Rekapitulace září na zahraničních festivalech

V září se odehrály hned čtyři zásadní akce, které si je třeba zpětně alespoň připomenout a upozornit na jejich nejzajímavější snímky (jež by se mohly objevit i u nás). Začátek měsíce byl v Evropě ve znamení Benátek, nejstarší filmové přehlídky na světě, zatímco na americkém kontinentě odstartoval filmový festival Telluride, jenž sice nemá žádnou hlavní soutěž, ale slouží jako přehlídka, promítající ty nejaktuálnější filmy. Do Ameriky tak spolu s festivalem v Torontu (probíhajícím hned v následujících dnech) přináší řadu filmů v místních premiérách, jež získaly velký ohlas na již proběhlých prestižních festivalech (ale přináší samozřejmě i snímky ještě nikde nepromítané). Toronto se stalo zásadní přehlídkou, která funguje jako příležitostná vrátka do severoamerické distribuce. Nejúspěšnější filmy zde rozhodně s prodejem práv problémy nemají. Velkou čtyřku zářijových festivalů zakončuje španělský festival v San Sebastianu, který tuto sobotu na slavnostním závěrečném ceremoniálu oznámil své vítěze. Pojďme se tedy podívat na nejvíce vychvalované filmy zářijových festivalů.

Benátky

Jedním z bezesporu největších překvapení tohoto měsíce byl film Samuela Maoze Lebanon, který v Benátkách získal cenu nejprestižnější – Zlatého lva. Podobně jako loňský artový „hit“ Mezi zdmi, oceněný hlavní cenou v Cannes, i zde se výrazně využívá minimalismu a omezeného prostředí. Téměř celý film se odehrává uvnitř tanku, v němž se čtyři vojáci snaží splnit (a přežít) nebezpečnou misi v první libanonské válce. Maoz prý využívá svých zkušeností s dokumentem a využívá klaustrofobického prostoru, ve kterém nechává kameru uvězněnou spolu s hlavními hrdiny a vytváří tak až neuvěřitelný dojem autentičnosti. Vítězství Lebanonu je o to překvapivější, že jde o Maozův první celovečerní hraný film vůbec. I díky tomu je poněkud nepochopitelné, že Izrael místo Lebanonu posílá jako národního uchazeče o nominaci na Oscara pro cizojazyčný film snímek Ajami (letošní výherce Zlaté kamery v Cannes).

Výborné ohlasy získal také film A Single Man od další nové tváře nezávislého filmu Toma Forda. Ten měl ambice již od počátku poměrně velké. Svědčí o tom i herecká účast Julianne Moore a Colina Firtha, který si za svůj výkon odnesl z Benátek cenu. Zde obdržel i Queer lva za nejlepší snímek s homosexuální tematikou. Colin Firth je zde zasazen do příběhu situovaného do Kalifornie šedesátých let jako homosexuální univerzitní profesor. Jeho život je jedna velká mizérie, způsobená tragickou smrtí jeho přítele, ke které se ve svých myšlenkách neustále vrací. Zásadní se pro jeho život stane setkání se svou bývalou přítelkyní (Julianne Moore). A Single Man se na festivalu v Torontu stal jedním z nejlépe hodnocených filmů letošního ročníku a jeho práva byla pro americkou distribuci koupena jako první akvizice,  hned při započetí festivalu.

Určitě je třeba také zmínit film Women Without Men, který obdržel cenu za nejlepší režii pro Shirina Neshata. Je to třetí režisérský debutant, který v Benátkách sklidil velký úspěch. Neomezuje se pouze na film, ale věnuje se i fotografii a převážně videoartu. Neshatův film je zasazen do zásadního okamžiku novodobé íránské historie, kdy byla v roce 1953 svrhnuta demokraticky volená vláda a země se ocitla ve velké krizi vedoucí k islámské revoluci a podobě Íránu, jak jej známe dnes.

Poměrně očekávaným favoritem byl i film Fatiha Akina (u nás známý například filmem Na druhé straně) s názvem Soul Kitchen. Jeho ústřední postavou je majitel restaurace v Hamburku, jenž najmutím nového šéfkuchaře odstartuje řadu neštěstí. Boří se mu jak život osobní, když jeho přítelkyně odlétne do Šanghaje, tak i ten pracovní. Záleží jen na tom, jak tuhý kořínek hlavní hrdina bude mít, aby přežil všechny „jóbovské“ útrapy. Film byl oceněn speciální cenou poroty.

Telluride

Telluride je každoročně bohužel zastíněn vzrůstající důležitostí festivalu v Torontu, se kterým se míjí pouze v rozmezí několika dnů. Obě přehlídky navíc mají podobné dramaturgické cíle, takže často nabízejí podobný repertoár snímků (Telluride se jen více věnuje i černobílým klasickým filmům – letos zde byly ke shlédnutí například francouzské filmy Renoira či L´Herbiera). Telluride má oproti Torontu výhodu, že jde o poměrně malý festival, který má ještě domácí atmosféru a tak můžete na hlavní městské ulici potkat nejednoho režiséra a v klidu si s ním popovídat (letos se tu takhle promenoval například Michael Haneke). Telluride tedy projedeme pouze rychle.

Nejvíce zprofanovaným a také nejvíce ceněným se stal film Lítá v tom (Up in the Air) režiséra Jasona Reitmana (Děkujeme, že kouříte, Juno). Ten dokáže vždy natočit komerčně úspěšné nezávislé snímky, často fungující na základě charismatického projevu hlavních představitelů (Ellen Page v Junu, Aaron Eckhart v Děkujeme, že kouříte a George Clooney nyní). Ten představuje úspěšného manažera, který se specializuje na zvyšování pracovní efektivnosti ve firmách a osekávání jejich nepotřebných výdajů. Jeho život se z velké většiny odehrává na cestách, kde také potkává svou osudovou lásku. V Telluride byl promítnut ve světové premiéře a hned poté sklidil jedny z nejpříznivějších kritik také v Torontu. Někteří mluví i o oscarových ambicích. Pro Českou republiku již zakoupil práva Bontonfilm, který se ho chystá uvést 25. února příštího roku.

Druhým snímkem, jenž na sebe upoutal pozitivními ohlasy, je film Paranormal Activity. Před jeho projekcí v Telluride by nikdo asi netypoval, že by mohl tolik pozornosti strhnout obyčejný duchařský horor. Například na serveru Rotten Tomatoes, shromažďující hodnocení od předních severoamerických kritiků, je v tomto okamžiku 92% recenzí tohoto filmu kladných. Přitom jde o nesčetněkrát zpracované téma: film vypráví o manželském páru, který se přestěhuje do nového domu, aby vzápětí zjistil, že se zde v noci dějí opravdu zvláštní věci. Okořeněné je to navíc ještě o v současné době nejvíce zkomercializovaný „guerilla look“ – tedy estetiku rozklepaných „nečistých“ záběrů (užitých například v Záhadě Blair Witch, Monstru či Districtu 9).

Toronto

Mezinárodní filmový festival v Torontu nemá soutěžní sekci, zato se zde ale udělují ceny diváků. Díky tomu je Toronto významné jak pro nákupčí filmových práv, kteří hned vidí, na co američtí diváci slyší a co by mohlo mít v případné distribuci úspěch, tak i poměrně spolehlivě poukazuje na ty snímky, které by mohly mít nějaké oscarové ambice. Minulý rok tu například dostal cenu diváků Milionář z chatrče, který pak v Cenách Akademie triumfoval hned v několika kategoriích.

Letošním vítězem ceny diváků se stal film Precious: Based on the Novel „Push“ by Sapphire (na to jsme již upozorňovali trailerem zde), jenž dostal hlavní cenu i při své mezinárodní premiéře na letošním Sundance festivalu. Na film se pěje samá chvála (100% na rottentomatoes) a dokonce i na festivalu v San Sebastianu oslovil diváky natolik, že jej ocenili i tam. Precious vypráví příběh černošské dívky, psychicky uvězněné v předem nalinkovaném světě. Zatímco doma musí posluhovat a nereagovat na nadávky, ve škole, kde je opět terorizovaná kvůli své tloušťce se snaží nepřiznat, že je negramotná. Záchytným bodem by se pro ní však měla stát spolupráce s novou učitelkou, která by jí mohla pomoct postavit se na vlastní nohy.

Nekorunovaným králem celého Torontského festivalu se stala černá komedie bratří Coenů A Serious Man, zasazená do retro atmosféry šedesátých let. Rozvádí prastaré moudro, že když ve svém rodinném domku, kde bydlí celá vaše rodina, ubytujete svého neschopného a nezaměstnaného bratra, budete mít brzo na krku rozvod. Film je prý propleten typicky „židovským humorem“ (těžko říct, jak ho charakterizovat) a zčásti využívá autobiografických prvků ze života obou bratrů. Coenovi plánovali nejdříve natočit snímek jako krátký film, jenže v průběhu let se scénář rozrostl do celovečerního formátu.

Favority byly mimo film bratří Coenů také Lítá v tom, či Soderberghův Informátor! (premiéra v ČR stanovená na 5. listopadu). Je však třeba zmínit jedno z největších překvapení festivalu – a to dokumentární film The Art of Stealing Dona Argotta. O něj se popraly hned čtyři distribuční společnosti a získal i dobrý ohlas u kritiky. Poskytuje pohled na situaci kolem Barnesovy nadace, jež se stará o největší kolekci moderního a postimpresionistického umění, a o jejíž vlastnictví se vedl nekonečný spor (do celé akce byli zainteresovaní i někteří politikové). Argotta se prý navíc nebojí rýpat do vosího hnízda a některými scénami provokovat.

Podstatně různorodější reakce pak získal nový film Claire Denis White Material s Isabelle Huppert v hlavní roli, Ondine Neila Jordana, či Cesta Johna Hillcoata. Cenu diváků za dokumentární film si odnesl The Topp Twins: Untouchable Girls Leanne Pooleyho. Kupodivu se na festivalu opět objevil i Jan Hřebejk se svým filmem Nestyda, který byl zároveň zakoupen do omezené americké distribuce.

San Sebastian

Festivalové září již tradičně zakončuje festival v San Sebastianu. Nejlepším filmem, oceněným Zlatou mušlí, se stal film režiséra Chuang Lua City of Life and Death, který kupodivu zvítězil před takovými favority, jakými byly The Secret In Their Eyes nebo Dancer And the Thief. Vedle nejprestižnější ceny festivalu dostal film ocenění i za kameru. Proplétají se v něm osudy smyšlených i historicky doložených postav, které se účastnily druhé čínsko-japonské války v roce 1937. Drama skupiny hrdinů je líčeno na pozadí jedné z nejhroznějších událostí ve vztahu obou zemí, tzv. Nankindského masakru, vedeném proti nevinným civilistům.

Stříbrnou mušli za nejlepší režii získal snímek La Mujer Sin Piano, který se celý odehrává ve výseku jednoho dne, ukazující rutinní život postarší ženy v domácnosti. Věčně nedoceněná manželka, jejíž život je redukován pouze na prostory bytu, ve kterém s rodinou žije, se toho večera však rozhodne, že ze svého neútěšného života uteče.

Trojici filmů, které v San Sebastianu dostaly nejprestižnější ceny, zakončuje Le Refuge Francoise Ozona jako držitel Ceny poroty. Ozon je na prestižních evropských festivalech poměrně častým návštěvníkem, přičemž jeho filmy soutěžily jak v Cannes, Berlíně, Benátkách tak i zde v San Sebastianu. Le Refuge se podle námětu zdá být filmem správně poučným, s notnou dávkou morálního apelu. Mousse a Louis jsou bezstarostný pár, který si užívá dostatku peněz a zkouší všechno nové. Ale příliš velká dávka drogy způsobí, že Louis umírá a Mousse zůstává sama. Rozhodne se opustit Paříž a utéct před sebe samou a svými vzpomínkami. Při jejím útěku pryč od všeho známého však potkává bratra svého přítele…

Stříbrné mušle za nejlepší mužský a ženský herecký výkon šly oba pro herce filmu Yo, También, který staví na silném příběhu prvního absolventa vysoké školy v Evropě , onemocněného Downovým syndromem, který se zamiluje do své kolegyně v práci.