Sundance 2011 #2 Kevin Smith, Take Shelter, Pariah a The Future

27. 1. 2011 # 16.01 # Festivaly # Bez komentáře

Nejvýraznější událostí uplynulých dnů na Sundance se stala premiéra snímku Red State Kevina Smithe. Paradoxně však ne kvůli kvalitám samotného filmu, ale kvůli kontextu jeho uvedení. Smithův nový film byl již dlouho očekáván a každá nová informace ihned vzbudila na internetu ohromné pozdvižení. Jeho věrní fanoušci navíc očekávali, že po kritiky poměrně negativně přijaté komedii Poldové, se tvůrce vrátí ke svým nezávislým kořenům a natočí menší, ale více osobní film. Red State stál nakonec čtyři miliony dolarů (což je stále směšně malý rozpočet) a Smith ho natočil během pouhých 25 dní a sestříhal během pouhých tří měsíců, aby stihl premiéru v Sundance.

Smith však tentokrát nenatočil typicky sarkastickou komedii, ale horor o psychicky vyšinutém knězi. Na začátku snímku si partička vysokoškoláků dohodne přes internet skupinový sex s postarší ženou. Netuší však, že jde pouze o záminku fanatického kněze, jak dostat do spárů sexuálně aktiví mládež, jež „zhřešila.“ Ve skryté místnosti svého kostela pak bere spravedlnost do vlastních rukou a pokusí se všechny zabít.

Snímek se rozhodla bojkotovat baptistická církev, která přijela na premiéru i do samotného Park City. Před projekcí se jich však objevilo pouze půl tutu, zatímco Smith v čele se svými sympatizanty vytvořili skupinu čítající kolem stovky lidí. Nejkontroverznější akt večera však čekal diváky až po filmové projekci.

Kevin Smith již totiž dříve oznámil, že po skončení filmu bude přímo v sále zahájena aukce, kde bude možnost zakoupit práva na distribuci filmu. Avšak hned po jejím zahájení řekl, že za dvacet dolarů práva kupuje sám. Zdůvodnil to svérázným, ale pro jeho osobu typicky buranským komentářem: „Prodat svůj film je jako mít dítě a pak ho nechat vychovat někým jiným. Ja vím, jak vychovat své dítě. Už je to sedmnáct let, co to dělám. Byl jsem na světě a poslouchal jsem. Já vím, jak to doprdele udělat. Vím, že mezi diváky sedí mnoho lidí, kteří čekají na tu aukci. Chystal jsem se vybrat mého distributora v této místnosti formou aukce… Přišel jsem sem před sedmnácti lety a jediné, co jsem chtěl, bylo prodat můj film. A nemůžu ani pomyslet na nic zasraně horšího, než o sedmnáct let později prodat náš film lidem, který ho kurva nechápou.“ Krátký záznam projevu lze zhlédnout například zde.

Snímek samotný mezi diváky příliš nadšení nevyvolal a i recenze jsou na něj spíše rozpačité. Smith je připraven film sám distribuovat, přičemž datum premiéry by mělo být pro USA někdy v říjnu. Ještě předtím ale hodlá uskutečnit několik projekcí v největších amerických městech. Ve svém proslovu také mluvil o tom, že tradičně chápaný nezávislý film je mrtev a že noví tvůrci by měli být schopní distribuci svých filmů kontrolovat.

Nejpozitivnější přijetí si v těchto dnech vysloužil snímek Take Shelter Jeffa Nicholse, na který jsme upozorňovali již dříve v našem článku. Dobré recenze také přibývají Pariah režisérky Dee Rees a The Future Mirandy July, jenž měly premiéry již na začátku festivalu. I nadále se však nejvíce mluví o asi dosud nejsilnějším snímku letošního festivalu – Martha Marcy May Marlene Seana Durkina.

Take Shelter Jeffa Nicholse je zasazen do prostředí malého města v Ohiu. Zde žije manželský pár se svou šestiletou hluchou dcerou. Otec však začne mít ve snech vize ničivé bouře, která srovná město se zemí. Jeho paranoidní chování se brzy začne stupňovat spolu s neustupujícími apokalyptickými vizemi. K nelibosti své ženy se rozhodne vybudovat na dvorku za domem úkryt, ve kterém by se mohli případně před bouří schovat. Nikdo z jeho okolí však nevěří, že by se mohly jeho představy uskutečnit.

Snímek si získal velmi pozitivní recenze a minimálně na internetu se o něm často mluví s podobným entuzianismem jako o Martha Marcy May Marlene. Justin Chang z Variety ho popisuje jako halucinační thriller, který pracuje s neustálým pocitem hluboké tísně. Z reakcí je patrné, že snímek pomalu buduje napětí (což mu je také nejčastěji vytýkáno), aby pak v závěru nabídl velmi intenzivní zakončení, které umožní řadu rozdílných interpretací. Nejčastěji se v recenzích vyzdvihuje právě zachycení atmosféry a napětí, protože divák přesně neví, co od filmu očekávat. I přes přítomnost prý velmi kvalitních digitálních efektů se však recenzenti shodují, že je Take Shelter výrazně odlišný od mainstreamových katastrofických sci-fi filmů.

Pozitivní recenze také přibyly i celovečernímu debutu Dee Rees s názvem Pariah, který se promítal již v první den festivalu. Snímek popisuje život mladé černošky, která žije v Brooklynu se svou konzervativní rodinou. Dívka se dlouho snaží nedat najevo, že je lesba, ale nakonec se rozhodne i navzdory okolnímu nepochopení být sama sebou. Dee Rees částečně vycházela ze svých životních zkušeností, které vyjádřila již ve svém stejnojmenném krátkém filmu. Celovečerní film pak připravovala v rámci scenáristických seminářů Sundance Institutu. Na filmu jsou v recenzích vyzdvihovány především dva fakty. Prvním je prý unikátní herecký výkon hlavní představitelky Adepero Oduye, jako druhá věc je často vyzdvihována kamera Bradforda Younga. Snímek se prý vyhýbá zažitým klišé LGBT filmů, podle Johna DeFore ze serveru The Hollywood Reporter je to však typický film, který jde na ruku výběru Sundance.

Nový film Mirandy July The Future získal mix rozporuplných reakcí, přesto v něm ale pozitivní recenze převládají. Snímek se soustředí na vztah dvou třicátníků, kteří si náhle uvědomí, že by měli urychleně změnit své životy, protože s přibývajícím věkem k tomu bude stále méně příležitostí. Oba dají výpověď v práci a snaží se dělat to, co bylo vždy jejich snem. Miranda July se nebojí pracovat s opravdu hodně popuštěnou imaginací a tak nás například místo klasického vypravěče celým snímkem provází komentář kočky, kterou pár zachrání.

Právě u těchto bizardních nápadů se reakce kritiků rozdělují do dvou skupin, z nichž jedna takové postupy vítá jako velmi originální nápady, druhá se k nim pak staví negativně jako k cizorodým prvkům, které do takových filmů nepatří. Eric D. Snider ze serveru Film.com upozorňuje, že „příběh nakonec začne být surreálný a metaforický; více než jednou mi to připomělo film Synekdocha, New York Charlieho Kaufmana.“ Eric Kohn z IndieWire dodává, že The Future je jedinečně skličující výpovědí, která je působivá především svou náladou, nikoli příběhem samotným.

V příštím článku shrnující nejžhavější zprávy ze Sundance vás budeme informovat o dalších filmech, o kterých se v Park City nejvíce mluví.