FAMUfest: Den třetí

Sobota byla filmově i soutěžně nejnabitějším dnem. Nejenže bylo uvedeno celkem čtyřicet tři filmů, z toho až na čtyři všechny soutěžní, ale hlavně se tento den ve Velkém sále promítalo v HD kvalitě. Postupný přechod na high definition je pouze jednou z novinek FAMUfestu – štáb letos také vyšel vstříc zahraničním návštěvníkům, a tak jsou všechny filmy opatřeny anglickými titulky. Odpoledne se také konala přednáška Kamila Fily, filmového kritika, na téma “Tendence současného českého filmu“.

Soutěžní blok od 17 hodin, v němž mělo běžet celkem pět snímků (poslední EMET se ale nakonec nepromítal), se skládal výhradně z filmů s vážnými tématy, jejichž ambicí bylo nahlédnout do nitra postavy. Nejvýraznějším snímkem tohoto bloku byla Průvodkyně (režie: Asmara Beraki), v níž si zahráli Jana Plodková (Protektor) a David Novotný (ten se v tomto bloku filmů objevil dvakrát). V Průvodkyni se popisuje vztah manželů, v němž on je vážně nemocný a ona se právě dozvídá, že ji dříve podváděl a své milence dokonce koupil byt. Ačkoliv bychom možná předpokládali hlubší analýzu pocitů, film zůstává vně postav a ukazuje pouze jejich činy. Tento postup je vzhledem k délce snímku (19 minut) pochopitelný. Druhým filmem v tomto bloku, také pojednávajícím o manželských problémech, byl Mezi dobře a lépe (režie: Daniel Maráky). Ten se k problému staví odlišně – velký důraz je kladen na vizuální stránku (moderní prosklená kancelář, prošedivělý podnikatel v padnoucím obleku, draze vybavený byt, firemní večírek s mladými děvčaty), v níž se často uchyluje k zaběhnutým klišé. Film se snaží psychologizovat a dát možnost divákovi se identifikovat s hlavními postavami, příliš se mu to ale nedaří. Ačkoliv se jedná o velmi vážné téma, repliky příliš nefungují a působí směšně.

Druhý soutěžní blok, který probíhal ve Velkém sále od 19:30, působil mnohem vyváženěji, alespoň co se týče kvality, než ten předchozí. Filmy se žánrově velmi lišily – dramaturgové do tohoto bloku vedle sebe postavili hraný snímek s vážným tématem (Ferda, režie: Jan Oraský), komedii z období Sametové revoluce pohrávající si s mystifikačními prvky (Did Michael Knight End The Cold War?, režie: Štěpán Altrichter), snový animovaný snímek z dílny CASu (Kmenový jazyk, režie: Lukáš Glazer) a dokument o tvůrcích obalů hudebních nosičů (Longplay, režie: Vladimír Škultéty). Všechny čtyři filmy byly poměrně výrazné a povedené, jako nejlepší bych označila Did Michael Knight End The Cold War? a Kmenový jazyk. První jmenovaný s velkou nadsázkou ukazuje mladého chlapce, který si jako vzor bere hrdinu ze seriálu Knight Rider a sní o tom, že vlastní Kitta (automobil s umělou inteligencí). Film šikovně využívá vtipných situací, jež se děly za komunismu a ty konfrontuje s představami chlapce. Humor vzniká z absurdních situací, a podobně jako Hřebejkovy filmy se příliš (v případě tohoto filmu z dílny FAMU vůbec) nezabývá druhou, tou vážnější, stránkou věci. O Kmenovém jazyce se velmi těžko píše, protože si pohrává se symboly, které v každém evokují jiné reakce. V tomto snímku se jasně ukazuje silná imaginace tvůrců a jejich potenciál do budoucna. Kmenový jazyk (a některé další filmy) můžete také shlédnout zde.

Divadlo Archa se nejvíce zaplnilo až na večerní party, po skončení soutěžních bloků. Doprovodný hudební program tento den obstarali Pavilon M2 a izraelští TV Buddhas a později dj-set fh vs Mutuju.