Odebírat RSS
RSS komentářůAktuálně: Alois Nebel – první zahraniční ohlasy
15. 9. 2011 # 22.13 # Aktuálně # Bez komentáře
Již pouze dva týdny zbývají do premiéry největší naděje letošní notně dietní nabídky českého filmu. Především poté, co naše kina dnes vzala útokem nestvůra s nejtemnějších filmařských hlubin zvaná Saxána, je na místě spravit si chuť a předběžně se podívat, zda-li tento zážitek dokáže druhá zářijová premiéra alespoň neutralizovat.
Alois Nebel je poměrně vzácným příkladem českého filmu, jenž nejprve prochází zatěžkávací zkouškou mezinárodního publika a teprve poté se dostává k domácímu divákovi. Letošní rok se podobnou strategii podařilo zúročit již u komorního dramatu Dům, jež od premiéry na Berlinale prošlo působivou řádkou mezinárodních festivalů. Alois Nebel má zatím na kontě dva zářezy, avšak ze sorty těch nejprestižnějších – za sebou už má jak půlnoční gala projekci na MFF v Benátkách, tak severoamerickou premiéru ve výběru 25 snímků celého světa v sekci Discovery.
Na internetu se mi podařilo najít dvě recenze reagující na uvedení snímku na každém z festivalů. Shrňme si tedy, jak snímek uspěl u kritiků, pro něž je přeci jen překážkou značně nedostatečná obeznámenost s historickým a kulturní kontextem. Ta je pro snímek, zabývající se národními traumaty moderních dějin totiž zcela stěžejní průpravou.
Začněme italskou recenzí Enrica Azzana z internetového periodika CineClandestino. Pro autora bylo shlédnutí filmu spíše sázkou naslepo, ale o to větším překvapením. Alois Nebel v něm vyvolal pocit „obdivu k vizuální a narativní síle filmu, který roste každým dalším dnem“. Zmiňuje především estetické možnosti rotoskopingové animace napomáhající vyprávění, například v podobě symbolické mlhy, z jejíž zmatených a ztracených vzpomínek se postupně noří „srdcervoucí drama“.
Výraznou narativní roli však dle něj hrají i typické znaky žánru noir. Dle Azzana jsou zcela funkční pro charakter bolestného odhalování a přijímání kolektivní historie, i pro načrtávání zvláštního období po pádu Berlínské zdi, přetíženého nejistotou. Postupné objevování pravdy, které si nezadá ze sebemrazivějším thrillerem, „stále více nabývá na emocionalitě, brutalitě i osvobozujícím pocitu“.
Metoda rotoskopingu je však pro něj účinná především k vyjádření atmosféry a zachování vizuálních kontrastů (konvenující s myšlenkovým kontrastem tmy zapomnění, kterou proniká světlo pravdy a poznání), ovšem jemné výrazy tváře a přirozenost pohybu padají zvolené a zcela logické stylistické metodě za oběť. Svoji téměř poetickou recenzi uzavírá italský kritik slovy, že Alois Nebel je odvážný film rozcházející se s tradicí české animátorské tradice, avšak nejde o odpoutání se od „kinematografie mistrů“, ale o započetí jejího dalšího možného směru.
Pohled z jiného kontinentu nabízí server Ioncinema v recenzi Nicholase Bella. Ten zvolil příznačný podtitul „Closely Watched Train Watcher“ a předem upozorňuje že snímek skutečně není variací na Valčík s Bašírem, avšak noirovou noční můrou výrazně evokující starší české filmy, zejména Menzelovu oscarovou prvotinu (opravdu prapodivné srovnání). Po představení děje autor konstatuje, že film výrazně proniká pod povrch událostí a na druhou stranu je zahalen mlhavou nejistotou, především co se týče obtížně uchopitelné hlavní postavy. I přes tuto nepřehlednost však přiznává filmu „úžasný“ vizuál a „oslnivou“ pozornost k detailu. „Drsný, mrazivý a zatuchlý Luňákův debut připomíná nepopsatelnou noční můru a je rozhodně úžasný“, uzavírá Bell svůj článek, ačkoliv snímku udělil méně jednoznačných 7 bodů z 10.
Velmi podobný je i závěrečný popis filmového zážitku od kanadského uživatele IMDb – „Film mi nabídl velmi zvláštní kombinaci pocitů pochmurnosti/viny/nepopsatelnosti a navíc efemérní krásy.“ I zatím ojedinělé ohlasy na CSFD vyzdvihují silnou atmosféru a kresbu prostředí, náznakové výpravění a dokonce velmi živé postavy.
Jak první zahraniční, tal i domácí reakce jsou tudíž takřka bezvýhradné a vypovídají o mezinárodní srozumitelnosti snímku, který působí především skrze emoce, výmluvnost obrazu, žánrové uchopení složité reflexe. Už takováto vyváženost je úctyhodným výkonem, v naší kinematografii v poslední době téměř nevídaném.
Alespoň tyto první velmi nadějné náznaky dávají možnost pro dnešek v klidu usnout a místo útoků odpudivého 3D trpaslíka, který by svým předpotopním zjevem neobstál ani v Jurském parku, se nechat ve snu zahalit příjemně mrazivou mlhou očekávání, která se rozplyne již 29. září.
Zdroje: Cineclandestino.it, Ioncinema.com
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
