Odebírat RSS
RSS komentářůMFF Karlovy Vary #10 Pohádky noci, Neviditelná a další
7. 7. 2011 # 2.17 # Festivaly # Bez komentáře
Minirecenze Matouše Svěráka:
Darwin (Švýcarsko 2011; rež. Nick Brandestini) – průměrný
Dokument o městečku v Údolí smrti v USA, ve kterém žije pouze 35 lidí v izolaci od okolního světa. Nejedná se ale o nějakou jednolitou či myšlenkově pospolitou komunitu, jde prostě o skupinu lidí, kteří se z různých důvodů rozhodli opustit většinovou společnost. Snímek se tak zaměřuje na minulost a osudy jednotlivých obyvatel, z nichž mnoho před něčím utíká, snaží se přerodit či trpí nějakou výstředností. Působí nezaujatě, nesoudí a daří se mu přiblížit se několika lidem opravdu k tělu.
Režisér navštívil městečko v průběhu roku a půl na dobu okolo týdne asi pětkrát a tak dochází i k posunu v životě jednotlivých obyvatel. Pro ty, kteří mají slabost pro lidské příběhy je to film vhodný, pro ty, kteří nechtějí pouze portrét hrstky lidí, kteří shodou okolností žijí na jednom místě, se bude jednat o zklamání.
Pohádky noci (Francie 2011; rež. Michel Ocelot) – dobrý
Pohádky noci jsou nejnovějším počinem zkušeného animátora/režiséra Michela Ocelota. Jsou jednoduchým vyprávěním šesti pohádek, jejichž jednotícím pojítkem je láska. Minimalistická, přitom ale rozmáchlá animace napodobující stínohru funguje dobře a příjemně oživuje někdy pokulhávající scénář, který se spokojuje s repetetivním propojováním jednotlivých pohádek scénami z „divadla“ a pár příliš podbízivými a opakujícími se vtipy.
Alternativní kinematografie pro děti je dnes pro většinu rodičů nedostatkovým zbožím a je tak rozhodně třeba pochválit snahu tvůrců vytvořit jiný, přitom ale ke kořenům pohádkovosti se navracející film (ale bez mrazivosti nejstarších podob slavných pohádek), který rozvine dětskou fantazii spíše než další film od Disneyeho.
Další projekce na festivalu: 7.7.9:00 Velký sál
Minirecenze Hanky Šilarové:
Polytechnika (Kanada 2009; režie: Denis Villeneuve) – dobrý
Hraný film na motivy skutečných událostí, masakru, který se odehrál na vysoké škole v Montreálu, vypráví především tři příběhy – vraha, dívky Valerie, která je málem zabita, a jejího kamaráda. Z důvodu piety jsou všechny postavy smyšlené, což nejvíce vidíme na třetí postavě, mladíkovi, který je kamarádem Valerie. Chová se až příliš hrdinsky a velmi znatelně je vytvořen pouze jako protiklad k až nelidskému vrahovi, do jehož nitra se snímek nesnaží dostat. Až na závěrečný epilog, jakýsi moralizující proslov přeživší Valerie, ale snímek diváka zbytečně citově nevydírá a nesnaží se ho za každou cenu rozplakat.
Další projekce na festivalu: 7.7. 19:30 Lázně III
Taxikář (USA 1976; režie: Martin Scorcese) – výborný
Stává se na festivalech již tradicí, že se zde promítají nově digitálně zrestaurované snímky (ve Varech loni Červené střevíčky nebo letos Vláčilova Marketa Lazarová). Těžko recenzovat třicet pět let starý film, který je ještě jedním z mých nejoblíbenějších – pro ty, co neviděli, určitě doporučuji druhou projekci, protože Taxikář je skvělý zážitek, a to z mnoha důvodů – barvy, kamera (například pomalá jízda při pohledu shora), ale především skvělý výkon Robera DeNira.
Další projekce na festivalu: 9.7., 19:00, Richmond
Neviditelná (Německo 2011; režie: Christian Schwochow) – dobrý
Po přečtení anotace jistě každého napadne srovnání s nedávno uvedenou Černou labutí Darrena Aronofského. Příběh Neviditelné je ale mnohem intimnější a jde více do hloubky psychologie hlavní postavy, která se pod tíhou své role proměňuje. Navíc se Josephine, jak se hrdinka jmenuje, do své role převtěluje záměrně, aby se s ní ztotožnila; nevychází tedy tak jasně z jejího nitra, jako u Černé labuti. Problematická je až příliš exponovaná postava postižené sestry hlavní hrdinky, která prvoplánově hraje na divákovy city – Josephine se nemůže koncentrovat na nastudování role, musí své sestře všelijak pomáhat a navíc má pocit odstrčeného a méně milovaného dítěte.
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
