Študáci a kantoři polské animace

Další úterní podzimní podvečer v holešovické La Fabrice, další z projekcí polské animované tvorby. Tentokrát, tj. 24. 11., s názvem „Krysztof Rynkiewicz a jeho žáci“. Původně avizovaný program sestávající se ze sedmi snímků byl rozšířen na devět titulů, oproti tomu „překvapení“ – filmy pod nimiž je podepsán sám proděkan Polské národní filmové, televizní a divadelní školy v Lodži Krysztof Rynkiewicz – se nakonec neuskutečnilo. Stejně tak sešlo z plánované osobní účasti polského pedagoga, respektive některého z jeho žáků. Snad s o to větším zanícením se úvodního slova chopili dramaturgové a kurátoři cyklu Adrian Kukal a Petr Vlček, kteří postupně představili jednotlivé filmy i jejich autory a uvedli na pravou míru pedagogické vedení snímků. Všechny z nich vznikly na katedře animace lodžské akademie, nikoli však pouze v dílně Krysztofa Rynkiewicze, ale i v dílnách jeho kolegů, kupříkladu Mariusze Wilczyńského, jemuž byl věnován předešlý večer Polského animovaného podzimu.

Joanna Jasińska-Koronkiewicz: Mileňka, 2001, 5 min.
Jednoduchý příběh dívčího snění mimoděk zhaceného všežravou krávou je vyprávěn jemnou, do jisté míry naivní kresbou a za hudebního doprovodu ukrajinské lidové písně, čímž v sobě nezapře režisérčino současné zaměření na dětskou tvorbu.

Wojciech Wawszczyk: Myš, 2001, 8 min.
Hořce krásná a nezřídka vtipná 3D animovaná moralitka na téma člověk očima druhých od jednoho z nejúspěšnějších polských autorů věnujících se 3D animaci. Stejně jako předchozí Wawszczykův snímek Bezhlavý vznikla i diplomová Myš v koprodukci s německou Filmakademie Baden-Württemberg.
Oficiální myší stránky včetně traileru zde!

Damian Nenow: Velký útěk, 2006, 6 min.
3D animovaný film z produkce proslulého varšavského studia počítačové animace Platige Image (mj. speciální efekty v Antikristovi) o tom, jak nudné je být sluncem v televizní předpovědi počasí, o tom, jak dobrodružné putování vás čeká v útrobách televizoru i tom, že si tím vlastně vůbec nepomůžete, když se na vás dívají diváci v kině.

Anna Błaszczk: Caracas, 2006, 10 min.
Adaptace povídky Josepha Conrada „Mladí“, v níž Błaszczk pro zobrazení neustálého pohybu světa námořníků užívá několik plánů kresby, jenž klade přes sebe, prolíná a vrství.

Jakub Wroński: American Dream, 2007, 8 min.
Přímočaře a nepříliš technicky zručně podaná koláž o pomíjivosti amerického snu a (ne)funkčnosti reklamy.

Agata Gorządek: Zbytek světa, 2008, 6 min.
Snímek promítaný místo avizované Epizody (2007, 6 min.) téže režisérky. Ve Zbytku světa zachycuje snová a přesto velice sevřená a propracovaná kresba Agaty Gorządek cestu bílého pierota světem evokujícím obrazy René Magritta a texty Franze Kafky.

Paulina Bobrycz: Kanál, 2008, 6 min.
Snímek, který by měli povinně zhlédnout všichni, kteří se bojí zubní vrtačky. Zubní kaz dokáže být totiž hrozivě krásný, a kdo ví, co se skrývá uvnitř například právě toho vašeho. Výjimečně originální téma v rámci poměrně banálního námětu, s perfektní barevností navíc.

Piotr Milczarek: Pan Pán a holub, 2008, 3 min.
Jedna z úsměvných epizodek ze života pan Pána zachycená naprosto základní linkou, hrubá nejen v konturách své kresby.

Michał Poniedzielski: Film, že moucha nesedá, 2004, 2 min.
Film režiséra, jenž podle dramaturgů včera patří k Rynkiewiczovým oblíbencům. Po dvou minutách nabitých bravurní kresbou, tepajících „Letem čmeláka“ Rimského-Korsakova a zakončených trefnou pointou, bude snadno patřit i k těm vašim. Opakovaně se můžete bavit zde.