Domů » Festivaly, Recenze

KVIFF 2019: Život pod povrchem – Skryté město

Víctor Moreno ve svém audiovizuálním eseji Skryté město nabízí pohled do spletitých podzemních tunelů pod Madridem. Vypráví v něm o životě v místech, kde bychom jej nehledali a dovoluje pocítit jeho puls.

Karlovarská sekce Imagina je specifická tím, že divákům dává nahlédnout hlouběji za sledované objekty i klasické estetické normy. A právě cestu do hloubky Skryté město zprostředkovává. Příznačné jsou již první záběry, které připomínají noční oblohu, avšak Moreno po několika vteřinách odhalí, že se už nacházíme pod povrchem. Jde o postup, jež je průběhu filmu několikrát zopakován. Autor nejprve ukáže notoricky známý objekt či výjev, aby jej posléze zasadil do nečekaného kontextu. Ozvláštňujícím snímáním nepravidelných textur a tvarů film v nejlepších momentech připomíná tvorbu Scotta Barleyho, jehož Spící lůno (2017) se v sekci Imagina objevilo  minulý rok.

Morenova hypnotická exkurze sestává z desítek statických a pohyblivých záběrů, při jejichž sledování do popředí vystupuje několik rozličných aspektů. Mimo v pomalé kinematografii tradičního důrazu na trvání – v některých částech filmu divák pocítí, jak dlouhá je cesta na povrch – také rytmicky pracuje s podzemními ruchy a rozehrává ambientní orchestr z oddychování těžkých vlaků, mohutné podzemní techniky a nesrozumitelných hlášení ve vysílačkách. Promyšlené kompozice zase plně využívají estetizace tajemných prostor, do nichž se divák nemá běžně šanci podívat. Hladkou texturu chladných tunelů madridského podzemí pravidelně narušují trubky a železné výrůstky, jež připomenou interiér lodi Nostromo z Vetřelce (1979). Rytmus a ostrá světla nabízejí jemnější alternativu k jednomu z nejvíce fascinujících filmů poslední dekády – Kupředu smrtelně pomalu (2015). Velké detaily a práce se stíny zase připomenou tvorbu harvardské Sensory Ethnography Lab. Jmenovitě filmy jako Leviathan (2012) či somniloquies (2017).

Jenže zatímco Kupředu smrtelně pomalu oživuje neživé – diriguje mechanickou symfonii vlhkého kovu a neonových světel –, a Leviathan nás dostává do područí zuřícího oceánu, Skryté město nachází život v místech, kam jako by nepatřil. Dlouhé jízdy, jež diváky převáží skrze několik úrovní podzemního bludiště postupně představují desítky tajemných obyvatel. Nejprve opouštíme život nám známý, který reprezentují zvuky aut a vlaků, aby je pak nahradilo dýchání pod plynovou maskou či mohutné výkřiky drtičů kamene. O několik minut později zvuk jedoucí soupravy narušují výdechy unavených dělníků a kapání vody doprovázené ševelením křídel sovy pálené. Čím hlouběji se dostáváme, tím nečekanější konfrontace s tamějším životem jsou.

Moreno nás bere do míst, která se nachází pod povrchem známé infrastruktury. Jeho Skryté město má vlastní uspořádání, obyvatele a hlavně rytmus. Hra s kompozicí a zvukem stojí v popředí oslnivého audiovizuálního eseje, který odkrývá nejen vnitřnosti moderní metropole, ale především ty, jež o ně pečují.

Dan Krátký

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 30. 6. 2019 ve 15.06 a zařazen do kategorie Festivaly, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.