Odebírat RSS
RSS komentářůMFF Karlovy Vary #7 Výborné Nám o hudbu beztak nejde… a další
5. 7. 2011 # 18.44 # Festivaly # Bez komentáře
Nám o hudbu beztak nejde… (Francie 2009; rež. Cédric Dupire, Gaspard Kuentz) výborný
Dokument o současné noisové scéně v Tokiu možnosti se nepokouší dát divákovi historický vhled či nabídnout kontext, ale nabízí řadu nezkrácených kompozic, jejichž síla je umocněna vizuálním záznamem performace. V dokumentu se objeví Yoshihide Ohtomo z Ground Zero, Sakamoto Hiromichi, netradiční hráč na cello, Fuyaki Yamakawa, umělec používající své tělo jako hudební nástroj a další.
Dokument je prostříhaný reflexivnímimi a přirozenými debatami mezi tvůrci. Je nesmlouvavý a na začátku nabízí nejnehudebnější skladby a až postupem času se dostává k přístupnější tvorbě. Noise jako performance, noise jako reakce, noise jako improvizace, noise jako tvorba a nakonec i noise jako hudba. Velice dobrá volba pro všechny, kteří se zajímají o extrémní, pokorokovou či experimentální hudební/zvukovou tvorbu.
Další projekce na festivalu: 5.7. 13:00 Divadlo Husovka; 6.7. 16:00 Divadlo Husovka
Attenberg (Řecko 2010; rež. Athina Rachel Tsangari) slabý
Film o sexuálně nezkušené dívce silně fixované k otci si nezaslouží pozornost, které se mu dostává. Zprvu zajímavé nápady nahrazování lidské interakce zvířecí (v určité fázi rozhovoru se rozplyne jazyk a postavy se začnou chovat například jako kočky), a vyjadřování se pomocí podivných tanečku ženské dvojice postupně ztrácejí jakýkoli význam. Postavy se přestanou vyvíjet (resp. se posouvají pouze směrem, který jim byl již naznačen) a film se pomalu a repetitivně chílí k předvídatelnému konci. Z těchto scén se tak stává zbytečný (a nudný) ornament a společně s otevřenými a záměrně trapnými sexuálními scénami a rádoby intelektuálními řečmi dívčina otce nabízí podbízivost namísto provokativnosti či nového významu.
Další projekce na festivalu: 6.7. 13:30 Richmond; 8.7. 10:30 Lázně III
Polytechnika (Kanada 2009; rež. Denis Villeneuve) průměrný
Polytechnika je dalším z řady filmů o masakrech na školách. V mnoha detailech fiktivní film se zakládá na reálných událostech roku 1989, kdy muž se zbraní zamířil do montrealské polytechniky, aby zde popravil čtrnáct žen a řadu dalších lidí zranil. Jeho motivací byla dlouhotrvající nenávist k feministkám a ženám nezastávající tradiční společenské role.
Film zakládá na proplétání tří narativních linek – o zabijákovi a o chlapci a dívce, jejich různých způsobech jak se s děsivým zážitkem vyrovnat. Bohužel nenabízí a ani se nepokouší o jakýkoli hlubší vhled do mysli zabijáka a jeho hlavním cílem je emocionální působení a nakonec i neohrabané moralizování (nevěřte popisku v katalogu).
Další projekce na festivalu: 7.7. 19:30 Lázně III
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
