filmům jako Nabarvené ptáče (Václav Marhoul), Staříci (Martin Dušek a Ondřej Provazník), A Certain Kind of Silence (Michal Hogenauer), Národní třída (Štěpán Altrichter) či nevšednímu debutu Jana Bušty á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN.

Jakub Jiřiště

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 24. 4. 2019 ve 16.09 a zařazen do kategorie Aktuálně, Téma ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.