LFŠ 2010: Visegradský horizont

V letošním programu Letní filmové školy tvoří Visegradský horizont neopomenutelnou sekci, která je rozdělena do tří menších celků. Asi nejzajímavější jsou samozřejmě retrospektivy tvůrců, z nichž lze upozornit především na dva autory: maďarského režiséra Bélu Tarra a Jána Kadára.

Bélu Tarrovi byla sice retrospektiva věnována již na jednom z minulých Febiofestů, nicméně zdaleka nebyla kompletní a pominula například jeho prvotní sociálně laděné snímky. Tentokrát půjde opravdu o všechny snímky tohoto mistra, včetně proslulého dvouzáběrového Macbetha a krátkých, stěží sehnatelných filmů Poslední loď, Cestování po nížině a Hotel Magnezit. Chybět samozřejmě nebude ani jeho Prolog, který byl natočen pro povídkový film Vize Evropy – 25 režisérů, 25 krajin.

Tarrovu tvorbu lze rozdělit na dvě části. V první jsou jeho filmy převážně sociálně laděné, u kterých dominuje dokumentární funkce, v druhé části se pak dominantní stává samotná konstrukce a styl jeho filmů. Společnými estetickými východisky pro pozdější snímky jsou především bezvadně zvládnuté mizanscény, choreografie herců, pečlivě vedené několikaminutové záběry a černobílý filmový materiál. To je shodné pro všechny jeho celovečerní snímky, které natočil po pádu Sovětského svazu.

Z nich je asi nejvýraznějším zástupcem Satanské tango, které by asi nikomu nemělo ujít. Sedmi a půl hodinový opus ukazuje prostý lid jedné maďarské vesničky, který podlehne falešnému příslibu a hromadně odejde hledat lepší život ve městě. Tarr vytvořil schválně film, který byl prakticky nevhodný pro distribuci a byl výzvou pro všechny diváky. Satanské tango má dvanáct kapitol, které jsou rozdělené do tří částí, mezi kterými se počítá s dvěma přestávkami. Zatímco moderní komerční film se snaží diváka vtáhnout do děje filmu a dopřát mu tak dokonalou fikci, Tarr koncipuje Satanské tango tak, aby se co chvíli vytvořila mezi ním a obrazem distance a on si i fyzicky pocítil délku tohoto času. Film je tedy pro obecenstvo aktivních diváků, kteří musí s dílem těžce spolupracovat, aby na ně mohl snímek nějak zapůsobit.

Kdo nebude mít časové možnosti, sílu či odvahu prosedět téměř celý den v interiéru Slováckého divadla, lze mu doporučit o poznání přívětivější filmy Zatracení, Werckmeisterovy harmonie či Muže z Londýna.

Kompletní průřez tvorbou Bély Tarra bude završen ještě vydáním sborníku Béla Tarr: V oku velryby, jehož editorkou je Kamila Boháčková. Svými texty do knihy přispěli redaktoři časopisů Cinepur, KINO/IKON a Mozinet. K dostání by měl být v rámci festivalu za zlevněnou cenu.

Velmi zajímá bude taktéž retrospektiva Jána Kadára, jehož snímky Smrt si říká Engelchen a Obchod na korze rozhodně patří k titulům, které mají v historii československé kinematografie své pevné místo.

Letošní ročník se také pokusí o zhodnocení hektických devadesátých let v českém filmu. Mezi řadou téměř neznámých filmů lze vyzdvihnout jediný autorský celovečerní film Oskara Reifa Postel, ve kterém sledujeme životní rekapitulaci hlavní postavy Luboše. Film, jehož genezi poznamenala řada produkčních problémů, využívá na české poměry interesantně černobílý širokoúhlý obraz. Ke zhlédnutí bude také například všeobecně známý snímek Akumulátor 1 Jana Svěráka, který nápaditě parafrázuje konvence žánrových filmů, a je jeho posledním snímkem, než začal točit přecitlivělé filmy „pro potěšení duše“.

Kompletní přehled o všech filmech v jednotlivých sekcích najdete opět na oficiálním webu akce: lfs.cz.

Články obsahující informace o LFS:

Cesta do pravěku: Pouhé proplutí kolem slibovaného dobrodružství
5. 8. 2017 – 16.05

LFŠ: Objevování převážně známého i odkrývání extrémů
27. 7. 2017 – 20.57

Co nás čeká ve filmovém roce 2015
5. 1. 2015 – 14.49

LFŠ 2014 David Čeněk: „Musíme si diváky vychovávat"
5. 8. 2014 – 18.59

další články...