17. 5. 2018 # 15.59 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Ústředním pojmem filmografie japonského režiséra Hirokazu Koreedy je „mono no aware“, typ estetické vnímavosti spočívající ve schopnosti ocenit krásu obsaženou v pomíjivosti všedních věcí, jako jsou kvetoucí sakury. Mistry v navození tohoto specifického stavu byli v minulosti nejprve autoři haiku, později japonští režiséři jako Jasudžiró Ozu nebo Mikio Naruse. Právě na jejich hořkosladká dramata všedních dnů (šomin-geki) Koreeda tematicky i …
15. 5. 2018 # 9.07 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Nový film ruského filmového a divadelního režiséra Kirilla Serebrennikova vykresluje počátek osmdesátých let v Sovětském svazu jako období stagnace. Se železnou pravidelností se opakují stranické schůze, sportovní akce a oznámení o úspěších zestátněného hospodářství. Stejně normované jako výrobní postupy jsou životy Rusů, kteří svou individualitu nemohou projevit ani na rockovém koncertu, kde se od nich vyžaduje spořádané sezení na tvrdých …
22. 2. 2018 # 19.32 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Utøya, jedno dané místo. 22. červenec, jeden daný den. A 77 minut střelby, která znamenala téměř sedm desítek mrtvých a poznamenala další tři stovky životů přeživších. Nejnovější snímek režiséra Erika Poppea Utøya, 22. července funguje jako filmový památník, jenž opětovně připomíná onu tragickou událost, a to velmi zblízka, neboť se snaží skrze formu přenést diváka přímo do centra masakru. Jenže …
28. 1. 2018 # 18.26 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
„Tohle není hra,“ kárá v novém filmu amerického režiséra Seana Bakera mladá matka svého asi pětiletého syna Scottyho, když pojme podezření, že potomek v rámci dětských her podpálil nedalekou bytovku. Její poznámka postihuje zásadní rozpor mezi dětskou a dospělou perspektivou, mezi dvojicí paralelně existujících, ale zcela odlišných světů. Baker tento rozpor ve svém šestém celovečerním filmu – a zároveň šestém …
29. 12. 2017 # 11.56 # Aktuálně, Recenze # Bez komentáře
JIŘÍ ANGER
Můj letošní žebříček je tak trochu podvod – první dva jmenované snímky už u nás byly jednorázově uvedeny loni, třetí nebyl (a pravděpodobně nebude) uveden vůbec. Přiměla mě k němu jak relativně slabší nabídka tuzemských festivalů (o distribuci nemluvě), tak především výjimečný zážitek ze zmíněných děl. Noci navzdory, Ornitolog a Cruel Optimism pro mě byly natolik zásadní, že jindy …
8. 12. 2017 # 16.44 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Některé tematické premisy vyznívají natolik přitažlivě, že stačí napsat pár slov a kinosál by neměl zet prázdnotou. Posuďte sami: stačí úředně naťukat, že ve svižném maďarském filmu Měsíc Jupitera (2017) levituje syrský uprchlík. Byť výsledek z paměti vypudíte jen těžko, přehnanou chválou bych šetřil. A současně jej zpočátku vztáhl k širší tendenci, která raší v evropském festivalovém filmu.
Zbrusu nový zákon …
26. 11. 2017 # 3.00 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Pátý celovečerní film chilského režiséra Sebastiána Lelia, oceněný v Berlíně Stříbrným medvědem za nejlepší scénář, začíná tam, kde většina melodramat končí – smrtí jednoho z partnerů. Ten druhý se během následujících devadesáti minut snaží zpracovat předčasné ukončení vztahu a naučit se stát na vlastních nohou. Prostý příběh ozvláštňuje skutečnost, že pozůstalým je v tomto případě transžena dovršující proces změny pohlaví. …
17. 10. 2017 # 22.37 # Filmy, Recenze # Bez komentáře
Vysvětlit, co přesně se odehrálo v osmnácti epizodách Twin Peaks: The Return, by zřejmě dokázal pouze David Lynch, který ovšem jakékoliv výklady svého díla odmítá. Cílem následujícího textu tudíž není převyprávět a vysvětlit obsah jednoho z nejosobitějších seriálů posledních let, ale pouze vyzdvihnout jeho směrodatné aspekty a nabídnout některé z možných interpretačních klíčů.
První epizoda nám představuje dvě postavy, které jsme …
23. 9. 2017 # 23.19 # Literatura, Recenze # Bez komentáře
Francouzský režisér Robert Bresson patřil k nejosobitějším filmařům světové kinematografie. Od roku 1934, kdy debutoval krátkometrážními Veřejnými záležitostmi (Les Affaires publiques), do své smrti v roce 1999 natočil čtrnáct titulů, s jejichž pomocí se snažil realizovat svůj sen o skutečném filmu. Filmu, který by nebyl pouhou reprodukcí nebo syntézou literatury, divadla a hudby, ale zakládal by novou estetickou kategorii.
Vnější drama …
5. 8. 2017 # 16.05 # Festivaly, Filmy # Bez komentáře
Léto je období otevřené novému. Škola je zavřená. Tabulky, texty a ilustrace už nedostačují, odpoutání se z lavic nabízí možnost vkročit do světa. Zblízka pozorovat. Dotknout se. Svět nabývá na prostorovosti, stává se hmatatelným, přestává být abstraktní směsicí čar na papírovém listě. Mapy – známé ze zdí školních tříd – redukují plastično živé hmoty, nezachycují vše. Viditelný svět je protkán …