Domů » Filmy, Recenze

Disney World naruby – The Florida Project

„Tohle není hra,“ kárá v novém filmu amerického režiséra Seana Bakera mladá matka svého asi pětiletého syna Scottyho, když pojme podezření, že potomek v rámci dětských her podpálil nedalekou bytovku. Její poznámka postihuje zásadní rozpor mezi dětskou a dospělou perspektivou, mezi dvojicí paralelně existujících, ale zcela odlišných světů. Baker tento rozpor ve svém šestém celovečerním filmu – a zároveň šestém portrétu života na periferii dnešních Spojených států – využil jako řídící prvek vyprávění. Průniky „dospělých“ problémů do bezelstné dětské reality vytvářejí dramatické napětí, posunují děj a rytmizují vyprávění (například opakujícím se mimoobrazovým zvukem prolétavajícího vrtulníku).

Dějištěm The Florida Project jsou zvenčí křiklavě barevné, uvnitř ošuntělé motely, postavené za branami Disney Worldu ve floridském Orlandu. V jednom z pokojů se svou matkou, přivydělávající si prodejem padělků (tedy podobně jako protagonista Bakerova filmu Prince of Broadway [2008]), žije malá Moonee (svým hereckým projevem maximálně přirozená Brooklynn Prince). Během letních prázdnin zabíjí Moonee nudu se Scottym a dalšími kamarády, kteří se ve vyprávění objevují a mizí podle povinností a nálad svých rodičů, z nichž ne všichni zvládají skloubit výchovu s každodenním zápasem o důstojnou existenci.

Drobnými výtržnostmi typu plivání na kapotu cizího auta, pokřikování na ženu slunící se nahoře bez nebo soutěže v krkání provokují ostatní nájemníky i turisty. Kromě svých opatrovatelů tím přidělávají vrásky také místnímu správci Bobbymu (Willem Dafoe), který pro většinu dětí zastupuje jejich nepřítomné otce. Bobby chce hlavně klid na vyplňování účetních tabulek a sledování sportovních přenosů v televizi a jako chápavý člověk se srovnanými prioritami a takřka pohádkově vlídnou povahou nachází pochopení i pro problematičtější hosty. V zájmu udržení klidu v motelové komunitě, připomínající početnou rodinu, žádá respektování pravidel a včasné placení nájmu. Pro některé nájemníky jde ovšem vzhledem k jejich nulovým příjmům o neřešitelnou překážku.

Mikropříběhy dospělých postav se po většinu času nacházejí na okraji zájmu, což odpovídá dominujícímu dětskému hledisku. S problémy dospělých jsme ovšem obeznámeni dostatečně, abychom chápali motivace postav i dějové zvraty, ke kterým dochází. Dětskému hledisku odpovídá také stylizace snímku. Někdejšího syrového realismu s kamerou briskně reagující na pohyb herců – daný v případě Transdarinky (Tangerine [2015]), jež sledovala noční tažení dvojice transgender prostitutek, i guerillovým natáčením na mobilní telefon –, se Baker zcela nezřekl. Scény, ve kterých se nízko držená, dětské vidění světa napodobující kamera snaží udržet tempo s neúnavnými mladými herci, pouze častěji prokládá pečlivě komponovanými statickými záběry, připomínajícími svými barvami pop-art.

Výrazné barvy (oranžová, fialová, křiklavě zelená), nápisy jako „Magic Castle“, „Futureland“ nebo „Seven Dwarfs Ln.“ a výstřední lokace (magický zámek, obchod se suvenýry zaštítěný figurou kouzelníka, prodejna zmrzliny ve tvaru zmrzlinového kornoutu) proměňují zpustošené okolí zábavního parku v jednu velkou hrací plochu, tedy tak, jak jej vnímají a využívají také děti. Do skutečného Disney Worldu se kvůli bídné finanční situaci svých rodičů zřejmě nikdy nepodívají, vytvořily si proto svůj vlastní magický svět. Ten ale není dlouhodobě udržitelný a trhliny, které se v něm objevují, jsou tím větší, čím méně jsou dospělí schopni udržet potomky v iluzi, že všechno bude v pořádku.

Energický styl filmu kontrastuje s bezvýchodností situace, ve které je mladá hlavní hrdinka se svou matkou uvězněna. Zásluhou vpádů sociálního dramatu do kouzelného dětského dobrodružství se však film dokáže vyvarovat sentimentality, falše i jakéhokoliv opájení se mizérií postav (ke střízlivosti filmu přispívá také zřeknutí se nondiegetické hudby s výjimkou funkového motivu pod úvodními titulky). The Florida Project se nás nesnaží přesvědčit, že život „white trash“ může být krásný a povznášející, pokud se lidé mají rádi a umí si vychutnávat život, pouze v souladu s dětským viděním světa zohledňuje přednostně méně nepříjemné aspekty přežívání ze dne na den, z ruky do úst.

Neschopnost najít si práci a splatit nájem, násilí, pedofilie, rezignace na ambicióznější cíle, prodávání vlastního těla i přebíjení frustrace nezdravým jídlem (v jedné ze smutně výstižných scén filmu komentuje Moonee vydatnou snídaní slovy „Tohle je život“) jsou ve filmu přítomné, ale nepředstavují jeho ústřední téma. Tím je pro Bakera schopnost adaptovat se na určité prostředí, jak lze sledovat na proměně chování nově se přistěhovavší dívky Jancey, a s ní související sebezáchovné budování vlastního kouzelného království (kde několik krav na pastvě může nahradit safari). Království, které není řízené sociálními a ekonomickými omezeními vnějšího světa, jakkoli z něj současně těží jisté výhody (získávání přebytečných vaflí z místního bistra, nedaleký ohňostroj jako kulisa pro oslavu narozenin). V případě Moonee jde o aktivitu plně neuvědomovanou, spíše instinktivní, v případě její matky cílenou.

Baker režíruje hrané filmy jako dokumenty. Pracuje s přesně vybranými neprofesionálními nebo neokoukanými herci (tentokrát s trochu rušivou výjimkou v podobě Willema Dafoea, jakkoli jeho výkonu jako takovému nelze nic vytknout), kteří jsou díky přípravě před samotným natáčením dobře sžití se zvoleným prostředím i situací svých postav. Namísto umělého vytváření dramat pak nechává události zdánlivě volně plynout. Drobná nedorozumění na sebe ovšem nabalují další příhody, samostatné epizody se skládají do vrstevnatého tvaru a příběh, držící se přes zdání dramaturgické rozvolněnosti v zásadě tradiční tříaktové struktury, stále větší rychlostí směřuje ke katarznímu finále.

Velké závěrečné drama tak nevyplývá pouze z umělé snahy dodat filmu silnou tečku. Je vystavěno na řadě drobnějších konfliktů, o které vyprávění dříve alespoň zavadilo a jejichž bolestivější zásah do životů hlavních hrdinů tudíž předpokládáme. Třebaže po většinu filmu víme zhruba tolik jako Moonee, na rozdíl od ní chápeme, že například neznámý muž matku nepřišel navštívit jenom proto, aby se mohl v koupelně vymočit. Nesoulad mezi vědomostmi diváka a dětské protagonistky vytváří očekávání ohledně budoucího dění a prohlubuje náš soucit s Moonee, která zatím netuší, k jakému neštěstí se schyluje.

Seana Bakera s dokumentaristy spojuje také to, že do světů svých hrdinů neproniká, aby nad dotyčnými vynášel soudy, nebo jejich neschopnost něčeho v životě dosáhnout naopak omlouval. Zůstává kritický, ale svou kritikou míří o jedno patro potravního řetězce výš. Uvědomuje si, že z bludného kruhu nelze vykročit bez změny systému, zpřítomňovaného autoritativními figurami, které se filmem párkrát mihnou a které, na rozdíl od Bakerova empatického filmu, o život v bídě a na okraji společenského zájmu neprojevují žádný zájem. Na problémy, které je potřeba řešit, dokáže The Florida Project poukázat, aniž by je zveličoval nebo jimi překrýval drobné radosti života a zneužíval jich k citovému vydírání. Jde o přístup příjemně věcný, soucitný a upřímný, podmanivě magický i realistický, který vedle smutku nabízí i radost a probouzí chuť začít něco dělat.

Martin Šrajer

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 28. 1. 2018 ve 18.26 a zařazen do kategorie Filmy, Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.