Na festivalu v Cannes si režisérka Houda Benyamina za Božské (2016) odnesla Zlatou kameru (Caméra d’Or) pro nejlepší debut. Snímek měl slušný ohlas rovněž na loňském MFFKV, kde v diváckém hlasování bezpečně hlídal místo do první desítky. Můžu potvrdit, že kinosál Národní dům nezažil daný ročník dunivější aplaus po konci filmu a nástupu delegace, než když před publikum předstoupily věru …

Český film se v těchto měsících ocitá na pozoruhodném tematickém rozhraní, na němž zatím opatrně balancuje i ambiciózní novinka režiséra Julia Ševčíka.  Zkusme si schválně spočítat, kolik filmů týkajících se skutečných událostí a reálných osobností našich dávných i nedávných dějin bylo po zániku státního monopolu natočeno. Bohatě vám budou stačit obě ruce. Co mají společného Alžběta Bathory, Sametoví vrazi, Kajínek …

Česká seriálová scéna dlouhodobě žije, alespoň z komerčního hlediska, relativně poklidným životem. Oproti americkému či britskému trhu jsme malá země, větších televizí je tu relativně poskrovnu, potenciální export nikdo příliš neřeší a každý nový domácí produkt často provází velká marketingová kampaň, která dokáže zaháčkovat minimálně ke zhlédnutí prvního dílu. Problém českých televizí leží jinde.
Na jednu stranu je u nich možno …

Dokumentarista Alex Gibney má nadání: umí vyhmátnout přitažlivé téma, svižně jej zpracovat a poskytnout svým projektům patřičnou publicitu. V posledních letech širšímu publiku představil mj. kauzu kolem cyklisty Lance Armstronga, aktivity WikiLeaks nebo pochybné seance scientologů. Snímek Zero Days (2016) se věnuje zašmodrchanější a zdánlivě méně atraktivní problematice: kybernetickým útokům národních států či federací na pozadí vypuštění sofistikovaného počítačového viru …

Kniha Richarda Taylora Film Propaganda: Soviet Russia and Nazi Germany vyšla poprvé v roce 1979. Po osmnácti letech si díky překladu Petrušky Šustrové a péči nakladatelství Academia můžeme v češtině přečíst její revidovanou verzi z roku 1998. Filmová propaganda rozšiřuje ediční řadu Šťastné zítřky, dosud zkoumající vliv totalitní ideologie na kulturu a společnost převážně v poválečném Československu. Taylorova kniha svým …

Jihokorejský režisér Chan-wook Park přichází po Nebohé paní Pomstě (2005) a Stokerovi (2013) s dalším snímkem zaměřeným na nevyzpytatelnou hrdinku, která klame vzhledem, tentokrát podle předlohy Sarah Watersové. Zlodějku, spletitý kriminální román z viktoriánské Anglie, tvůrce zasadil do Koreje v dobách její koloniální příslušnosti k Japonsku, čímž utlumil britský třídní systém a nahradil jej nepokrytou nenávistí mezi oběma asijskými národy. …

Stejně jako jiní tvůrci sociálně realistických dramat, také britská režisérka Andrea Arnold dokáže hrdiny svých filmů z velké části charakterizovat prostřednictvím prostředí, ve kterém se pohybují. Osmnáctiletou hrdinku road-movie American Honey (2016) poprvé vidíme v kontejneru plném odpadků, mezi nimiž za asistence svých dvou mladších sourozenců hledá jídlo, jež ještě není v pokročilém stádiu rozkladu. Zvolené místo slouží jako výstižná …

 
Do letošního května nepříliš známá německá režisérka Maren Ade se stala světově proslulou filmařkou paradoxně proto, že si z Cannes neodvezla žádnou z cen udělovaných oficiální porotou. Propast mezi velkou festivalovou politikou na jedné straně a filmovými kritiky a publikem na straně druhé, v níž uvízl její nejnovější snímek Toni Erdmann, byla příčinou mediálního hypu, jenž zastínil i letošní vítěze …

Michael Moore. Vzpomínáte na viditelného dokumentaristu? V nultých letech pronikala jeho díla – nebo přinejmenším některé apelativní výroky – do mnoha filmových i odlišně zaměřených periodik; včetně těch, jejichž čtenáři při vyslovení slova dokument zpravidla přepínali do mikrospánku. Moorea nešlo opomenout: jestliže ještě ve druhém vydání Film History: An Introduction (2002) dostal od Davida Bordwella a Kristin Thompson pouze osamocenou …

Americká produkční společnost Borderline Films je dnes již zcela etablovanou značkou na poli amerického nezávislého filmu. Snímky mladých obdivovatelů evropské artové kinematografie bývají pravidelně promítány na festivalu Sundance i v Cannes. Zcela neznámé nejsou ani českým festivalovým divákům, kteří mohli civilní, psychologicky laděná dramata Antonia Campose, Seana Durkina a Joshe Monda zhlédnout během 48. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových …