Co nabízí letošní ročník MFDF Jihlava?

Dnes začíná třináctý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, který je největší akcí tohoto druhu ve střední a východní Evropě. Po vzoru velkých festivalů západní Evropy je vedle samotného festivalu v provozu i filmový trh East silver, určený pro profesionály a produkční či distribuční společnosti. Dramaturgie Jihlavy objevuje nové dokumentární snímky a až na výjimky se snaží vyhnout uvádění médii zprofanovaných titulů. Takové „osvědčené filmy“ pak bývají součástí dramaturgicky velmi otevřené sekce nazvané „Zvláštní uvedení“. Krom filmových projekcí přichází festival i s dalšími doprovodnými programy. Tento článek si klade za cíl upozornit na ty nejatraktivnější snímky pěti nejambicióznějších sekcí letošního ročníku, které již často ve světě získaly pozitivní reakce.

Jednou z nejzajímavějších soutěžních sekcí je bezesporu Opus bonum, která je otevřená všem světovým dokumentům. Z nich si mnohé již odbyly premiéry na jiných zahraničních festivalech. Pokud prohlédneme seznam filmů, bezesporu nás hned zaujme snímek Iana Oldse Zprostředkovatel zajetí Ajmala Naqshbandiho. Olds je novou tváří ve světě nezávislého filmu, o které také informoval letošní Filmmaker Magazine v každoroční rubrice věnované mladým nadějným tvůrcům. Se svým filmem si letos odnesl hlavní cenu za dokument z Tribeca festivalu. Dokument sleduje pracovní vztah zahraničního reportéra a jeho „afghánské spojky“ Ajmana, kterého zdejší síly unesou.

I Yesmeni opravují svět přicházejí do Jihlavy s jednou prestižní cenou. Tou je cena diváků nejlepšímu dokumentu z letošního Berlinale. Režisérský debut upozornil na režiséra Andyho Bichlbauma, jako talentovaného tvůrce s velkým potenciálem. Yesmeni jsou portrétem kontroverzní dvojice mediálních recesistů, kteří se v rámci mystifikací vydávají za tiskové mluvčí největších nadnárodních korporací.

V Opus bonum se také objeví další celovečerní debut Brouk královský dobývá Tokio režisérky Jessicy Oreck, který obdržel ocenění za uměleckou vizi na letošním mezinárodním festivalu CineVegas. Zajímavě také vypadá Stížnost od Zhao Lianga, uvedená ve speciální projekci na festivalu v Cannes. Ze známnějších režisérů zde bude mít film Jídlo, akciová společnost Johan Grimonprez a Pro srovnání Harun Farock. Ten byl se svými dokumenty oceněn dvakrát na MFF v Locarnu. Jako posledního z této sekce je třeba připomenout úspěšného kanadského režiséra Philipa Hoffmana, jenž zde bude mít lehce experimentální snímek Vše padá, popisující minulost jeho farmy, ve které bydlí.

Soutěžní sekce Mezi moři, zaměřující se na dokumentární tvorbu na východ od nás, bude zřejmě nejpřekvapivější z celého festivalu. Těžko v ní totiž předvídat favority a nejzajímavější filmy. Z jejich zástupu nejvíce vystupuje Králík po berlínsku od Barteka Konopka, nápaditě pohlížející na lidské problémy očima zvířat. Snímek zaznamenal úspěch na letošním festivalu v Krakowě a také na kanadském Hot Docs, kde dostal cenu za nejlepší středometrážní film. Konopka na sebe upozornil již svým debutem Balada o koze v roce 2004. Králík po berlínsku je jeho čtvrtým filmem. Podobně zkušeným tvůrcem je i estonský režisér Jaak Kilmi, jehož film Disko a atomová válka do svého hledáčku zaměřuje generaci estonské mládeže, která vyrůstala v období studené války.

V soutěži českých filmů, nazvané Česká radost, můžeme vidět několik filmů, které se již v českých kinech ukázaly. Nejhorší ohlasy z nich právě dostává Bambuškův Jan Hus, zatímco Auto*mat Martina Marečka, Vítejte v KLDR! Lindy Jablonské a Zapomenuté trasporty do Polska Lukáše Přibyla sbírají průměrné hodnocení. Podobně jako na minulém ročníku, kdy vyhrála Janečkova Ivetka a hora, i letos bychom se mohli dočkat příjemného překvapení ze skupiny filmů, pro něž je projekce na festivalu premiérou. Osobně jsem asi nejvíce zvědavý na snímek Mám ráda nudný život, který natočil Jan Gogola. Ústředním motivem by měl být deník staré ženy, která se vrací díky svým zápiskům do své osobní historie, jež dávají jasné kontury době jako takové.

Sekce Fascinace shromažďuje interesantní snímky postávající na hranici experimentu a dokumenty. Jsou v ní pásma jak soutěžních filmů, tak i mimosoutěžních projekcí. V této sekci bude bezesporu radost koukat na téměř všechny filmy, chtěl bych však upozornit zejména na Blok B režiséra Chrise Chan Fui Ghonga, který byl minulý rok ohodnocen jako nejlepší krátký film na MFF v Torontu a na festivalu Mar del Plata. Snímek vznikal několik let časosběrnou metodou, v níž se hlavním objektem režisérova zájmu stal jeho rodný panelák, v němž většinu obyvatel tvoří přistěhovalí imigranti.

Zajímavé také bezesporu budou filmy Nezvonit oceňované režisérky Vivian Ostrovsky, v nichž autorka skládá obraz Paříže z videozáznamů na mobilní telefon, a Jeho oblíbená žena – vylepšená uznávaného autora avantgardního filmu Kena Jacobse, jenž zde experimentuje s televizním vysíláním. Je třeba dodat, že v rámci této sekce poběží také starší snímky, mezi nimž budou například Man Rayovy filmy, Duchampovy, díla Hanse Richtera či Mechanický balet Fernanda Légera.

Rád bych se závěrem krátce zastavil u sekce Zvláštní uvedení. Systém výběru těchto filmů mi zůstává poněkud skryt. Jde o směs nejrůznějších filmů, jež spojuje snad jen to, že jde o snímky důvěrně známých autorů a o ty, o nichž se (ve světě) mluví. Pročpak ale v této sekci nejsou opravdu ty nejzajímavější snímky, o kterých divák pouze čte v zahraničních mediích (a na indiefilmu:) ) a do české festivalové distribuce ještě nedorazily? V programu najdeme Winterbottomovu Doktrínu šoku, Moorovu novinku O kapitalismu s láskou, Maradonu podle Kusturici, Wisemanův La danse – balet pařížské opery, Čteme blokádní deníky Alexandra Sokurova či Tsai Ming Liangovu Madam Butterfly. To všechno jsou velmi zajímavé filmy od uznávaných (v případě Moorea také často zatracovaných) filmařů, avšak nejsou to ty perly, o kterých se tento rok nejvíce mluví. V podobném mixu filmů mi chybí letošní festivalový hit The Cove, jenž si odnesl Cenu diváků ze Sundance festivalu (a kterého se možná dříve dočkáme na DVD),  nebo americkými kritiky do nebes vynášený Afghan Star, jenž tento rok dostal na Sundance cenu za nejlepší dokumentární režii. Podobně frekventovaně se mluví také o znepokojujícím dokumentu We Live in Public, ukazující nakolik doba internetu zničila lidské soukromí. Kam jinam, než do Jihlavy, by měl festivalový návštěvník jet, aby mohl takové filmy vidět na velkém plátně?

Další festivalové sekce, seznam všech filmů a doprovodné programy najdete na oficiálním webu festivalu (zde).