MFDF Jihlava 2012 slibuje velmi silný ročník

Po loňském smolném ročníku, kdy se jihlavský festival potýkal s nedostatkem financí a rovněž s absencí tradičního ohniska setkávání – divadelního stanu, se nyní podle řady indicií naopak můžeme těšit na opravdu silný a mnohostranný program (a samozřejmě i na stan!). Festival se bude konat od pondělí 23. do neděle 28. října.

Z více než 2500 přihlášených dokumentárních filmů jich bylo do festivalového programu zařazeno 177 a tento výběr pokrývá 47 zemí celého světa. Navíc 31 snímků si v Jihlavě odbude světovou premiéru. Klíčem letošního festivalu je totiž heslo různost – tedy nabídnout co nejrozmanitější pohledy nejen na dnešní svět v nejrůznějších formách – filmy aktivistické, lyričtěji zaměřené, dokumentární portréty či precizní filmové analýzy. Navíc je opět cílem pořadatelů rozšiřovat samotný pojem „dokumentární“ na ostatní média – po kladných ohlasech se pokračuje v sekci radiodokumentů a poprvé se uskuteční malá přehlídka dokumentárního divadla, jejímž centrem se stane jihlavské centrum experimentálního divadla DIOD. Pokračuje tak i zkoumání hranic dokumentárního filmu, mezních bodů a jejich překračování, a v tomto ohledu samozřejmě nebude chybět oblíbená sekce Reality.tv (jejímž vzácným i kontroverzním hostem bude Laurens Drillich, ředitel mediální skupiny Endemol Nederland Media Group vytvářející show celosvětového dosahu, např. Big Brother).

Jako hlavní motiv festivalu byl letos zvolen terč, jenž dominuje i plakátu. Terč je pro pořadatele festivalu metaforou zacílení, středobodu vnímání jednotlivce a ostrosti jeho vidění, ale otázka ohledně toho, co je středem pro festivalový tým, zůstává záměrně nezodpovězena.

Jaké novinky přinese letošní ročník? Bude jich až nečekaně mnoho. Velkým překvapením je především sekce věnující se filmům Severní Koreje, zvolená proto, že KLDR je skutečně jedna z mála zemí, jež se v zahraničí vůbec neprezentuje svou filmovou tvorbou. Do programu byly zvoleny kromě skutečně severeokorejských dokumentů oslavujících režim a život v zemi i pohledy českých režisérů na KLDR v období socialismu a také snímek korejské produkce o česko-korejském přátelství a vzájemné pomoci. Velmi zajímavá a dobře koncipovaná je také sekce Ztracené stopy, jež zahrnuje filmy studentů FAMU, kteří po studiích v dokumentární tvorbě nepokračovali. Bylo osloveno několik českých dokumentaristů různých generací, aby do sekce navrhli jeden snímek svého bývalého spolužáka, který je z různých důvodů oslovil či neprávem zapadl.

Speciální sekce pro tento ročník nese název Aj Wej-Wej ve filmu i jako režisér, jež přiblíží osobnost svérázného moderního umělce a neúnavného bojovníka s komunistickým režimem v Číně. Česká premiéra mnohovrstevnatého portrétu Aj Wej-Wej: Bez omluvy byla rovněž zvolena jako film slavnostně zakončující celý festival. Sekce Pocta zahrne i film Spirála režiséra Chrise Markera při příležitosti křtu monografie o tomto režisérovi autora Davida Čeňka, ojedinělé důrazem na celou Markerovu tvorbu, a několik politicky laděných snímků tureckého tvůrce Omara Amiralaye. Retrospektivní přehled nabízí i zavedená sekce Průhledné bytosti zaměřená na tvorbu významných režisérů minulosti s nezpochybnitelným autorským rukopisem – tento ročník se festival zacílil na tematicky i formálně pestré dílo světoběžníka brazilského původu Alberta Cavalcantiho.

Nesmíme zapomenout ani na velmi rozsáhlý blok, jenž zaujme hlavně silně aktuálními tématy. Nese název Člověk revoltující a mapuje dnešní svět pohledy na nejrůznější nepokoje, demonstrace a krize. Divák se tak bude moci skrze dokumentární film seznámit s ekonomickou recesí v Řecku a Španělsku, s protesty na Wall Street nebo s nedávnými revolucemi v severní Africe.

Jádrem festivalu jsou však soutěžní sekce, jež posuzuje mezinárodní porota. Největší prestiži se těší již tradičně soutěž o nejlepší světový dokumentární film za roku 2012 Opus Bonum (kde rozhoduje jediný porotce – letos belgický tvůrce netradičních cestopisných filmů Xavier Christiaens), sledující současné tendence světového dokumentu. Sešly se zde díla značně experimentální, či lyrická a osobní, ale také dokumenty tradičnější formy, jež promlouvají hlavně svým tématem. Mezi vybranými filmy zaujme například italský snímek Antropologie mýtu televize (r. Alessandro Gagliardo, Dario Castelli, Maria Helene Bertino), vykreslující nedávné dějiny Sicílie skrze dobové záznamy regionální televize, jež jsou zbaveny mýtotvorného potenciálu. Na opačném formálním pólu stojí film Jinak, Molussie (r.: Nicholas Rey) originální koláž několika krátkých snímků, jež je možné uvádět v náhodném pořadí a které filosoficky vykreslují smyšlenou totalitní zemi z díla filosofa Gunthera Anderse, sloužící jako model pro popis fašismu.

Na silném tématu stojí snímek Hledáme Korejce ze severu (r.: Jero Yun) o rozdělené zemi, jež stále osudově ovlivňuje životy obyvatel obou částí např. únosy, vydíráním i stovkami nezvěstných. Odlehčenější a ironičtější zážitek slibuje čínský zástupce Narušitel z mého města (r.: Zhang Zanbo) o absurdním postupu při podávání stížností na správu v této zemi či bizarní koláž Siboni Raphaela Není to zpráva o sexu vzniklá z nepoužitých záběrů při natáčení pornofilmů a odkazující k asexualitě a vyprázdněnosti úkonů. Velmi netradiční a exotickou exkurzí bude snímek Zpívá (r.: Caroline Sascha Cogez, Decher Roder) sledující devatenáctiletou bhútánskou dívku, jež se vydává do hlavního města, aby naplnila své pěvecké ambice v televizním zábavném pořadu. Je tak vytvořen obraz cesty k dospělosti v zemi, kde televizní vysílání bylo zakázáno do r. 1999.

Vysoké renomé má i sekce Mezi moři, v níž soutěží filmy střední a východní Evropy. Velké zastoupení zde mají hlavně zástupci silně se rozvíjející slovenské dokumentaristiky. Vévodí jim hlavně Jaroslav Vojtek s pro zemi vzniku již typickou doku-tragikomedií Cikáni jdou do voleb, v níž staví do ostrých a vtipných kontrastů předvolební kampaň romského vůdce a jeho neuspořádané rodinné poměry. Zuzana Piussi tentokrát kriticky nahlíží na specifika svého národa ve filmu Křehká identita, v němž zkoumá zdroje vědomí národní hrdosti navzdory absenci velké historie. Událostí této sekce bude i uvedení filmu Zítra (r.: Andrey Gryazev) za účasti režiséra, jenž je rovněž členem provokativní až guerrilové umělecké skupiny Vojna, o jejíchž osudech a boji proti „putinokracii“ jeho dílo pojednává.

Soutěž nových českých dokumentárních snímků Česká radost opět potvrdí rozmanitost naší současné dokumentární tvorby. O přízeň poroty se bude ucházet například polohraný dokument Dva Nula režiséra Pavla Abrháma sledující v působivé drobnokresbě fanoušky jednoho fotbalového zápasu a vytvářející tak zprávu o našem národě, či  na tiskové konferenci propagovaný snímek Občan K. (r.: Michal Dvořák) vzniklý v produkci Hany Třeštíkové, jenž je vlastně další provokací mediálně známé skupiny ZTOHOVEN, jež si tentokrát rozhodla pozměnit identitu na svých občanských průkazech a podniknout tak útok na úřady. Talentovaní dokumentaristé Klára Tasovská a Lukáš Kokeš opustí hranice naší republiky a zavítají ve snímku Pevnost do nepříliš známé Podněsterské republiky, jež je stále jakýmsi skanzenem a reliktem komunistické totality v Evropě. Za zmínku určitě stojí i intimní portrét Drahomíry Vihanové Umanutá režiséra Miroslava Janka, nahlížející na režisérku jako na silnou osobnost jež byla schopna obětovat filmu téměř vše. V porotě této soutěžní sekce zasedne kromě významných zástupců kulturního a společenského dění v ĆR (Ivan Havel, Tamara Moyzes) i loňský vítěz České radosti (Martin Mareček) a významný obyvatel Jihlavy (zpěvák, muzikant a divadelník, promotér a pracovník charity Vítězslav Schrek).

Na závěr ještě stojí za to zmínit, že do Jihlavy zavítá i básnířka Natalie Gorbaněvská, jedna z osmi odsouzených protestujících na Rudém náměstí bezprostředně po okupaci ČSSR roku 1968. V Jihlavě pokřtí svoji knihu Poledne pojednávající právě o osudovém protestu a následných represáliích, následně proběhne autorské čtení a veřejná diskuze. Druhým velmi vzácným hostem bude držitel Nobelovy ceny Gao Xingjian, autor románu Hora duše,  jenž se stane hlavní oporou letošního inspiračního fóra a bude mít i otevřenou přednášku, autorské čtení a dokonce předvede i několik svých velmi osobních experimentálních filmů. Inspirační fórum rovněž přivítá pákistánského spisovatele a bojovníka za mír a lidská práva Tariqa Aliho, jehož zvěčnily například i písně Johna Lennona a kapely Rolling Stones.

Tento výčet rozhodně není vše, co letošní festival nabídne, nezmínil jsem se o velmi bohatém hudebním programu, audiovizuální expozici v galerii Půda, jíž vévodí experimenty Petra Skaly (letošní porotce sekce Fascinace), o různých workshopech otevřených veřejnosti. Nezúčastnit se letošního ročníku MFDF Jihlava by zkrátka byl vzhledem k tak nabitému a pečlivě připravenému programu hřích a zároveň obrovská škoda!