Sundance 2011 #4 Poslední hity před závěrem: Terry, Higher Ground a Page One: A Year Inside the New York Times

29. 1. 2011 # 15.01 # Festivaly # Bez komentáře

Sundance festival se chýlí ke konci. Přestože stále zbývají ještě necelé dva dny projekcí, slavnostní večer, na kterém budou uděleny ceny snímkům v soutěžních sekcích, se bude konat již dnes (přímý přenos z udělování cen bude možné sledovat zde od 3:00 SEČ). Jako o největších favoritech letošního festivalu se mluví hlavně o snímcích Martha Marcy May Marlene Seana Durkina a Take Shelter Jeffa Nicholse, o jejichž vřelém přijetí jsme vás informovali již v předešlých článcích. Velmi slušné šance má však také Pariah Dee Rees, Like Crazy Drakea Dormeuse, Terri Azazela Jacobse a Higher Ground Very Farmigy. Z amerických dokumentů získal nejnadšenější reakce snímek Page One: A Year Inside the New York Times Andrewa Rossiho. Posledním třem jmenovaným se budu dále v článku věnovat.

Ještě než se k nim však dostaneme, musím zmínit snímek Another Earth Mikea Cahilla, který včera obdržel Cenu Alfreda P. Sloana – již devět let udělovanou pro výjimečný celovečerní film zaměřený na téma vědy či technologie, nebo ukazující vědce, inženýra či matematika v hlavní roli. Ocenění se pojí s finanční odměnou 20 000 dolarů. Přestože komise složená z vědců a filmových profesionálů Another Earth vyzdvihla, o jeho celkovém přijetí na Sundance festivalu lze mluvit spíše rezervovaně. Jeho projekce vyvolaly rozpačité reakce a spokojených recenzí vyšlo opravdu jen poskrovnu. Dost možná v tom sehrálo velkou roli i nadměrné očekávání a následné zklamání z toho, že se snímek i jako sci-fi drží zemského povrchu a o duplikátní planetě se pouze jen mluví.

Režijní debut Higher Ground herečky Very Farmigy (minulý rok nominované na Oscara za film Lítám v tom) je jedním z velkých překvapení letošního festivalu. Téměř všechny recenze zmiňují, že Farmiga nepodává pouze skvělý herecký výkon (ve filmu se obsadila do hlavní role), ale dokázala si vybrat i výbornou látku a bravurním řemeslem ji natočit.

Higher Ground je filmem o dívce Corinne a jejím hledání duchovního smyslu. Scénář vychází z knihy This Dark World: A Memoir of Salvation Found and Lost a ve filmu je rozdělen do několika kapitol. Malá Corinne je vychována ve víře v Boha, ale nikdy se této cestě zcela neoddala a ani to pro ní prakticky nikdy nic neznamenalo. Zvrat přichází až po letech, když jako zázrakem přežije s manželem automobilovou nehodu. Corinne v tom spatří vyšší vůli a spolu se svým životním partnerem se začne angažovat ve fundamentalistické skupině věřících. Farmiga však nekoncipovala film jako prostý příběh o duchovním „prozření“ jedince. Na konci snímku je naopak hrdinka opět na pochybách, jak postupně zjišťuje, že její vědomosti jsou pro vedoucí komunity trnem v oku.

Justin Chang z Variety označuje film za vhodný pro věřící i nevěřící. Označuje ho za „uvážený a často nepříjemně intimní pohled na náboženskou praxi z pohledu agnostika.“ Slova jako „intimní“ a „osobní“ se v reakcích na film často objevují. Emanuel Levi napsal, že Farmiga „úspěšně převádí [literární] materiál do hluboce osobního výrazu“, což posiluje i obsazení její mladší sestry Taissy Farmigy do role malé Corinne. Kirk Honeycutt z The Hollywood Reporter pak srovnává Higher Ground s dalšími americkými filmy o hrdinech řešící duchovní krizi, přičemž vyzdvihuje, že narozdíl od většiny ostatních snímků zpracovává Farmiga téma čestně a bez sklouznutí k lacinému výsměchu. Celkově lze říct, že drtivá většina recenzí popisuje snímek jako nečekaně silný, osobní a inteligentní debut a jako jeden z vrcholů festivalu.

Pozitivní reakce také obklopují nový film Azazela Jacobse s názvem Terri. Podle přečtení synopse by se mohlo zdát, že jde o tuctové drama s komediálními prvky ze školního prostředí, avšak recenze říkají opak. Ústřední postavou snímku je chlapec jménem Terri, který trpí obezitou, je samotář a chodí na střední školu, kde se s nikým nebaví. Jako outsider třídy vzdal veškerou snahu se začlenit a nedělá mu problém chodit do školy třeba i v pyžamu. V té chvíli se objevuje ředitel školy, aby mu přesně podle očekávání podal pomocnou ruku a seznámil ho se skupinou podobně podivných antisociálů, jako je on sám.

Velký počet pozitivních recenzí pro mě zůstává záhadou, protože Jacobsův scénář přesně naplňuje stereotypy podobných filmů. Vyzdvihovány jsou nicméně především výkony Jacoba Wysockiho (Terri) a Johna C. Reillyho (ředitel) a často bývá zmiňována realističnost a upřímnost snímku. V jedné z mála negativních recenzí na serveru Film.com označuje Eric D. Snider Terri za pěkný snímek, kterému však chybí nějaký význam a humor. Celý film je prý navíc hodně nekonzistentní, bez logického uspořádání jednotlivých scén. Kim Voynar z Movie City News ho naopak vidí jako upřímný, realistický a prostý snímek, v němž není vidět prostý kalkul současných nezávislých filmů. S tímto názorem se v podstatě shoduje i Karina Longworth z Voice Film, která upozorňuje, že ač je film ve svém tématu hodně humanistický, nikdy se z něj nestane obyčejná moralita.

Nejlépe hodnoceným americkým dokumentem tohoto ročníku se stal Page One: A Year Inside the New York Times. Spolu se Spurlockovým The Greatest Movie Ever Sold a BEING ELMO: A Puppeteer’s Journey Constance Markse jde o nejčastěji zmiňovaný americký dokument z letošního festivalu. Oba jmenované filmy však nedostaly tolik pozitivních reakcí, jako tento pohled do zákulisí nejznámnějších novin na světě.

Film režiséra Andrewa Rossiho přesto většina recenzentů nepokládá za perfektně udělaný dokument, ale kvůli jeho rozříštěnosti si vysloužil i řadu kritických poznámek. Všichni se však shodují, že navzdory tomu jde o výjimečně podmanivou, zábavnou a fascinující podívanou. Rossi strávil čtrnáct měsíců sledováním žurnalistického prostředí uvnitř New York Times. Mimo jiné také sleduje, jak se jedny z největších amerických novin snaží bojovat s neustále rostoucí konkurencí internetových zpravodajských kanálů. Nejzajímavější scény snímku jsou pak v recenzích přisuzovány jednomu z reportérů (vyléčenému narkomanovi), který se nabojí velmi ostře konfrontovat své kolegy.

Germain Lussier ze SlashFilmu označil dokument za „zlatý důl myšlenek, výborných scén a hlášek.“ Podle jeho názoru pak Page One: A Year Inside the New York Times není fantastickým snímkem celkově, ale rozhodně jím je ve svých jednotlivých částích. Výtky ke snímku se ve všech recenzích většinou opakují. Matt Goldberg z Collideru napsal, že „absence soudržného narativu či překlenujících témat je frustrující, ale jednotlivé složky filmu jsou natolik silné, že mi to bylo téměř jedno.“ I Christopher Campbell na Cinematicalu potvrzuje fakt, že film vcelku nic neříká a zabíhá do příliš oblastí, ale přesto jde o velmi zábavnou podívanou.

Posledním snímkem s velmi dobrými ohlasy je pak Win Win Thomase McCarthyho, jenž byl promítán mimo soutěž v sekci premiérových filmů. Film popisuje život nepříliš úspěšného advokáta a dobrovolného trenéra týmu středoškoláků ve wretlingu, který kvůli finanční tísni chodí hlídat senilního starce. Obrat do jeho neúspěšného života však nakonec vnese objevivší se starcův vnuk, jenž je shodou okolností výborným wrestlerem. Hlavní roli ve filmu přirovnávaném k Little Miss Sunshine obsadil Paul Giamatti.

AKTUALIZACE: Omlouvám se za mystifikaci, ale při převodu času jsem udělal chybu. Přímý přenos ze slavnostního vyhlášení proběhne až o hodinu později – tedy ve 3:00 SEČ.