Nejvíce diskutované

Viennale 2011: Alpeis

8. 11. 2011 # 10.46 # Festivaly, Filmy # Bez komentáře

Yorgos Lanthimos již není jméno neznámé, je napsáno na soupisce téměř každého letošního festivalu. Český divák se s tvorbou tohoto řeckého režiséra mohl seznámit na letošním festivalu v Karlových Varech, kde se promítal jeho snímek Špičák (Řecko 2009). Celá sekce ,,Mladý řecký film“ přiblížila hlavní rysy řecké kinematografie posledních deseti let a ukázala, že tyto filmy mají společný především originální náměty. Jinak tomu není ani v případě nejnovější snímku Alpeis (r. Yorgos Lanthimos, Řecko 2011), který na festivalech v Benátkách, Locarnu, Londýně nebo Vídni získal příznivé kritiky, patřičnou reputaci a skalní fanoušky, kteří budou nové filmy mladého řeka netrpělivě očekávat.

Alpeis je jednovaječným dvojčetem filmu Špičák. Snímky pojí zdařilá práce s ústřední myšlenkou, gradujícím dějem, postupným odhalením a tím nejčernějším humorem. Opět je v centru příběhu vyšinutá skupinka lidí (tentokrát jde o mladou gymnastku, jejího kouče, doktorku a nemocniční sestru), kteří se mimo své povolání věnují i zajímavé, poněkud zvrácené aktivitě. Uskupení čtyř, které si začne říkat Alpeis (podle horského pohoří), brnká sice na podobnou strunu jako zvrácená rodina ve snímku Špičák, ale přeci jen se něčím odlišuje. Špičák nabízí pohled na rodinu žijící ve vykonstruovaném světě, v domě za vysokou zdí, z kterého se jeden člen rodiny rozhodne utéct a poznat skutečný život. Oproti tomu v Alpeis, postavy touží po tom někam patřit, snaží se ze svého ordinérního života dostat do jiné, uměle vytvořené společnosti, a tak si vytvoří spolek Alpeis. Takovou malou ,,horolezeckou výpravu“, ve které musí všichni držet pohromadě, plnit své úkoly a podřizovat osobní potřeby potřebám kolektivu, pro dosažení společného cíle.

Yorgos Lanthimos spolu se svým dvorním scénáristou Efthymis Filippou opět vytvořili originální námět, syrový a chladný jako alpský ledovec. Alpeis, stejně jako Špičák přesahuje kategorie jednotlivých filmových žánrů, lze ho vnímat jako minimalistickou společenskou alegorii. Alegorii vypovídající o lidech, kteří od věčného předstírání, že jsou někým jiným, zapomněli být sami sebou. Berou si cizí identitu, aby se nemuseli potýkat se svou vlastní a používají kamufláž, aby zamaskovali ztrátu lidského kontaktu.

Alpeis má silnou atmosféru, vybudovanou přes řadu emocionálních scén, které se většiny diváků dotýkají, ale hlavní postavy filmu nechávají zdánlivě chladné s kamenným výrazem. Členové skupiny se dostávají do absurdních situací, ke kterým přistupují jako k denní rutině. Postupem času diváka pravděpodobně začne opouštět údiv a podivná individua začne považovat za zcela normální. V tom momentu však vyrukuje režisér s dalším „esem z rukávu“ a začnou se teprve dít věci. Postupné odhalení zvráceností, patří k dominantě filmu. Režisér skvěle dávkuje překvapení, odkrývá hlavní motivace jednotlivých postav a následně i celé ledovcové skupiny.

Film má skvělé obsazení, někteří (ne)herci s režisérem již pracovali (Aggeliki Papouliová), stejně jako štáb, tvořený z režisérových přátel. Lanthimos má takový ,,felliniovský“ dar. Umí do svých filmů obsadit velmi podivná individua a z mála vytěžit hotové diamanty. Ve svých dvou posledních filmech se zabývá tématy, která nejsou nutně řecká, mohou se týkat jakékoliv společnosti, a tak nabývají jakési obecné platnosti.

Psát o nových vlnách, se většinou považuje za přehnané, ale v případě řecké kinematografie lze mluvit o nevšedním proudu, který vyvolává silné vlnobití. Na plátnech kinosálů je vidět, že řecká ekonomika sice filmu nijak neuškodila, ale na konečnou podobu a proces natáčení má jistě vliv. Yorgos Lanthimos byl loni nominován za Špičáka na Oscara, dovedu si představit, že i letos by mohla mít Americká filmová akademie pro Alpeis slabost.

Trailer: