MFF Karlovy Vary 2014: Maska šílenství

Minulý rok byl na MFFKV v sekci Imagina uveden experiment režiséra Norberta Pfaffenbichlera Vyslanec stínů (2013), jehož společným jmenovatelem byl herec němé éry Lon Chaney. Pfaffenbichler shromáždil a sestříhal veškeré jeho dochované filmy, aby naznačil šíři Chaneyho herectví a působivé proměny gest či líčidel. Falešně vytvořená kontinuita mezi snímky vybízela k hledání znepokojivých i zábavných dvojsmyslů. Mimoto sdělovala mnohé o formálních postupech Hollywoodu – s ohledem na hercovu specializaci hlavně v hororovém žánru – do Chaneyho předčasné smrti v roce 1930.

Ke svéráznému oživení byl nyní vyvolen Boris Karloff, který s Chaneym sdílel pozici hororové ikony v období klasického Hollywoodu. Karloffova kariéra pokrývala podstatně delší úsek a vypovídá mnohé o kolísavosti slávy i příležitostí. Herec, jehož plakáty k filmům stačilo na počátku třicátých let pro zaručený úspěch opatřit lakonickým KARLOFF, se v dalších desetiletích upisoval ke stále prapodivnějším projektům. Sestříhat a sledovat možné vazby této kariéry byla zkrátka výzva, jejíž výsledek může potěšit žánrového fanouška, formalistu i člověka, kterého láká výzkum ideových motivů hollywoodské produkce. Pfaffenbichler se nenechal svést k adoraci kanonických děl, a proto Frankenstein (1931) ani Mumie (1932) nedostávají výlučný prostor na úkor zapomenutých snímků. Pracuje se s všemožnými materiály včetně verze s německým dabingem či francouzskými titulky. Jejich vzájemné poměřování přiléhavě dokládá, jak filmy s Karloffem postupně recyklovaly již zažité postupy, případně se pokoušely o svéráznou aktualizaci.

Ve střihovém filmu se mimo Karloffa neobjeví jiný herec, nicméně nezanedbatelné místo tu mají zvířata i roboti. Není divu, monstrum z Frankensteina reprezentovalo jen raný příklad fenoménu nelidského, v němž se tento herec trvale pohyboval. Nepřímým důsledkem bylo časté obsazování Karloffa do rolí exotických vůdců, protože orientalistická tradice v něm našla ideálního vyslance předsudků a dlouhotrvajících stereotypů. Pfaffenbichlerův sestřih naznačil komplexní interpretaci v tušených bojích titulních protagonistů napříč filmy. Jelikož většina hercových děl pojednávala o tušeném nebezpečí, přímo se nabízelo zdůraznit paranoidní aspekt všudypřítomného pronásledování. Jinými slovy, Karloff vyvolává hrůzu pouze proto, aby jí byl vzápětí pohlcen v dalším svém filmu. Brání se v zásadě vlastním stínům a proměnám, jimiž v kariéře prošel, což pokládám za velmi inspirativní zkratku.

Martin Mišúr

Maska šílenství (A Masque of Madness: Notes on Film 06-B, Monologue 02; Norbert Pfaffenbichler, 2014)

Články obsahující informace o Maska šílenství:

MFF Karlovy Vary 2014: Maska šílenství
11. 7. 2014 – 15.42