Odebírat RSS
RSS komentářůAktuálně: Galerie letošních Shooting Stars
2. 2. 2011 # 21.14 # Aktuálně # Bez komentáře
14. ročník každoroční iniciativy Shooting Stars, nabízející mladým hercům pod 35 let z celé Evropy možnost prestižní veřejné prezentace a setkání s předními filmovými tvůrci a dalšími profesionály na festivalu Berlinale, z více než 30 nominací vybrala 10 nadějných tváří evropského filmu, které stojí za bližší seznámení. Mnoha hercům totiž tento propagační projekt dokázal odstartovat úspěšnou mezinárodní atmosféru. Zářným příkladem může být německý herec Daniel Brühl (Good bye, Lenin!, Hanební Pancharti), Daniel Craig, Ludivine Sagnier (8 žen, Veřejný nepřítel č. 1) či Rachel Weisz. Z českých herců se do nejlepší desítky podařilo dostat Aně Gaislerové, Kláře Issové či loni Kryštofu Hádkovi, u nichž se však o získaném mezinárodním renomé příliš mluvit nedá. Nové tváře každopádně nabízí škálu rozličných přístupů k filmovým rolím a porotou vyzdvihované role i již získané nabídky svědčí o tom, že možná zrovna přihlížíme zrodu mezinárodně renomované hvězdy.
Do letošního výběru, v němž nemá naše země tentokráte zastoupení, se z nominací dokázala probojovat tato desítka herců:
Pilou Asbaek (1982) zastupující dánskou kinematografii debutoval teprve roku 2008 v oceňovaném filmu Nielse Ardena Opleva Oddělené světy, kde ztvárnil zakázaného milence mladé dívky, jež se musí rozhodnout meziupřímným citem a svoji rodinou, která zastupuje i její víru – jde totiž o členku Svědků Jehovových. Ještě vděčnější hereckou příležitost získal v televizní sérii The Killing II, nominované na cenu Emmy, v níž ztvárnil roli zmrzačeného veterána z Iráku. Letos se mohl český divák s Alsbaekem setkat v Karlových Varech, kde byl uveden syrový snímek R z vězeňského prostředí, který se hned zařadil mezi nejlepší počiny, zabývající se tématikou integrace do zaběhnutého řádu a pevné hierarchie, v níž nejde o nic jiného než o přežití. Dánský herec zde předvedl výkon, fascinující svoji odvahou a otevřeným přístupem k ponižujícím scénám.
Komentář poroty: Energický, emocionálně složitý a prudký – Pilou vykresluje mužskou fyzičnost zmírněnou romantickou citlivostí, což jenejlépe pozorovatelné v drsném vězeňském filmu R.
Alexander Fehling (1981) je německý herec debutující roku 2006 ve filmu A nakonec přijdou turisté o konfrontaci německého mladíka, pracujícího v současné Osvětimi s polským pamětníkem dávných událostí. Fehling za svůj výkon získal cenu Mladého německého filmu na festivalu v Mnichově. Po řadě vedlejších rolí, mj. v Hanebných Panchartech získal až roku 2009 další hlavní roli v romantické komedie 13 Semester. Minulý rok ztvárnil i slavného spisovatele za jeho studií v romanci Goethe! a hlavní roli ztvárňuje i v letošním soutěžním snímku If Not Us, Who? situovaném do politických bouří a literárního prostředí šedesátých let.
Komentář poroty: Díky podobě vůdčího člověka a svůdnému kouzlu Fehling proměnil Goetheho ve skutečnou postavu z masa a krve. Nadaný a všestranný herec s velkým mezinárodním potenciálem.
Domhnall Gleeson (1983) pochází z Irska a je synem Brendana Gleesona (Harry Potter, V Bruggách). Nejprve oslovil kritiky na divadelních prknech – za ztvárnění hlavní role v broadwayské produkci The Lieutenant of Inishmore si dokonce vysloužil nominaci na cenu Tony. Film pro něj spíše nabízel vedlejší role v žánrových snímcích, z nichž největší příležitost získal v akční komedii z dublinského podsvětí Perrierova odplata. Jeho první hlavní rolí psychologické romance Toma Halla Sensation (2010). Příležitosti již získal i v zámoří – v posledním díle Harryho Pottera a ve snímku Opravdová kuráž.
Komentář poroty: Jako sympatický ztroskotanec v Sensation, Domhnall vytváří jedinečný svět kolem postavy už svou bizarní přítomností na plátně. Jde o dojemný výkon, plný poutavých protikladů.
Sylvia Hoeks (1983) zatím u českého diváka neměla moc příležitostí k seznámení. Bývalá modelka vystudovala divadelní fakultu a upozornila na sebe již prvním filmem Duska (2007), uvedeného na Febiofestu, v němž ztvárnila pokladní, do níž je zamilován filmový kritik, k němuž se nečekaně nastěhuje „přítel“ z Ukrajiny. Za svoji roli získala Zlaté tele na Festivalu nizozemského filmu v Utrechtu. První hlavní roli ztvárnila v katastrofickém dramatu De storm (2009) o ničivých záplavách v padesátých letech, v niž se matka za obětavé pomoci vojenského letce vydává hledat své dítě ztracené v běsnícím živlu. Za tuto roli získala cenu pro nejlepší herečku na Festroia. Zatím nejvděčnější hereckou příležitostí je titulní role dcery ztracené v Namibii ve snímku Tirza navrženém nizozemskou akademií na Oscara.
Komentář poroty: Hoeks je hotový chameleon, který publiku nikdy neodkryje vše a zachovává si tak na plátně pocit tajuplnosti. Může být Lolita či může být sama zraňována. Je vždy svěží a překvapující.
Clara Lago (1990) – mladičká španělská zástupkyně je herečkou už od svých dětských let. Ve dvanácti letech ztvárnila ve filmu Carolina pouť hlavní roli dívky, která odjíždí s matkou do Španělska uprostřed občanské války a vlivem drsných událostí rychle dospívá. Za přesvědčivý výkon si vysloužila nominaci za cenu Goya za herecký objev. Ve filmu The Hanged Man z roku 2008 ztvárnila roli dívky, která začne cítit ohrožení od mladíka, s nímž od dětství vyrůstala a proto odjíždí do Dublinu, kam ji však její přítel pronásleduje. Nyní Clara natáčí kolumbijský thriller Bunker o záhadném zmizení přítelkyně dirigenta.
Komentář poroty: Jestliže mládí a talent jsou skvělou kombinací pro Shooting Star, Lago je perfektní volbou. I přes svůj věk očividně vyzrálá, disponuje jak přirozeností, tak citovou sebekázní, což není neslučitelné.
Natasha Petrovic (1988) z Makedonie tento rok ukončuje fakultu dramatických umění ve Skopje, ale již má za sebou bohaté zkušenosti jak z divadla, tak z televize a filmu. Debutovala v Manchevského formálně pozoruhodném hororovém filmu Shadows, v němž ztvárnila pouze malou roli. Po krátkých studentských filmech konečně mohla prokázat svůj talent v hlavní roli irského snímku As If I Am Not There (2009), v němž ztvárnila roli bosenské učitelky, která se stává bezbrannou obětí běsnících vojáků po vypuknutí balkánského konfliktu a vysloužila si za ni proměněnou nominaci.
Komentář poroty: Petrovic má pro plátno klasické vystupování, společně se vzhledem velkých filmových hvězd, který vám připomene mladou Ingrid Bergman. Má prostě obrovský potenciál.
Andrea Riseborough (1981) je bývalou členkou britského National Youth Theatre a získala již řadu prestižních cen za výkony v klasických inscenacích. Roku 2009 oslovila plastickým ztvárněním mladé Margareth Thatcherové v televizním dramatu The Long Way to Finchley a vysloužila si nominaci na cenu BAFTA. Na filmovém plátně debutovala v u nás uvedené hořké romantické komedii o podzimní lásce Venuše (2006), vedlejší roli ztvárnila i v komedii Happy-Go-Lucky a zatím největší prostor získala ve filmu Made in Dagenham o stávce dělnic britské pobočky Fordovy automobilky kvůli sexuální diskriminaci. Kromě poroty si Andrey všimla i Madonna, jež ji obsadila do své natáčené romantické komedie W.E.
Komentář poroty: Jeden z největších talentů své generace s magnetickým vystupováním na plátně a úžasnou technikou. Její schopnost zcela se ponořit do postavy učinila z její naivní, láskou ochromené servírky v Brighton Rock dojemnou a tragickou oběť.
Marija Škaricic (1977) – chorvatská zástupkyně získává uznání jak ve filmu, tak na jevišti. První hlavní roli získala v atmosferickém snímku A Wonderful Night in Split o tragické silvestrovské noci, v níž se střetne osud několika postav, spojených tématikou drog a válečných jizev, a hned za ní byla obdarována cenou na MFF v Sarajevu. Stejnou cenu získala za film Fraulein, v níž ztvárnila jednu ze tří jugoslávských žen, které se setkávají v Curychu a společně z různého důvodu provozují malou restauraci. Za svůj poslední snímek The Mother of Asphalt, kde ztvárnila ženu, jež opouští se synem manžela, neschopného oplácet její vztah, a oporu nachází u osamělého hlídače, zatímco manžel se snaží rodinu znovu obnovit, obdržela herečka cenu na festivalu v Pule.
Komentář poroty: Její působivé ovládnutí techniky umožňuje zahrnout širokou škálu emocí, od křehkých po prudké. Klasicky všestranná herečka, schopná jak elegance, tak nervního projevu.
Alicia Vikander (1988) – tato švédská herečka vyměnila svoji taneční a muzikálovou kariéru definitivně za stříbrné plátno. Nejprve sbírala zkušenosti v řadě televizních seriálů a v kinech se uvedla nejvýznamnějším švédským debutem minulého roku, snímkem Pure, jenž si odvezl i cenu Flash-Forward z Pusanu. Hned první filmová role dívky, snažící se uniknout z bezútěšného života na předměstí díky osudovému poznání Mozartova Rekviem, ji přinesla ocenění pro nejlepší švédskou herečku roku. Po tomto úspěchu získala Alicia roli v romantickém thrilleru Crown Jewels, v němž ztvárnila vražedkyni, která těsně před uvězněním pozná skutečnou lásku. O herečku už jeví zájem i zámoří, o čemž svědčí obsazení do temné variace klasické pohádky Snow White and the Huntsman, jež by se měla natáčet v ČR.
Komentář poroty: Od uličnice ke svůdnici, od dítěte ulice k sekretářce – herečka dokazuje ve svém filmovém debutu ryzí rejstřík, který je naprosto hypnotický. Její půvab a fyzičnost činí její přeměnu v Pure naprosto uvěřitelnou.
Nik Xhelilaj (1983) je posledním vybraným hercem, který doplňuje silnou sestavu z Balkánu. Jde o hereckou naději albánské kinematografie, která začínala jako mnoho ostatních v divadle. Zde pozoruhodně ztvárnil hlavní postavu hry Tramvaj do stanice touha. Jeho debut částečně probíhal na našem území, jelikož ztvárnil hlavní roli v česko-albánském koprodukčním retrofilmu Smutek paní Šnajderové (2006), uvedeném až o dva roky později. Roku 2008 se objevil ve filmu Žít!, uvedeném v Karlových Varech, v němž si zahrál tiranského studenta, jenž se vrací na otcův pohřeb do horské vesnice a v šoku zjišťuje, že se stává obětí řetězce dávné krevní msty, který jej pronásleduje i v moderním světě. Mezinárodní úspěch však pro něj znamenalo teprve sociálněkritické drama Albánec (2010), opět zařazené na program karlovarského festivalu. Xhelilaj v něm ztvárnil roli imigranta, který v Německu chce vydělat peníze na svatbu se svou těhotnou dívkou, ale v zemi blahobytu se dočkává nejrůznějších překážek, jež mění sen naivního a důvěřivého mladíka v noční můru. Za tuto roli se dočkal svého dosud nejvyššího ocenění – Stříbrného Jiřího na MFF v Moskvě.
Komentář poroty: V Albánci Xhelilaj vnáší do své role albánského imigranta jak intenzitu, tak citlivost a tím ji obohacuje a překvapivou komplikovanost. Svěží a nadějný objev.
Zdroj: Shooting-stars.eu
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
