Trailer Sweetgrass

Je to téměř rok, co si nenápadný snímek Sweetgrass odbyl světovou premiéru na Berlinale. Už tam získal velmi dobré ohlasy, ale jeho jméno se začalo častěji objevovat až po projekcích na dalších velkých festivalech (New York, AFI, IDFA). Díky zakoupení do americké distribuce mu věnovali místo i některé velké zahraniční deníky.

Celovečerní dokumentární film sleduje těžký život kovbojů na jednom z posledních rančů v Montaně. Jejich každodenní život je naplněn pouze jedinou starostí: postarat se o stádo ovcí, které čítá několik tisíc kusů. Přesun na místo ideální pro pastvu, jenž je umístěné vysoko v horách, trvá stádu dlouhé týdny a pro oko diváka skýtá podmanivou podívanou na život samotářských pastevců, podbízivé panoramata krajiny a neklidně se vlnící masu rozpohybovaných zvířat.

Za snímkem stojí manželský pár Lucien Castaing-Taylor a Ilisa Barbash. On je profesorem antropologie, vizuálních a environmentálních studií na Harvardu a jeho žena působí jako kurátorka vizuální antropologie v Peabody Museu tamtéž. Oba se na projektu podílejí až s autorským nasazením a zastoupili dohromady režii, produkci, střih i kameru (tu však po horách tahal výhradně manžel). Pouze se zvukem si nechali poradit od experimentálního hudebníka Ernsta Karela. Původně ani z celého projektu nezamýšleli udělat celovečerní film, postupem času však natočeného materiálu přibývalo a koncepce se ujasňovala.

Sweetgrass totiž vznikal neuvěřitelných osm let. Od roku 2001 byl po tři roky nárazově natáčen a následně se na dlouhý čas přesunul do postprodukce. Lucien Casting-Taylor  a Ilisa Barbash pak museli z celkem 200 hodin materiálu sestříhat film, který má ve výsledné podobě 101 minut. Sweetgrass však není jediným výsledkem několikaletého úsilí. Z mnoha vystřižených scén, které se do snímku nehodily, byly udělány video instalace, jenž se umístili do galerie. Styl  filmu je totiž výrazně minimalistický, využívající dlouhých záběrů, které mají ve výsledném průměru délku ke čtyřem minutám. Nebylo tedy problémem z vybraných kusů sestavit krátké videoartové dílo.

Je otázkou, čemu se nakonec Sweetgrass nejvíce podobá. Mnozí říkají, že je to po dlouhých letech konečně opravdový filmový western. Snímek díky svému „oslavování“ jednoduchého, avšak drsného života, asociuje například Flahertyho nejúspěšnější dílo Nanuk, člověk primitivní. V současné dokumentární rovině připomíná obrazově vypiplanou Qatsi trilogii Godfreye Reggia, Baraku či Home. Stejně tak můžeme snímek chápat jako jakousi alternativu na současný trend vyprázdněné narace a filmů, které postrádají hlavního hrdinu.

Trailer 1:

Trailer 2: