Odebírat RSS
RSS komentářůSlamdance festival 2011: Soutěžní lineup zveřejněn!
7. 12. 2010 # 21.25 # Festivaly # Bez komentáře
S malým zpožděním oproti svému většímu „bráškovi“ i Slamdance dnes zveřejnil seznam soutěžních filmů. Tento festival si již od roku 1995 zakládá na svém vymezujícím se statutu, tedy na nesouhlasu s tím, že Sundance je širokou veřejnosti pokládán za nezávislý festival pro nezávislé filmy. Snaží se dokázat, že lze jít ještě dále a úzkostlivě se držet své výchozí koncepce. Jedná se vlastně o akci, kterou pořádají filmoví tvůrci pro sebe a své kolegy. Díky ní vytvářejí široký a autonomní prostor jako stvořený pro prezentaci debutujících filmařů (i scénáristů), pro něž se Slamdance stává důležitým startovním bodem. Každoročně jsou zde k vidění tisíce snímků všeho druhu, z nichž většina má velmi omezený rozpočet, podněcující nápaditost.
Slamdance festival dosáhl značné reputace díky význačným jménům, které pomohl objevit – ať už šlo o Christophera Nolana, jehož snímek Following vyhrál cenu Black and White či o tvůrce filmu Napoleon Dynamite Jareda Hesse. Stává se proto i akcí sledovanou filmovými distributory, kteří často nasazují oceněné snímky do kin. Především dokumentární počiny mohly v minulých letech vykázat překvapivé tržby, i když největším triumfem, opravňujícím tento zájem, se stalo předloňské fenomenální tažení hororu Paranormal activity, premiérovaného právě zde.
Loňský rok zvítězilo kanadské válečné drama Snow and Ashes Rhyse Coira retrospektivně pojednávající o osudech reportéra ve vřavě východoevropského konfliktu. Film zaujme snahou naplnit žánr postmoderního westernu a nad konvence postavit i akutální výpověď o obětech, jimiž se dobrovolně stávají váleční dopisovatelé a fotografové ve vztahu k požadavkům sdělovacích médií.
Tohoto úspěchu může na počátku příštího roku (festival se koná v totožný čas jako Sundance) dosáhnout 10 soutěžných hraných filmů či 8 filmů dokumentárních, z nichž všechny se řadí mezi nízkorozpočtové
počiny bez distribuční smlouvy. Mottem letošního ročníku je „Nic není ztraceno“ – s tím souvisí i docela milý fakt, že i když snímek nezíská žádné ocenění, má zajištěn 10% zisk z prodeje lístků. Navíc se pro letošní ročník festivalové vedení zavázalo, že bude nadále podporovat počiny, jež se ukážou jako zajímavé, a pomůže jim i v další cestě za diváky.
Mezi elitu hraných snímků se dostalo mexicko-španělské drama Atrocious (rež. Fernando Barreda Luna), jež paradokumentárním stylem zachycuje vyšetřování vyvraždění farmářské rodiny, kterému napomůže nalezená šokující 30hodinová náhravka krvavé události. Tedy další lákavý příspěvek k módní vlně thrillerů, jež sebe samy vydávají za autentickou digitální nahrávku, i když mysteriozním námětem spíše upomíná na průkopnický horor staršího data – Záhadu Blair Witch. Příjemný zážitek neslibuje ani americké drama Beneath Contempt (rež. Benjamin Brewer) o mladíkovi vracejícím se po propuštění z věznice do rodného města, kde musí čelit nejrůznějším konfrontacím – zabil totiž své přátelé kvůli řízení pod vlivem alkoholu.
Čím dál zajímavější chilská kinematografie zde má „indie“ zástupce v originálním snímku Drama (rež. Matias Lira), sledujícím tři divadelní studenty, kteří se snaží v životě nacházet reálné situace, aby pak na jevišti mohli předvádět autentické emoce ve smyslu Artaudova teoretického konceptu. Jejich snaha herecky růst však nečekaně překročí přípustné meze a vede ke zcela nečekaným a temným důsledkům. Alespoň trochu oddychu nabídne americká komedie Fred and Vinnie (rež. Steve Skovran) o šíleném soužití hlavního hrdiny s „nejšťastnějším agorafobikem a nejtlustějším vegetariánem“ v jednom bytě.
Drama Pleasant People (rež.: David Bonawits) diváky zavede na americký jih, kde se zpěvačka asijského původu snaží překonat náhlý vír událostí kolem ní a natočit vysněnou desku, v čemž jí však nejvíce brání nevyrovnaný vztah s kolegou, jenž si neuvědomuje velikost její hudební vášně. Simon Arthur uvede příběh s názvem Silver Tongues, vyprávějící o dvou milencích cestujících od města k městu a hrajících přitom tajemnou a klamnou hru. Jejich bezdůvodné ničení bezbraných lidí, kteří jim zkříží cestu, se však brzy vymkne kontrole a zhoubně naruší i jejich partnerský vztah.
Další digitální paradokument natočil Damon Russell pod názvem Snow On Tha Bluff. Jedná se o syrový portrét zlodějíčka a drogového dealera z Atlanty, jenž natáčí svůj život na ukradenou kameru. Romantické povahy spíše ocení britsko-americkou koprodukci Stranger Things režisérské dvojice Eleanor Burke a Rona Eyala o truchlící ženě, jež nabídne v citovém poblouznění přístřešek tajuplnému bezdomovci ve své zahradní kůlně.
The Beast Pageant (rež.: Albert Birney a Jon Moses) vyčnívá mezi ostatními počiny jako bezuzdná surreálná fantazie odehrávající se v průmyslové pustině s ohromnou mašinou, v níž přebývá obětavý pár, činící první poslední pro netradičního hrdinu. Toho náhle z každodennosti vyruší zpívající kovboj a zavádí ho do divočiny. Z hravé originality do dusivé atmosféry zavádí poslední soutěžní snímek Without od Marka Jacksona – příběh ošetřovatelky, která odjíždí na osamocený ostrov a stará se o živořícího starce. Její izolace se stává spouštěčem nelítostného boje s vlastní sexualitou, pocitem viny a ztráty.
Z dokumentů bych zmínil například indicko-americký počin Bhopali (rež. Van Maxmilian Carlson) zabývající se palčivou otázkou přetrvávajících důsledků dosud největší industriální katastrofy v dějinách lidstva, za níž dosud nikdo nedokázal přijmout zodpovědnost, film Fordson: Faith, Fasting, Football (rež. Rashid Ghazi) okrývající problematiku muslimské víry po 11. září na zajímavém případu americko-arabského středoškolského fotbalového týmu v období ramadánu, či originální snímek Superheroes (rež. Michael Barnett) nabízející cestu napříč Amerikou za samozvanými ochránci zákona v maskách a ručně vyrobených kostýmech.
Přehled adeptů na hlavní cenu nabízí velmi zajímavý pohled na tvorbu nejen amerických začínajících filmařů disponujících minimem finančních prostředků, jež jim však nebrání ztvárnit ambiciozní a neotřelá témata. V tomto ohledu by asi byla škoda, kdyby blížící se Slamdance zcela zapadl ve stínu medializovanějšího protějšku a skutečně nezávislá tvorba naplněná přísliby zůstala bez náležité odezvy. Určitě bude zajímavé si počkat, jak zareagují distributoři tentokrát, jelikož avizované snímky by si své publikum určitě našly.
Zdroj: Indiewire.com
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
