Vary 2013: Prince Avalanche, Po škole

Prince Avalanche – David Gordon Green

David Gordon Green rozhodně nepatří k typickým festivalovým režisérům. V několika posledních letech diváci mohli zhlédnout pod jeho režií takové filmy jako Princ a pruďas (2011) nebo Travička zelená (2008). Snímky kombinující akční žánr s komedií zrovna nepoutaly přílišnou pozornost pro své umělecké ambice. O to větší překvapení bylo, když režisér tento rok obdržel Stříbrného medvěda na Berlinale za nejlepší režii.

Prince Avalanche nás zavádí kamsi do texaských lesů roku 1988, kde nedávno vypukl ohromný lesní požár. Z pusté a ohněm ošlehané krajiny se vynořují i postavy dvou osamocených silničářů Alvina a Lance. Navzdory tomu, že jsou spolu nuceni trávit veškerý čas během týdne, je příliš věcí nespojuje. Alvin působí dojmem vyrovnaného muže, který je vnitřně oddán své ženě. Lance naopak nachází potěšení v krátkodobých milostných románcích a lásku spojuje především se sexem. Stejně jako přijde z nenadání ničivý požár a během chvíle dokáže zničit vše kolem sebe, přichází i nenadále životní změny k hlavním hrdinům.

David Gordon Green se svou kamerou neopouští přírodní scenérie zahalené do červených odstínů. I když se dozvídáme od hrdinů jejich nastávající problémy, do příběhu nezasáhnou téměř žádné další postavy. Neustále přítomná krajina tak dostává naléhavý význam, který pomáhá dokreslovat strasti hlavních aktérů. I přes nelehkou životní situaci ale ústřední dvojice nepodléhá pocitu bezvýchodnosti, naopak díky svým povahovým rozdílům se navzájem motivuje k řešení, které bere s jistým nadhledem. Hudba Davida Winga podkresluje hravý střih filmu a pomáhá tak dotvářet celkově pozitivní vyznění.

Prince Avalanche čerpá svůj námět z islandského snímku Doprava doleva (2011), uvedeného minulý rok v Karlových Varech. Námět režiséra inspiroval natolik, že zvažuje natočení dvou dalších filmů, které by sledovaly osud postav v odlišných situacích.[1]

Po škole – Antonio Campos

Celovečerní debut Antonia Campose Po škole z roku 2007 je silnou výpovědí o dnešní internetové generaci, jejíž nejčastější volnočasovou aktivitou je sledování videí na youtube, skrze něž si formuje svůj pohled na svět. Snímek uvedený v sekci Borderline Films: První desetiletí, která představuje dílo trojice nezávislých režisérů z New Yorku, stojí za pozornost hlavně díky tomu, že na problém neupozorňuje jen prostřednictvím příběhu, ale také filmovou formou. Film tematicky i esteticky připomíná Bennyho video (1992) Michaela Hanekeho. Inspiraci tímto autorem ostatně Campos sám přiznává – jako carte blanche (možnost vybrat jeden inspirativní snímek, který poté festival uvede jako poctu autorovi) si vybral právě další z jeho filmů, Kód neznámý (2000).

Příběh vypráví o dospívajícím chlapci, který v rámci kroužku audio-videa náhodou natočí na školních chodbách spolužačky umírající na předávkování. Robb je přesným zástupcem internetové generace – tichý, nesportovní student, který tráví většinu času sledováním videí, často násilného porna. Tato aktivita se pro něj stává každodenní činností, jež má za následek stírání hranic mezi realitou a tím, co vídá na internetu. Během práce na vzpomínkovém videu o zemřelých dívkách však poznává, že nikdo, včetně něj, není jejich smrtí opravdu zasažen. Násilí už nikoho nešokuje, naopak je velmi vyhledávané a pro studenty, kteří video se záznamem celé události s oblibou sledují, se stává jakousi perverzní zábavou. Tato katarze vede Robba k psychickým problémům, jež jeho okolí odmítá akceptovat. Ve filmu jsou často citována videa, která jsou mezi současnou mladou generací notoricky známá a podporují tak aktuálnost a autentičnost celého příběhu. Jejich použití však není prvoplánové. Tím, že autor vedle sebe klade smějící se děti a popravu Saddáma Husajna, odkrývá, kolik podnětů denně automaticky přijímáme v jednom celku, aniž bychom si uvědomili jejich rozdílnost a vnímali je individuálně.

Stejný záměr je znát i v rovině formálních prostředků, skrze něž Campos neustále narušuje divákovu pozornost. Po většinu filmu pracuje s videoestetikou, záběry evokují obrazy bezpečnostních kamer. Divák má pocit, že sleduje reálný záznam, stejně jako postavy, které se dívají na videa v počítači. Autor nás však nenechá upadnout do letargie, naopak nás nutí k pozornosti, k připomenutí si toho, že film je pouhou fikcí. Ve chvílích, kdy si i Robb začíná uvědomovat, že realita videí se liší od skutečného života, jsou najednou záběry čisté a my víme, že sledujeme jen film. Stejně tak nás režisér neustále nutí přemýšlet i nad neobvyklými obrazovými kompozicemi, kdy se v záběru neukazuje to, co očekáváme. Postavám často není vidět do tváře, nebo vidíme jen část hlavy či jiných částí těla. Zásadním tématem filmu se stává myšlenka, že bychom neměli přijímat automaticky vše, co je nám předkládané. Internetovou generací se zabývá i další Camposův snímek, také uvedený na letošním festivalu, Kup teď (2005) o dívce snažící se prodat své panenství přes eBay.

Autoři: Martin Černý, Zuzana Černá

 ——————————————————————————-

[1] http://blogs.indiewire.com/theplaylist/david-gordon-green-says-he-wants-to-remake-prince-avalanche-as-an-aussie-action-film-called-hit-the-road-jack-20130607