Zvedá se vítr: Mijazakiho zkrocení živlů

Hajao Mijazaki si pro poslední film své tvůrčí dráhy zdánlivě zvolil téma, které se asi nesetká se zadostiučiněním u těch, co navykli jeho neopakovatelné schopnosti vytvářet ze skromných příběhů bohatě napájené fontány obrazotvornosti. Tentokrát japonský tvůrce animovaných filmů nechává brány do neskutečných světů a netušených zákoutí lidské představivosti přivřené. Pevně setrvává v reáliích našeho světa a pootevírá jen úzkou mezírku, jíž nechává pronikat odvážné sny a obrazy tužeb mladého leteckého konstruktéra.

Je zvláštní sledovat, jak režisér přizpůsobuje svůj typický styl animace přímočarému příběhu úspěšné kariéry otce stíhacího letounu Zero. Zvolená látka ovšem odpovídá nejhlubším Mijazakiho představám, a proto není autorsky nedůsledným tvůrčím rozloučením. Naopak s sebou nese možnost splnit si celoživotní sen, navrátit se k zasutým představám vlastního dětství a možná i ke kořenům schopnosti svobodně přesahovat daný svět. Důvod, proč i tato pro laiky odtažitá látka může posloužit jako základ vzrušujícího opusu o houževnatém překonávání životních výzev, má nakonec prozaické vysvětlení. Je jím režisérova celoživotní vášeň pro aviatiku daná účastí jeho vlastního otce na projektu přelomového japonského válečného letounu, vytouženého objektu celého příběhu.

Jak již název napovídá, boj mladého Jira s celou řadou okolností stojí především na fascinaci živly, ať už je to všudypřítomný vítr, bouře či ničivé zemětřesení v Kantó. Letecká technika a působivé obrazy Japonska na prahu překotné industrializace se přirozeně pojí s „hlasem“ přírody, prorůstají tradičními krajinnými motivy země vycházejícího slunce v nedělitelný celek. Vytvářejí tak neopakovatelnou poezii, v níž má stejné místo dechberoucí monumentalita a dynamika nového věku stejně jako nejintimnější imprese a střídmá oslava věčných hodnot.

V daném poetickém rámci se letecké konstruktérství mění nejen ve vzrušující životní poslání, ale i v nevšední oslavu krásy odpovídající v lecčems emotivnímu vnímání světa u avantgardistů oslněných novou poezií železnic, telegrafních drátů a vznosných industriálních staveb. Přerod tradičního Japonska je tedy pozitivním zdrojem odpoutané obrazotvornosti, možností, jak vytvořit další velkolepý svět za hranicí všedního vnímání. Důsledky obětování mnoha tradičních hodnot novému božstvu překotného pokroku jsou problematizovány nanejvýš v rovině dějinných anticipací, které vyprávění nechává otevřené a vztahuje se k nim pouze v několika rafinovaných náznacích. Díky nim hlavní postava získává řadu rozměrů. Její snílkovství a zápal pro věc bez jakýchkoliv etických pozastavení překračují hranice bezohledného vztahu k okolí. Otázkou pak je, do jaké míry je omluvitelná zaslepená služba sílícímu militaristickému režimu, jež se zdá opět být přílišným přivíráním očí při střemhlavé cestě vpřed za svými sny, všem protivětrům navzdory.

Zatímco mírně utopická freska, v níž protagonista nekompromisně vstupuje do služeb „nového Japonska“, přináší dostatek podnětů k silné emoční odezvě, to samé se nedá říci u dosti neústrojně vloženého příběhu inženýrovy lásky ke křehké souchotinářce, jenž se dostává až za hranu přímočaré jímavosti. Starosvětská romance plná velkých gest a slov na pozadí líbivých krajinných impresí čeřených neustálým větrem jde čelem proti výše nastíněné náladě snímku, již v závěru svým patetismem doslova zadusí. Stejně tak selhává snaha přirozeně propojit takto odlišné linie únavným motivem milostných hrátek s papírovými letadélky, které jsou až příliš poeticky zastřeným či pouze nedostatečně jasným klíčem k pochopení myšlenkového zrodu Jirova životního díla, dokonalého letounu Zero.

Bohužel, i když se Mijazakimu podařilo vytvořit dechberoucí fresku o osudovém sepětí jedince s epochou, nedokázal v ní nalézt hodnotu, která by přesáhla rozmáchlou drobnokresbu a originální poetický klíč. Ukončení slibně se rozvíjejícího díla krajně sentimentálním doslovem a jednoduchým poselstvím, že je třeba navzdory všem okolnostem žít dále, rozhodně nezní jako poslední poselství velkého tvůrce, jenž již mnohokrát dokázal svoji hlubokou znalost netušených tajemství lidského života.  

Jakub Jiřiště

Články obsahující informace o Mijazaki:

Zvedá se vítr: Mijazakiho zkrocení živlů
15. 5. 2014 – 23.13