Domů » Aktuálně, Festivaly

Febiofest 2017: Tipy Indiefilmu

 

 Jakub Jiřiště

Ústava (Ustav Republike Hrvatske; Rajko Grlić, 2016)

Xenofobie, homofobie, etnické napětí mezi Srby a Chorvaty i otevřené rány z druhé světové války – všechny tyto společenské problémy současného Chorvatska probublávají pod pokličkou hořké komedie příslušníka generace „pražské školy“ Rajka Grliće. Současná demokratická ústava by měla být ideálem, k němuž je možné se při sporech odvolávat, a několika postavám s nečekaně protnutými osudy poskytne lekci bez náznaku didaktické rétoriky. Změní se vztah osamělého vysokoškolského profesora bloudícího po Záhřebu v dámských šatech s jeho nevrlým bezmocným otcem s cejchem Ustašovce? A podaří se prolomit bariéru mezi nimi a sousedy se srbskými kořeny? Poutavě vykreslené situace na ostré hraně nenávisti a závislosti vysloužili Chorvaty kontroverzně přijatému snímku hlavní cenu na festivalu v Montréalu.

Nenarozená pomsta (Prevenge; Alice Lowe, 2016)

V manéži Nočního cirkusu tento rok narazíme na vdovu Ruth, která poslední trimestr těhotenství neprožívá zrovna v souladu s příručkami pro nastávající maminky. Ocitá se totiž pod vlivem vlastního dítěte, které se rozhodne potrestat ty, co stojí za jeho budoucím osudem polovičního sirotka. Matka vedená hlasem z vlastní dělohy se vydává na šílenou cestu zbrocenou potoky krve. Je neuvěřitelné, že nejnovější klenot z kolekce britských černočerných komedií populární komička Alice Lowe napsala, zrežírovala a až s děsivým nasazením odehrála ve vysokém stupni těhotenství. Navzdory nízkému rozpočtu a velmi spontánnímu vzniku film nepostrádá rafinovaně vystavěné situace a výsostně filmové scény s až surreálnou atmosférou. Rozhodně tak nečekejte jen bizarní vedlejší efekt jiného stavu britské excentričky.

Veronika Hanáková

Král Kobra (King Cobra; Justin Kelly, 2016) 

Film o porno průmyslu v režijním podání Justina Kellyho. Od líbivé iluze rychlých peněz a kýčovitě naaranžovaného sexu před kamerou s love story za kamerou se postupně film posouvá k thrilleru. Našpulená tvář čekající na polibek se proměňuje v úšklebek, který brzy schytá ránu pěstí. Chtíč se stal obsesivní touhou vlastnit vše. Vhled do porno průmyslu v době, kdy vtrhl na internetové sítě. Příběh první gay hvězdy internetového porna Krále Kobry, jehož zachránce i padoucha v jedné roli ztvárnil herec James Franco, který se objeví ve své oblíbené poloze karikatury macho samce s jemnou duší.

Můj život Cukety (Ma vie de courgette; Claude Barras, 2016)

Febiofest v sekci Junior nabídne divákům nezávislý animovaný snímek z evropského kontinentu Můj život Cukety, který od svého uvedení posbíral povětšinou divácké ceny, ale ani kritikou nezůstal opomenut. Líně se táhnoucí tempo vyprávění jako by bylo dáno kruhy pod očima hlavního hrdiny Ikara, tedy Cukety. Od momentu ztráty matky a převezení do dětského domova se čeká jen na promnutí očí a úplné probuzení, na moment, kdy si Cuketa najde novou skutečnou rodinu. Animovaný film v chladných barvách nastiňuje pro diváka nové pojetí rodiny, která vás přijme a neodsoudí vás, že nejíte hranolky.

 

Martin Šrajer

Elle (Paul Verhoeven, 2016)

Rape revenge thriller i černohumorná komedie mravů. Chytrá filmová provokace postavená na neustálém porušování pravidel toho, jak by měli lidé jednat a filmy vypadat. Paul Verhoeven tentokrát nešokuje explicitní erotikou ani extrémním násilím, nýbrž nekonvenčním přístupem k vážnému tématu a soustavným zrazováním diváckých očekávání. Isabelle Huppert předvádí jeden z nejpozoruhodnějších hereckých výkonů od Hanekeho Pianistky (2001), připomínající Elle motivem sadomasochistických vztahů.

Láska a přátelství (Love and Friendship, Whit Stillman, 2016)

Americký režisér Whit Stillman několika drobnými významovými posuny přiblížil austenovskou komedii mravů (předlohou byla novela v dopisech Lady Susan) dnešnímu divákovi. Navzdory zasazení příběhu do 18. století nejsou hlavní atrakcí přesně obsazeného filmu (hlavní roli si vychutnává Kate Beckinsale) kostýmy a dekorace, ale důvtipné dialogy, díky nimž jde o příjemnou připomínku screwball komedií z éry klasického Hollywoodu.

Loving (Jeff Nichols, 2016)

Jeff Nichols sice doposud natočil pouze pět filmů, ale již dvakrát se zúčastnil filmového festivalu v Cannes a jednou soutěžil v Berlíně. Hlavním hrdinou jeho nejnovějšího, skutečnými událostmi inspirovaného dramatu je sice stejně jako v předchozích snímcích bílý muž, jenomže žijící ve vztahu s ženou afroamerického původu, což na americkém jihu v 50. letech znamená spoustu problémů. Vzniklo intimní nepatetické drama s klasickou strukturou a odměřeným stylem, které se v závěru nenuceně (aniž by bylo opuštěno hledisko ústředního páru) promění v nadčasový příběh týkající se celého národa.

Poslední rodina (Ostatnia Rodzina; Jan P. Matuszynski, 2016)

Celovečerní hraný debut polského dokumentaristy Jana P. Matuszynského zachycuje několik desetiletí života surrealistického malíře Zdzislawa Beksinského a jeho syna Tomka. Pochmurná sága o jedné dysfunkční rodině nabízí mnohem nekompromisnější obrázek života v pozdním socialismu než většina českých tragikomedií. Na stísňující atmosféře mimořádně intenzivního snímku, občas narušené zábleskem velmi černého humoru, se významně podílí kamera Kacpera Fertacze (Rudý kapitán, 2016), který herce snímá v mimořádně dlouhých a členitých záběrech.

Ženy dvacátého století (20th Century Women; Mike Mills, 2016)

Režisér a scenárista Mike Mills natočil netradiční portrét zlomového období amerických dějin, jak jej prožívala rodina tvořená jedním dospívajícím klukem a třemi ženami, z nichž každá reprezentuje jinou generaci a jiný postoj k životu a feminismu. Film pohrávající si s konvencemi klasického vyprávění připomíná více než současná indie dramata poválečnou evropskou modernistickou kinematografii (zejména Alain Resnais), přičemž tematicky navazuje na některé „ženské“ filmy ze 70. let.

Martin Mišúr

Janis: Little Girl Blue (Amy Berg, 2015)

Před lety měl program MFFKV sekci, jež nabízela rozmanité hudební dokumenty; jednou náramně výstřední pohled na japonský noise (Nám o hudbu beztak nejde… /2009/), podruhé suše faktografické zatleskání bohulibým aktivitám Paula Simona (Pod africkou oblohou /2012/). Netvrdím, že výběr pokaždé šimral střed terče a umístění do minisálu Divadla Husovka mohlo vcelku oprávněně iritovat. Přesto mi zrušení sekce přišlo líto, a tudíž vítám, že Febiofest zavádí hudebně-posluchačskou sekci s poněkud světáckým názvem Hi-Fi Docs. Její princip zůstává prostý: dokumenty o hudebnících, kapelách, potažmo vydavatelstvích. Teprve pár let ukáže, zda koncept nestojí na nestabilních základech. Mezitím každopádně doporučím dokument o ikonické Janis Joplin; byť patrně nepřekročí škatulku oslavných portrétů rockových rozervanců, zkušená režisérka Amy Berg by měla zaručit, že tak učiní dynamicky, s mnoha zpovídanými pamětníky a bez faktografických nesmyslů.

Deník strojvůdce (Dnevnik masinovodje; Milos Radovic, 2016)

Každoročně do osobního výběru spadne několik filmů, na nichž se nepodílel žádný věhlasný režisér ani kolem nich neprobíhal hlučný publicistický cvrkot po uvedení na mezinárodních festivalech. Racionální zdůvodnění jednoduše nečekejte, srbsko-chorvatská komedie mne zaujala výhradně nastoleným tématem, čili svérázným vyrovnáváním strojvedoucího se sledováním sebevrahů, jež mu skáčou pod kola vlaku (přičemž zaujetí nemyslím v tomto případě nikterak cynicky). Částečně komediální nátěr – lze doufat, že nikoli nevkusný – pak patrně přispěl k obdržení diváckých cen na přehlídkách v Mannheimu, Moskvě a ve Varšavě, jakož i vyslání do Oscarového klání za Srbsko. Což nezní úplně marně.

Zuzana Černá

Christine (Antonio Campos, 2016)

Antonio Campos patří do nezávislé skupiny amerických filmařů Borderline Films, kterou zakládal se svými dvěma spolužáky z univerzity. Všichni si navzájem na filmech vypomáhají, experimentují s filmovou formou a ve své tvorbě vychází především z evropských vzorů. Campos se netají obdivem k dílu Michaela Hanekeho, jehož stylem byl ovlivněn Camposův celovečerní debut Po škole (2008). Psychika člověka v hraničních situacích i tematizace filmového média budou podle dostupných materiálů stěžejní pro jeho nejnovější snímek Christine, stejně jako tomu bylo v jeho prvním filmu a částečně i v Hanekeho tvorbě. Lze tak doufat, že životopisný film o televizní reportérce Christine Chubbuck trpící depresemi nevyzní v Camposově podání nijak nudně ani konvenčně. V zahraničí tento film zaujal také díky přesvědčivému výkonu Rebeccy Hall v hlavní roli.

Mládí vůdce (The Childhood of a Leader; Brady Corbet, 2015)

V soutěžní sekci Nová Evropa se představí debut dalšího filmaře z kolektivu Borderline Films, Bradyho Corbeta, který v této společnosti doposud působil jako scenárista a především herec – objevil se mimo jiné ve filmech Michaela Hanekeho nebo Larse von Triera. Corbetova režijní prvotina o vzestupu fašismu, v níž se dobová atmosféra odráží na dospívání mladého chlapce, používá neklidnou kameru i znepokojivou zvukovou stopu. Mělo by se tak jednat o nevšední filmový zážitek, na jehož základě režisér Jonathan Demme na festivalu v Benátkách Corbeta přirovnal dokonce k mladému Orsonu Wellsovi.

Zásah (Headshot; Timo Tjahjanto, Kimo Stamboel, 2016)

Pozornost si zaslouží také indonéský film Zásah ze sekce Noční cirkus, který potěší zejména fanoušky úspěšných akčních filmů Zátah (2011) a Zátah 2 (2014) Garetha Evanse. Hlavní roli ztvárnil herec Iko Uwais známý z obou zmíněných snímků, který si nedávno zahrál i malé cameo ve filmu Star Wars: Síla se probouzí (2015). Ať už bude příběh Zásahu jakýkoliv, můžeme se určitě těšit na epické bojové scény indonéského umění pencak silat.

 

Ferdinand Fořt

Brimstone (Martin Koolhoven, 2016)

Pokud chcete zvolit nějaký žánrový počin, tak by dobrou volbou mohl být právě holandský western Brimstone režiséra Martina Koolhovena, který na sebe upozornil naposledy filmem Zima za války (2008). Ve středu děje stojí mladá němá Liz (Dakota Fanning) jejíž vcelku poklidný rodinný život naruší příjezd nového záhadného reverenda (Guy Pearce po delší době v zajímavé roli). Od Brimstone lze očekávat inovativní western, jenž tradiční žánr ozvláštňuje thrillerovou záplatkou, brutalitou, tématem náboženského fanatismu a tajemnou hlavní ženskou hrdinkou.

Jisté ženy (Certain Women; Kelly Reichardt, 2016)

Ačkoliv nejnovější počin jedné z nejvýraznějších nezávislých amerických režisérek Kelly Reichardt nemá nejlepší hodnocení, tak přesto jistě bude stát za pozornost tak jako ostatní dosavadní filmy této autorky. Tentokrát se zaměřila na čtveřici ženských postav (Kristen Stewart, Laura Dern, Michelle Williams, Lily Gladstone) a na životní problémy, které musejí jako nezávislé ženy řešit. Můžeme se těšit na civilní snímek s výraznými hereckými výkony, jehož ambicí je především trojrozměrně vykreslit ženské postavy.

Jiří Anger

Jako z filmu (Tomáš Svoboda, 2016)

Vizuální umělec Tomáš Svoboda proměnil svou celoživotní posedlost kinematografií v celovečerní film. Klade si zde otázku, jak žít ve světě, ve kterém kinematografie pronikla strukturou každodenního života natolik, že nelze mluvit o vztahu mezi filmem a realitou v tradičním smyslu. Tvůrce za tímto účelem rozehrává tragikomické paradoxy nejen mezi „žitou“ a „zprostředkovanou“ skutečností, nýbrž také mezi různými formami mediace, jež film v digitální éře uvádí do praxe. Experimentální snímek se širokým ansámblem známých tváří českého filmu (Miroslav Krobot, Martin Pechlát, Jiří Menzel aj.) si zaslouží zřetel už jen proto, že se vymyká takřka všemu, co tuzemská kinematografie kdy nabídla.

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 15. 3. 2017 ve 14.34 a zařazen do kategorie Aktuálně, Festivaly ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.