Whisky s vodkou

Whisky s vodkou u nás byla uvedena premiérově na festivalu v Karlových Varech, kde si Andreas Dresen převzal cenu za nejlepší režii. Film vypráví příběh stárnoucího herce Otta Kulberga, který má problém s alkoholem. Jednoho dne přijde na natáčení opilý, a tak producent vymyslí náhradní řešení – film se bude simultánně natáčet ještě jednou, s jiným hercem, Arno Rungem. Expozice je ve filmu zkrácená na minimum, během deseti minut jsme obeznámeni s výchozí situací a jsou nám představeny všechny postavy a jejich charakteristika. Velmi obdobný námět má Truffautova Americká noc z roku 1973 – také se jedná o film ve filmu, kdy je nám dovoleno nahlédnout do zákulisí natáčení filmu. V obou filmech se rozvíjejí spletité vztahy mezi herci a štábem, které zrcadlí vztahy filmové.

Natočit film o tom, jak se natáčí film je jinak ale poměrně netradiční myšlenka, která dává autorovi mnoho možností. Tím, že ve filmu vidíme, jak se natáčí film, si během sledování uvědomujeme, že i to, co vidíme na plátně, není skutečné, že tam byl také přítomen celý štáb, a tudíž nám není umožněno se do příběhu příliš vžít. Na druhou stranu rozehraná situace otevírá možnost zajímavým situacím – známý herec, který je ale za zenitem, se po nástupu svého mladšího dubléra, neznámého divadelního herce, snaží svůj výkon zlepšovat, odmítá kaskadéra a všemožně se ho snaží zastínit. Příběh hlavních dvou mužů má poměrně předvídatelný vývoj – když Arno přijede do natáčecí lokace, Otto mu dává najevo, že ho tam vůbec nechce. Arno si ho ale postupem času získává, ostatně jako celý štáb, a jejich vztah vyvrcholí společným opitím po dotočení filmu.

Whisky s vodkou lze charakterizovat především tak, že nejde přesně zařadit. Film není ani komedií, jež by příběh vyprávěla s nadhledem a situace ukazovala komicky, ale ani žádnou hlubší sondou do psychologie hlavní postavy, stárnoucího herce-alkoholika. Tvůrci se snažili do snímku vložit obojí, ani u jednoho se jim to ale nepodařilo naplno. Film celkově balancuje a vypadá to, že se režisér nebyl s to rozhodnout, o čem vlastně má Whisky s vodkou vypovídat. Místy se objevuje poměrně drsná ironie, která se strefuje do alkoholismu a stárnutí bývalého svůdce, místy se ale divák musí potýkat s neúnosnou dávkou pathosu – například v polovině filmu si během party vezme slovo Otto a ve svém proslovu všem vyčte, že se k němu zachovali zle a že ho podrazili. Je sice jasné, proč byla scéna do filmu zařazena (zvrat v ději, odhalení pocitů hlavní postavy), její provedení ale nepříjemně bije do očí. Neúměrná patetičnost scény byla navíc umocněna tím, že v ní, jako skoro v jediné, nehraje jinak všudypřítomná podkresová hudba stylizovaná do třicátých let (tedy doby, v níž se odehrává natáčený příběh).

Ze snímku je cítit snaha vypovědět něco o pozadí natáčení filmu, stejně jako o hlavní postavě. Whisky s vodkou ale naráží na několik problémů: kromě již zmiňované rozpolcenosti jde hlavně o nedostatečnou psychologii postav a předvídatelnost příběhu související s jeho využíváním klišé. Zajímalo by mě, zda propletenec vztahů na place, kdy pravidelně každý večer nějaká postava přijde za jinou do karavanu a vyspí se s ní (nebo se o to alespoň pokusí), je pouhým prohlubováním tohoto obecně přijatého názoru anebo jeho reflexe. Film ale klišé využívá v mnoha dalších motivech – ať už jde o zjednodušení postav (stárnoucí seladon, nervní režisér, mladá lolita, nesmělá asistentka režie, zamilovaná do „hajzlíka“), některé repliky nebo formální stránku – kamera i střih se plně drží tradičních způsobů.

Whisky s vodkou je průměrný film, jenž ovšem nevyvolá výrazné emoce ani nevzbudí sympatie k některé z postav. Ve filmu ale vidíme režisérovu snahu sdělit něco víc, to se ale bohužel nestalo. Díky tomu divák intenzivně cítí, že filmu něco chybí.

Whisky s vodkou, Německo, 2009, 108 min, premiéra v ČR 29.10.2009

Články obsahující informace o Whisky s vodkou:

Whisky s vodkou
1. 11. 2009 – 1.48

MFF Karlovy Vary: Závěrečný den - kompletní přehled udělených cen
13. 7. 2009 – 12.51