MFF KV 2012: Margaret – Jedinečný vstup do individuálního kosmu

Na jedné z tiskových konferencí před začátkem karlovarského festivalu Karel Och při představování jednotlivých programových sekcí snad nejvíce prosazoval téměř neznámý americký nezávislý „opus“ Margaret. Důvod byl nasnadě – film kvůli problémům s finálním střihem ze strany distributora nakonec skončil po 4 letech (!) od natočení v pouhých dvou kinech a větší šance proniknout k divákům se dočkal na několika festivalech. Karlovy Vary filmu nabídly opravdu luxusní podmínky už tím, že jedna z projekcí proběhla ve Velkém sále – už pouze tím vedení dalo najevo, že film měl v letošní nabídce výjimečné postavení. A vzhledem k tomu, že ho američtí kritici označili za jeden z nejdůležitějších filmů sezóny a přisoudili mu až status senzace, nebyl tento krok pouhým rozmarem festivalového štábu.

Margaret skutečně stojí za pozornost už jen pro svoji strukturu i snahu o široký přesah, silně převyšující osud individuální hrdinky. Režisér a scenárista Kenneth Lonergan se rozhodl vytvořit až freskovitý pohled na svět nezralé teenagerky, které náhle do života zasáhne traumatizující událost, s níž se musí nějakým způsobem vyrovnat. I proto rezignuje na ucelené a vygradované  psychologické drama a přichází se značně rozvolněnou a nelineární strukturou, dosti nepříznačnou pro kontext americké  kinematografie. Je zde tudíž možné, že po úvodu, který se příliš neliší od umírněných tanagerských komedií přichází nečekaný šok a drásavě dlouhá scéna autobusové nehody s poněkud absurdním podtextem. Poté se pro změnu střídá vážná psychologická sonda s až formanovskými scénami prvních lásek a milostných dobrodružství a otevírá se i hořce romantická linie matky, která se stává příležitostí pro hlubší úvahy a především branou do světa opery, jenž hlavně v závěru sehraje stěžejní roli. Do této směsice navíc vstupují různé umělecké citace, politické diskuze na půdě školy i zcela nedějové a retardující zpomalené záběry z přeplněných newyorských ulic.

Záměrem této pestré struktury je vytvořit co nejkomplexněji svět mladé dívky a pokud možno do něj zahrnout všechny vnější vlivy – přátele, školu, rodinné problémy, dobový kontext a myšlenkový horizont hrdinky. Středobodem ovšem stále zůstává fatální nehoda, v níž dívka sehrála roli spoluviníka a není dále schopna nést těžké břemeno sama. Pro příběh a vnitřní drobnokresbu postavy je velmi důležité uvědomit si její životní zázemí a především hodnoty, které ve svém věku vyznává. Její touha po vysvobození nakonec míří jediným směrem – dohnat k zodpovědnosti řidiče autobusu, jež díky dopravní společnosti vyvázl z případu naprosto bez úhony a dle zjištění dívky vůbec netrpí pod tíhou svědomí a morálních otázek. Jenže cesta, kterou k tomu zvolí a jež zahrne i přítelkyni a příbuzné oběti, je nešťastná nejen pro ni, ale rovněž pro její okolí. Její upínání na brzy již soudní případ je sympatické jen potud nezačnou nabývat navrch charakterové rysy spjaté s jejím věkem. Dívčina radikalita, sklon vše dramatizovat, projevy sebestřednosti a bezohlednosti vůči okolí občas postavu uvádějí v nemilost ze strany diváka. Na druhou stranu však její zoufalý boj o částečnou očistu, jakkoli není morálně zcela obhajitelný, nezakrývá nepopíratelnou upřímnost, víru v boj za dobrou věc, příznaky vnitřního dozrávání. Navíc řada vedlejších scén obhajuje hrdinku i její ztřeštěnou živelností a darem ironického pohledu na svět.

Lisa se právě díky těmto neustálým přesunům mezi diváckou sympatií a antipatií stává čím dál více ambivalentní postavou, ale také postavou plnokrevnou a pochopitelnou, otevřenou empatii.  Je jako každý člověk z masa a kostí, jenž někdy tápe a během hledání východisek přestává být v zájmu pudu sebezáchovy imunní vůči chybám či sobectví. Právě tato lidská přirozenost však v Margaret silně naráží na okolí a je příležitostí k řadě hořkých situací, především k emotivním a někdy až mrazivě vyeskalovaným konfliktům mezi Lisou a její odcizenou matkou. V tomto ohledu je brilantní především nečekaná a bolestná hádka protagonistky s přítelkyní oběti nehody, která se z pouhé zmínky o tom, že Lisa v posledních chvílích života umírající ženy změnila díky stejnému křestnímu jménu v její dceru, mění v první skutečně silný náraz dívčina nezralého světa na mnohem komplikovanější realitu.

Díky absenci přímočarosti naštěstí Margaret nakonec nesklouzne k vyprávění o soudním případu, v němž zvítězí skutečné hodnoty a jež bude zadostiučiněním pro správnou stranu. Naopak i ono řešení sporu je jen další sbírkou argumentů pro psychologické vykreslení postavy a nabídne velmi hořké vyústění. Navíc se o snímku často mluví ve spojitosti s událostmi 11. září a jejich důsledky na americkou společnost. Na mě spíše tato tematická rovina působila metaforicky, právě skrze individuální osud hrdinky, její vnitřní boj s pochybnostmi a urputné hledání východisek s řadou slepých uliček. Margaret nabízí skutečně rozsáhlé pole pro množství interpretací a postojů k dění a je možné, že jednou v budoucnu bude ceněna jako hodnotná a zneuznaná výpověď o americké současnosti, vzdálená povrchnímu náhledu.  I přes několik výtek, například vůči poněkud afektivnímu a manýristickému hereckému projevu u vícera herců a někdy až přehnaným a zbytečným snahám povyšovat děj využíváním elitních uměleckých děl, je pro mě Margaret jedním z velkých současných děl americké kinematografie a řadím ji mezi vrcholné zážitky letošního karlovarského festivalu.

P.S.: Na DVD se budete moci s Margaret setkat v rozšířené (či vlastně původní) tříhodinové verzi, jež slibuje obohacení hlavně linie matky. Získá tím individuální kosmos Lisy ještě na větší komplexností? Sám jsem zvědavý.