Domů » Aktuálně

Filmy roku 2012 podle Indiefilmu

S koncem roku vybrala naše redakce několik snímků (řazeno podle abecedy), které považuje za důležité filmové počiny roku 2012. Zahrnuty jsou tituly uvedené na festivalech a přehlídkách v České republice, ale i filmy, které bylo možné již v distribuci vidět.

Crulic – Cesta na onen svět (2011, Rumunsko / Polsko, rež. Anca Damian, česká premiéra: 10. 5. 2012)
Mrtvý Crulic popisuje události, které ho vedli k protestu hladovkou proti svému nespravedlivému odsouzení a následné smrti. Rozmanité animační prvky a silný příběh dělají z filmu pozoruhodný počin, který se zakládá na skutečných událostech, o kterých česká ani světová média veřejnost příliš neinformovala.

Divoká stvoření jižních krajin (2012, USA, rež. Benh Zeitlin,  česká premiéra: 9.8.2012)
Nejpoutavější celovečerní debut tohoto roku, který působí dojmem, že vyšel z rukou již ostříleného veterána. Příběh odehrávající se při bouření hurikánu Katrina je pečlivě nahlížen z dětské perspektivy a mistrovským způsobem pojí pohádkové a až mytické prvky s rodinným dramatem.

Faust (2011, Rusko, rež. Alexandr Sokurov, česká premiéra: 12. 7. 2012)
Sokurovovo ztvárnění Goetheho díla se, přes poměrně vysokou věrnost originálu, od klasicky pojatých adaptací výrazně liší. Introspektivně pojatý snímek klade vysoké požadavky na diváckou vnímavost. Odměnou je hluboký zážitek nadnášející původní téma v nových kontextech, ovšem ve vizuálním ztvárnění estetiky romantismu. Film vyjadřuje pevně sevřenou jednotu myšlenky a formy bez kompromisů či nedůsledností.

Holy Motors (2012, Francie, rež. Leos Carax, česká premiéra: 29. 11. 2012)
Caraxův nejnovější snímek je prapodivnou a osobitou postmoderní mozaikou několika fantaskních příběhů, která se bez ohledu na logiku vydává, kam se zábavné kreativitě jejího tvůrce zachce.

Hon (Jagten, 2012, Dánsko, rež. Thomas Vinterberg, festivalová premiéra: 1. 7. 2012)
Oslava čistého řemesla a bolestně pozvolné gradace. Thomas Vinterberg se ukázal ve stylisticky umírněném světle, ale nahrazením živočišné agresivity (Rodinná oslava /1998/) trpělivým výkladem o honu (na čarodějnice) nedošlo v rámci „jeho“ tématu ke slabší emocionální odezvě. Spojující téma zneužívání proniká jako ozvěna v mnoha významech a podobách, nesporně i pozicí diváka při sledování. Je na každém, zda to dobrovolně podstoupí. Ale měl by. 

Je to jen vítr (Csak a szél, 2012, Maďarsko / Německo / Francie, rež. Bence Fliegauf, česká premiéra: 13. 9. 2012)
Tento naléhavý, důležitý a bravurně natočený film by rozhodně neměl ujít ničí pozornosti. Naši redakci zaujal natolik, že mu byly věnovány hned dva články: Silný vítr z Maďarska a Je to jen vítr: film, který přesahuje umění.

Klíčovou dírkou (Keyhole, 2011, Kanada, režie Guy Maddin, uvedeno na MFF KV 2012)
Maddinův surreálný svět se rozrostl o další podivuhodné dílo, které potěší všechny příznivce snů vyvržených na stříbrné plátno, kde se v pavučině podvědomí zpředmětňuje téma paměti, rozehrávané uvnitř bytostně subjektivního universa. Již tradičně jsme konfrontováni s nekompromisně naléhavým stylem, odkazujícím ke klasické hollywoodské kinematografii i k ryze experimentálnímu běsnění moderního filmového jazyka.

Klip (2012, Srbsko, rež. Maja Milos, česká premiéra: 30. 8. 2012)
Provokativní dílo mladé srbské režisérky Maji Milos vzbuzuje na první dojem kontroverze kvůli řadě explicitních sexuálních scén v divokém střihovém rytmu. Snímek stavějící na syrovém dokumentárním vizuálu je především odvážnou a překvapivě hlubokou sondou do nitra adolescentní dívky. Jizvy, jimiž je posetá její duše i tělo, jsou obrazem falešné záměny štěstí za slast.

Konečná uprostřed cesty (Halt auf freier Strecke, 2011, Německo / Francie, rež. Andreas Dresen, česká premiéra: 29.3. 2012)
Jaké je to umírat doma? Intimně laděný snímek chápe smrt jako přirozenou součást života a hledí na ni bez sentimentu. Díky použití metody řízené herecké improvizace snímek připomíná dokument.

Křehká identita (Krehká identita, 2012, Slovensko/Česká republika, rež.: Zuzana Piussi, uvedeno na MFDF Jihlava)
Zuzana Piussi se odklonila od aktuálních slovenských politických otázek a svůj nesmlouvavě kritický postoj tentokrát zaměřila na kontroverzní otázku radikálního slovenského nacionalismu. Výsledkem je neuvěřitelně zábavná a zároveň mrazivá, občas i varující mozaika zaslepených postaviček, dokazující jejich absolutní nedostatek reflexe, zaslepenost a absenci jakékoli tolerance, která naštěstí u režisérčiny metody zůstala zachována.

L (L, 2012, Řecko, režie Babis Makridis, uvedeno na MFF KV 2012)
Další neotřelý počin z řecké provincie, který utužuje atributy zdejších uměleckých filmů, pro něž je charakteristické absurdní vyjadřování, postavené na alegorických metaforách, zcizujících efektech a minimalistickém zpracování. Po právu se i díky tomuto filmu v současné době mluví o novém hnutí v řecké kinematografii. Recenze zde

Láska (Amour, 2012, Francie, rež. Michael Haneke, uvedeno na MFF KV 2012, v distribuci od 14.2.2013)
Hanekeho analytický přístup získává v této studii vyspělé lásky a vyrovnávání se s umíráním blízkého člověka překvapivě lidský rozměr. Jedinečný, pevně uchopený film s jasnou vizí a obrovský zážitek. Recenze zde

Láska v hrobě (2012, Česká republika, režie David Vondráček, v distribuci od 29. 11. 2012)
Na poli tuzemské dokumentární kinematografie se zrodil nečekaný skvost v podobě Lásky v hrobě, která svým syrovým zpracováním bezprostředně předkládá autentický, leč tragický příběh zamilovaných bezdomovců z území nebožtíků. Snímek si odnesl již řadu ocenění, například cenu za nejlepší zahraniční dokument z filmového festivalu v Římě.

Laurence Anyways (Laurence Anyways, 2012, Kanada, rež. Xavier Dolan, uvedeno na festivalu Mezipatra 2012)
Queer film, jenž zaujme sladěnou hudební složkou devadesátek a osobitou výtvarnou stylizací, je  studií dvou lidských charakterů v podmanivé lovestory.

Like Someone in Love (2012, Francie/Japonsko, rež. Abbás Kiarostamí, festivalová premiéra: 27. 7. 2012)
Kiarostamího filmový výlet do Japonska se u západních kritiků setkal s poměrně vlažným přijetím, což vzhledem ke kvalitám snímku není úplně spravedlivé. Režisérův rukopis se totiž neztratil ani v odcizujícím prostředí Tokia, kde rozehrává svou další studii o lidském (ne)porozumění. Film nese typické znaky Kiarostamího stylu, jako jsou dlouhé statické záběry, vytříbená práce s mizanscénou či pomalé vyprávění plné zámlk a nejasností. Přestože snímek nepatří k režisérovým vrcholným dílům, určitě stojí za pozornost každého cinefila.

Margaret (Margaret, 2011, USA, rež.: Kenneth Lonergan, uvedeno na MFF Karlovy Vary 2012)
Z distribučního hlediska „prokletý“ snímek nabízí jedinečnou možnost vstoupit do světa rozporuplné postavy, vnímat ho ve veškeré komplexitě, a prožít tak znovu zvláštní životní období před prahem životní a názorové zralosti. Pozoruhodné herecké výkony, vyvážené míšení tragiky s jemným humorem a zvolený styl dodávající intimnímu příběhu až osudový přesah učinily z Margaret jeden z klenotů letošního karlovarského festivalu. Recenze zde.

Nekecej a zahraj hity (Shut Up and Play the Hits, 2012, Velká Británie, rež. Will Lovelace, Dylan Southern, festivalová premiéra: 3. 7. 2012)
Tento hudební dokument zachycuje monumentální rozlučkový koncert newyorské dance-punkové kapely LCD Soundsystem. Záběry z vystoupení se střídají s dokumentárním portrétem frontmana Jamese Murphyho, kterého kamera sleduje týden před koncertem a druhý den po něm. Když pomineme vynikající hudbu, snímek od běžných koncertních dokumentů odlišuje promyšlená synchronizace tří časových rovin, výborná práce s kamerou a efektní prostřihy do zákulisí. Díky tomu film potěší nejen fanoušky taneční hudby.

Polski film (2012, Česko/Polsko, rež. Marek najbrt, česká premiéra 12. 7. 2012)
Snímek ukazuje populární herce a baviče Tomáše Matonohu, Josefa Poláška, Pavla Lišku (a Marka Daniela) v poněkud jiném světle, než na jaké jsou čeští diváci zvyklí.  Inteligentní experiment Marka Najbrta se nedrží „při zemi“, naopak znejišťuje diváka až do posledního okamžiku. Je mystifikační hrou o natáčení filmu, v níž se realita a fikce filmového světa vzájemně prostupují přes lakmusový papírek tvůrčí fantazie.

Rozchod Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin, 2011, Írán, rež. Asghar Farhadi, festivalová premiéra: 8. 7. 2011)
Neoznačil bych ho za realistický, protože to může být zavádějící. Šetřil bych i přívlastky o objektivitě, neboť ten film nezapře jistý výchozí způsob uvažování. Spíše to řeknu takto – má vzácný dar zcela zneviditelnit ostatní formální prostředky tak, aby nic nebránilo vyprávění, a argumentaci vést jako mnohostranný dialog stále se dotazujících jedinců. Kdo v tomto vidí realitu a objektivitu, ať si je pro klid duše doplní. Snímek je ale především diváckou výzvou a spolu s tím pobízí k mimořádně hodnotné polemice. Nebojte se ho: v úvahách sice štěká i kouše, ale to by snad umění mělo.

Stud (Shame, 2011, Velká Británie, rež. Steve McQueen, česká premiéra: 16. 2. 2012)
Po oceňovaném Hladu se britský režisér Steve McQueen spolu s hercem Michaelem Fassbenderem vrátil s dalším filmem, který má opět  jednoduchý název, ale o to složitější myšlenkovou a formální strukturu. V této sondě do života muže v současném blahobytném, ale odosobněném velkoměstě (v tomto případě New York) se spojuje vybroušená, nikoliv však samoúčelná vizuální stránka se smutným naléhavým příběhem.

Autor: redakce

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 31. 12. 2012 ve 16.25 a zařazen do kategorie Aktuálně ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.