18. 12. 2018 # 17.31 # Filmy, Recenze # Jeden komentář
Škola čar a kouzel v Bradavicích. Postapokalyptická budoucnost. Hluboký vesmír. Alfonso Cuarón své příběhy rád zasazuje do úchvatně propracovaných světů se specifickými pravidly, vyžadujícími jiný způsob jednání, než na jaký jsme zvyklí z běžného života. Roma se sice odehrává na předměstí Mexico City (nazvaném Colonia Roma) na přelomu let 1970 a 1971, ale v realitě, která je nám dobře známá. …
2. 8. 2018 # 18.36 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Navracejícím se tématem ve filmografii režiséra a scenáristy Tomáše Pavlíčka je selhávající mezilidská komunikace a nedorozumění z toho plynoucí. V Pavlíčkových studentských filmech a absolventském celovečerním debutu Parádně pokecal (2014) se kvůli ní dostávali do potíží zejména tápající mladí hrdinové. V Chatě na prodej jsou neschopností vzájemně si naslouchat a vést konstruktivní dialog „postiženi“ příslušníci tří různých generací a národností, …
21. 7. 2018 # 9.56 # Literatura, Recenze # Bez komentáře
Nakladatelství Casablanca v ediční řadě Filmoví tvůrci dosud vydalo monografie nabízející studie autorského rukopisu Larse von Triera, Alfreda Hitchcocka, Ingmara Bergmana, Krzysztofa Kieślowského nebo Akiry Kurosawy. V loňském roce je doplnila kniha Miklós Jancsó a jeho filmy od českého filmovědce Zdeňka Hudce. Právě k ní má nejblíže novinka Pier Paolo Pasolini a jeho filmy (preloženo z anglického originálu A Certain Realism. …
17. 7. 2018 # 9.59 # Festivaly, Recenze # Bez komentáře
Redakční ohlédnutí za 53. MFF Karlovy Vary
53. ročník karlovarského filmového festivalu je za námi a přišel čas bilancovat letošní úrodu. Jak uplynulý ročník hodnotí redakce Indiefilmu? Byl pro nás v něčem zásadní a jedinečný? A co z programové nabídky přetrvalo v povědomí a stojí za doporučení?
JAKUB JIŘIŠTĚ
Letošní festival na mě z hlediska dramaturgie nezapůsobil tak silně jako minulý ročník, jenž byl pro mě …
17. 5. 2018 # 15.59 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Ústředním pojmem filmografie japonského režiséra Hirokazu Koreedy je „mono no aware“, typ estetické vnímavosti spočívající ve schopnosti ocenit krásu obsaženou v pomíjivosti všedních věcí, jako jsou kvetoucí sakury. Mistry v navození tohoto specifického stavu byli v minulosti nejprve autoři haiku, později japonští režiséři jako Jasudžiró Ozu nebo Mikio Naruse. Právě na jejich hořkosladká dramata všedních dnů (šomin-geki) Koreeda tematicky i …
15. 5. 2018 # 9.07 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Nový film ruského filmového a divadelního režiséra Kirilla Serebrennikova vykresluje počátek osmdesátých let v Sovětském svazu jako období stagnace. Se železnou pravidelností se opakují stranické schůze, sportovní akce a oznámení o úspěších zestátněného hospodářství. Stejně normované jako výrobní postupy jsou životy Rusů, kteří svou individualitu nemohou projevit ani na rockovém koncertu, kde se od nich vyžaduje spořádané sezení na tvrdých …
22. 2. 2018 # 19.32 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Utøya, jedno dané místo. 22. červenec, jeden daný den. A 77 minut střelby, která znamenala téměř sedm desítek mrtvých a poznamenala další tři stovky životů přeživších. Nejnovější snímek režiséra Erika Poppea Utøya, 22. července funguje jako filmový památník, jenž opětovně připomíná onu tragickou událost, a to velmi zblízka, neboť se snaží skrze formu přenést diváka přímo do centra masakru. Jenže …
28. 1. 2018 # 18.26 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
„Tohle není hra,“ kárá v novém filmu amerického režiséra Seana Bakera mladá matka svého asi pětiletého syna Scottyho, když pojme podezření, že potomek v rámci dětských her podpálil nedalekou bytovku. Její poznámka postihuje zásadní rozpor mezi dětskou a dospělou perspektivou, mezi dvojicí paralelně existujících, ale zcela odlišných světů. Baker tento rozpor ve svém šestém celovečerním filmu – a zároveň šestém …
29. 12. 2017 # 11.56 # Aktuálně, Recenze # Bez komentáře
JIŘÍ ANGER
Můj letošní žebříček je tak trochu podvod – první dva jmenované snímky už u nás byly jednorázově uvedeny loni, třetí nebyl (a pravděpodobně nebude) uveden vůbec. Přiměla mě k němu jak relativně slabší nabídka tuzemských festivalů (o distribuci nemluvě), tak především výjimečný zážitek ze zmíněných děl. Noci navzdory, Ornitolog a Cruel Optimism pro mě byly natolik zásadní, že jindy …
8. 12. 2017 # 16.44 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Některé tematické premisy vyznívají natolik přitažlivě, že stačí napsat pár slov a kinosál by neměl zet prázdnotou. Posuďte sami: stačí úředně naťukat, že ve svižném maďarském filmu Měsíc Jupitera (2017) levituje syrský uprchlík. Byť výsledek z paměti vypudíte jen těžko, přehnanou chválou bych šetřil. A současně jej zpočátku vztáhl k širší tendenci, která raší v evropském festivalovém filmu.
Zbrusu nový zákon …