Zpravodajství z LFŠ #1 První dny
25. 7. 2010 # 18.51 # Festivaly # Bez komentářePrvní projekce třicátého šestého ročníku Letní filmové školy v Uherském Hradišti se spustila již v pátek odpoledne, ale oficiálně byl festival zahájen až včera ve večerních hodinách v prostoru sálu kina Hvězda z úst předsedy Asociace českých filmových klubů Petra Kotrče. Po úmorném děkování všem sponzorům a partnerům festivalu (přičemž někteří spolupracovníci byli pozváni i na pódium) se pak spustila projekce snímku Jacquese Tatiho Prázdniny pana Hulota.
Letošnímu ročníku festivalu však zatím počasí příliš nepřeje. Od soboty je v Uherském Hradišti zataženo a čas od času sleje zdejší park před kinem Hvězda nějaká ta přeháňka. Počasí ovlivnilo zřejmě i návštěvníky festivalu, protože jich dosud do moravského města příliš nepřijelo a ulice i náměstí zůstávají pusté. I u všech projekcí, které jsem měl možnost navštívit, se zatím nenaplnila celá kapacita sálů a kinosály tak zatím zůstávají poloprázdné. Rekordní počty návštěvníků, které kulminovaly na předloňském ročníku, se zjevně opakovat nebudou (od minulého roku má účast klesající tendenci – viz. naše zpravodajství zde). Letos bylo před začátkem LFŠ akreditováno něco málo přes tři tisíce návštěvníků.
V hlavním informačním stanu u Smetanových sadů je již k dispozici i kniha Béla Tarr: V oku velryby, která vznikla ve spolupráci AČFK a vydavatelství Cassablanca. Hlavní editorka Kamila Boháčková do ní zařadila celkem sedm studií a pět rozhovorů i s jednotlivými tvůrci, kteří pravidelně s Tarrem spolupracují. Z hlediska grafického je kniha velmi pěkně udělána, s nápaditě koncipovanou obálkou a jediný její mínus tak snad je, že paperbackové vázání je ve festivalovém provozu předem určeno ke zkáze a je tedy pravděpodobné, že domů nepovezete celou knihu, ale jen jednotlivé stránky. Také je škoda, že studie povětšinou pochází z již dříve publikovaných zdrojů a mnozí „lační cinefilové“ je tak již dávno mají přečteny, protože některé z nich jsou například volně dostupné na internetu (samozřejmě nepřeložené). Malé zklamání je také to, že všechny studie se věnují pouze stránce estetické, což je vlastně všobecně převládající pohled na Tarrova díla. Bylo by však bezesporu zajímavé přečíst si něco o ekonomickém pozadí jeho filmů, principů uvádění jeho snímků (a zvlášť uvádění u Satanského tanga), navštěvnosti, či reflektovat jeho diváckou odezvu doma a v zahraničí. Zatím jsem však měl možnost knihu pouze v rychlosti projít a v přítmí sálu prolistovat. Určitě se k ní ale vrátím v podrobnější recenzi po skončení festivalu. Každopádně, ač se to po předchozím výčtu malých negativ asi nezdá, převládá z publikace pozitivní dojem.
Naprosto jedinečným zážitkem z letošní LFŠ je pro mě prozatím retrospektiva filmů Lisandro Alonsa, z nichž byly dosud promítány snímky Svoboda, Mrtví a Fantasma. Jeho režijní styl je všeobecně známý a já jsem ho již zčásti popsal v jednom z předchozích článků. Přesto mě jeho filmy velmi pozitivně překvapily tím, že zdaleka nenaplňují „akademickou uhlazenost“ podobně nedějových snímků, které stále častěji nelze již považovat za alternativu, ale za pouhopouhý módní trend. Všechny tři filmy však nekonfliknost takových snímků narušují. První dva se kompletně odehrávají v přírodě, a přestože by se z letmých pohledů na fotografie mohlo zdát, že jí idealizují, není to tak docela pravda. Romantismus zde nemá místo a příroda je zobrazována jako prostředí, kde musí každý o své místo tvrdě bojovat a zasloužit si ho. Fantasma pak nabízí sebereflexivní pohled na Alonsova díla, kde je možné vyčíst režijní snahu akcentovat „dívání se“ na jeho filmy jako na film s primárně estetickou hodnotou, méně pak možná jako na antropologické dokumenty.
Vrcholem je pak scéna, kdy hlavní hrdina snímku Svoboda odchází vykonat svou potřebu mezi křoví a kamera ho stále sleduje i při této nejintimnější chvilce. Rázem se tak rozbije dojem vysokého umění, do kterého se často filmy se svými vyjadřovacími prostředky rádi pasují a zůstane jen dojem autentičnosti. Podobně působí i hudba doprovázející titulky, která v kontrapunktu k vážné, odměřené a kontemplativní formě zbytku filmu uvádí film techno skladbou.
V plánu máme navštívit i některé z Masterclass přednášek, kterou dnes zahájil islandský režisér Hrafn Gunnlaugsson. Report z některých z nich můžete s největší pravděpodobností očekávat v některém z dalších článků.
Články obsahující informace o LFŠ:
5. 8. 2017 16.05
27. 7. 2017 20.57
5. 1. 2015 14.49
5. 8. 2014 18.59