Domů » Téma

Co se peče v českém dokumentu?

Pondělní večer (30. září) v kině Světozor byl vyhrazen českým dokumentaristům, kteří v již tradičním panelu připravovaných snímků umožnili nejen kolegům nahlédnout do své kuchyně. Tentokráte totiž příjemné setkání neprobíhalo v přísně filmařském a novinářském kruhu, ale byla přizvána i nejširší veřejnost. Obava pořadatelů, že pronajatý velký sál i tak bude poloprázdný, se naštěstí nenaplnila a těsně před zahájením prezentací se jen těžko hledala poslední volná místa. „Dokumentaristé potřebují svoje publikum“, vysvětlil režisér Filip Remunda prolomení izolace a zasvětil přítomné do osvíceného plánu Institutu dokumentárních filmů vytvořit distribuční síť pro tento druh tvorby po celé České republice. Jelikož je pro majitele kin stále riskantnější zařazovat do programu filmy, které mnohdy navštíví sotva tisícovka návštěvníků, musí být hledány odlišné projekční prostory. Institut je objevil v undergroundově laděných místech, jako jsou kavárny či hudební kluby, které počítají se stálými návštěvníky a rovněž jsou příslibem vítané interakce: diváci mohou po skončení filmu diskutovat, poskytnout zpětnou vazbu či, jak dodal Filip Remunda, pozvat poté tvůrce na bar a tam se nad sklenkou piva bavit o filmu v ještě neoficiálnějším duchu. Spojením těchto kulturních zařízení by tedy vznikla výrazná platforma, v níž by se dokumentární film uplatnil daleko lépe než v klasickém kině a mohl by počítat s rozšířením potenciální divácké obce. Pro ni může být rozhodující právě možnost zhlédnout film v uvolněné atmosféře a ve spojení s dalšími možnostmi zábavy a trávení volného času či se o něm posléze přirozeně pobavit s ostatními.

Dobrá zpráva ohledně dosud nevyužitých distribučních možností nezůstala během večera osamocena. Deset následujících ochutnávek připravovaných filmů, představených samotnými tvůrci, dala tušit, že nás v nejbližší době čeká velmi pestrá škála témat, přístupů i nezvyklých formálních uchopení. Někteří tvůrci vsadili na kontroverzní témata současnosti a na jejich lehce ironické ztvárnění pokoušející se ovšem o značnou míru objektivity. Ivo Bystřičan uvede již v Jihlavě svůj absolventský snímek Dál nic týkající se kauzy kolem stavby dálnice D8 v Českém středohoří. Jeho ukázka překvapila kontemplativními obrazy kontrastu monstrózní stavby a monumentální krajiny, které přispívají pojetí filmu jako „pomalé reportáže“ oscilující mezi romanticky naladěným vedoucím stavby a neúnavným ekologickým aktivistou sdružení Děti země. Režisér film uvedl jako obecnější úvahu o neschopnosti domluvit se na společensky sdílených hodnotách, jež vede k tomu, že sama společnost zůstává pouhým torzem.

Daleko ostřejší diskuze jsou očekávány od snímku Veroniky Liškové Za zrcadlem, který je odlehčenou sondou do života obyčejných pedofilů, kteří potlačují své touhy, aby zůstali součástí většinové společnosti a setrvali v jejích normách. Režisérce se podařilo proniknout do svébytné komunity mladých lidí s touto sexuální orientací a zachytit jejich vzájemnou oporu i diskuze, dokázat, že dítě je pro ně nedotknutelná romantická modla. Dveře jí otevřel především hlavní filmový průvodce, začínající spisovatel Daniel, jenž ve vydaném autobiografickém románu neváhal zveřejnit své skryté touhy a dilemata. Zda se tvůrcům podařilo „bez stigmatizace a bez příkras ukázat jednu z podob zakázané lásky“, se my diváci přesvědčíme v červnu příštího roku.

Do zvláštní komunity pronikl i Jaroslav Kratochvíl s filmem Lovu zdar!, vizuálně podmanivou esejí o myslivecké vášni v její středoevropské podobě sestavenou ze statických zátiší, která má dle režiséra evokovat „zastavenost loveckých trofejí“. Lov ovšem režisér nepojímá pouze jako záležitost spjatou s rámcem lesa, ale jako obecnější antropologický fenomén spjatý s každým lidským jedincem, s větším důrazem na sílu zobrazení určité činnosti než na její skutečný význam. Pět podivuhodných osobností, pro něž je lov smyslem života, poodkrývá nakládáním se získanou kořistí tento skrytý rozměr vnější sebeprezentace individualit.

V průběhu večera bylo poznamenáno, že se ve velké části filmů výrazně hromadí drobnější i závažnější „úchylky“ a jedinci vymykající se normám. Dlouholetý projekt Pavla Štingla Eugéniové byl uveden jako nejvýraznější zástupce těchto tendencí. Tematicky nejambicióznější počin se musel vypořádat s obtížnou problematikou, která po druhé světové válce podlehla přísné tabuizaci. Štingl ve snímku mapuje vědeckou disciplinu zvanou Eugenika, skrze níž se významní vědci pokusili uchopit lidskou evoluci a „boží dílo“ do vlastních rukou. Užívá unikátních archivních materiálů z produkce Třetí říše, v níž tato věda splynula s nacionální ideologií a zažila své zlaté období, a za pomoci animací Zdeňka Durdila je přetváří ve „fantaskní vizi budoucnosti, která se proměnila v masovou vraždu“. Původní záměr zmapovat stopy eugenických výzkumů v Praze nakonec přerostl v nadčasovou a originální úvahu o podstatě zneužití vědy a intelektu, která se už nedotýká jen dob minulých, ale i přítomnosti a časů nadcházejících.

Několik režisérů se zaměřilo na portréty výrazných osobností naší nedávné kulturní a politické historie. Filip Remunda s Robertem Kirchhoffem již šest let připravují snímek Jazzové války sondující do životů tří českých muzikantů, kteří za minulého režimu emigrovali. V krátké ukázce tvůrci poskytli velmi lákavou ochutnávku zachycující výbušný střet středoevropského cynismu jazzového hudebníka Laca Decziho s jeho přítelem Chrisem Depinou, politikem a zasněným romantikem amerického snu, jehož cílem je uspořádat koncert všech tří jazzmanů na ranči prezidenta Bushe. Andrea Culková se pod nezvyklým názvem Art detektivka snaží objasnit záhadné zmizení kontroverzní postavy Zdeňka Rykra, mnohými nenáviděného malíře a vizionáře, který svým vstupem do světa reklamy v předválečném Československu předjímal znaky postmoderní tvorby. K tomuto účelu byl sestaven forenzní tým vyšetřovatelů i současných umělců vydávajících se na místo činu a setkávajících se zde s řadou nečekaných indicií. Režisérka stále pracuje na scénáři, ovšem poskytnutý trailer, vytvořený pro účely financování snímku, dal tušit, že vzniká filmařsky i vizuálně působivý snímek s originální asociativní strukturou vyprávění.

Z dalších filmových portrétů byl představen koprodukční snímek hned několika mladých dokumentaristů Gottland na motivy úspěšné knihy Mariusze Szczygiela, který pracuje s mnoha hraničními formami dokumentárního filmu včetně animace či hrané povídky. Dále snímek Miroslava Janka Olga 80, jenž má být nezvyklým pokusem o rekonstrukci složité a nevyzpytatelné osobnosti Olgy Havlové. Janek odmítl tradiční cestu představit osobnost skrze vzpomínky pamětníků, a místo toho pracuje s unikátním materiálem ze soukromých archivů. Bohužel, film není dofinancován a v současné situaci není možné archivy zaplatit, proto se producentka filmu rozhodla zavěsit projekt na portál Hithit a zde získat peněžní příspěvky pro jeho dokončení. Chybějící částka rozhodně nepůsobí nereálně (podařilo se již získat téměř polovinu prostředků) a donátorům je navíc přislíbeno zaslání DVD hned po dokončení filmu.

Odkaz: https://www.hithit.com/cs/project/259/olga-80?variant=a

Na panelu byl dále prezentován film Lindy Jablonské Počátky navazující na cyklus České televize Rodinné křižovatky a sledující vstup tří dívek z diagnostického ústavu do produktivního života, v němž náhle neplatí přesný denní režim. Vzhledem k režisérčině čerstvé zkušenosti je snímek oproti předchozí sérii výrazněji prodchnut hlubšími úvahami a otázkami nad rolí mateřství v životě jedince.

Na samotný závěr jsem si já i organizátoři večera nechal nejnovější dokureality „pankáče současného českého dokumentu“ Martina Duška (Ženy SHR, Mein kroj) Parta analog!. Na počátku tohoto projektu stojí nevinné zadání v producentské skupině České televize natočit pořad k 60. výročí začátku vysílání. Režisér přišel s nápadem sezvat dvacet stále vitálních matadorů televizní obrazovky ve věku kolem 80 let a umožnit jim natočit po dlouhých letech ještě jeden a asi i poslední pořad. První setkání sestříhal do ukázky pro televizní radu, a i když se snažil, aby v ní vznikající projekt působil jako „laskavý pořad“, poněkud jinou polohu naznačují jadrné slovní výměny a jakékoli potlačení rezervovanosti a uctivého odstupu. Dušek slibuje, že jeho snímek nabídne skutečné konflikty jako spor mezi třemi angažovanými hlasatelkami, která z nich je větší ikonou socialistické éry, či naopak tvůrčí pnutí mezi režisérkou Věrou Jordánovou a takřka devadesátiletou scenáristkou Annou Juráskovou týkající se hledání moderní televizní řeči. Jak vše dopadne a zdali se zúčastněným podařilo společnými silami natočit sledovatelný komponovaný pořad, to se dozvíme už příští měsíc na televizních obrazovkách.

Pokud máte zájem dočíst se více o zmíněných i dalších celkem osmdesáti připravovaných projektech českých dokumentaristů, zavítejte na již aktivní webový katalog.

http://czechdocs.dokweb.net/

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 1. 10. 2013 ve 22.23 a zařazen do kategorie Téma ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.