Horké zprávy z Cannes #3 Haneke, Gilliam a české vítězství

24. 5. 2009 # 15.43 # Festivaly # Bez komentáře

Festival v Cannes pomalu končí (dnes je jeho poslední den) a tak vám přinášíme poslední výběr toho, co na něm stálo za to. Mluví se především o dvou snímcích v hlavní soutěži: Hanekově The White Ribbon, jenž je také označován za horkého kandidáta na Zlatou Palmu a Enter the Void Gaspara Noé. Ze soutěžní sekce Directors´ Fornight získal zase nejlepší ohlasy film I Killed My Mother. Publicitu dostaly ale i filmy mimo soutěž, z nichž zejména projekce Gilliamova Imaginaria dr.Parnasse a Raimiho horroru Stáhni mě do pekla byly velmi očekávány. V následujícím článku se budu věnovat právě těmto filmům.

The White Ribbon je asi posledním promítnutým snímkem, který má velké ambice na získání Zlaté Palmy. Michael Haneke byl se svými filmy na Zlatou Palmu v předchozích letech již čtyřikrát nominován, nikdy se mu však této prestižní ceny dosáhnout nepodařilo. Naposledy se o to pokoušel o čtyři roky zpět s filmem Utajený. The White Ribbon je zasazen do období před první světovou válkou. Sleduje komplikované vztahy, bující zlobu a nejistotu v malé vesničce v severním Německu. Tam se totiž objeví mrtvola, která byla zřejmě zavražděná nějakým rituálním způsobem. Podezřelými se pomalu stávají i děti. Film se prý snaží klást mnoho otázek (např.: Jaký vliv měl německý vzdělávací systém na vzestup fašismu?) a po shlédnutí filmu jich zůstane více než odpovědí. Jak je již u Hanekeho zvykem, výrazně se na působnosti filmu podepsal i styl, jakým je The White Ribbon natočen. Využívá odměřených černobílých záběrů, které umocňuje absence hudební složky. Xan Brooks v Guardianu tvrdí, že film je jako propojení Malicka a Bergmana. Recenze se vesměs shodují, že The White Ribbon představuje Hanekeho v té nejlepší formě. Práva na film již zakoupila Sony Pictures Classics, která ho zřejmě bude propagovat jako kandidáta na Oscara. Film by se měl proto i předabovat, aby se německé dialogy nahradily anglickým voiceoverem.

Možná největším překvapením byl nový film Gaspara Noé, který nese název Enter the Void. Kritik Matt Dentler (IndieWire) ho označil za nejvíce odvážný film, který měl letos v Oficiální sekci premiéru. Film je vyprávěn z first-person pohledu amerického dealera, jehož duše se po jeho smrti ocitá mimo fyzické tělo a může tak volně cestovat po Tokiu, sledujíc co se děje s jeho tělem a jeho pozůstalou sestrou. Příběh umocňuje originální vizuální stránka, která v mnohém prý připomíná avantgardní postupy. David Huston (IFC The Daily) přirovnává snímek k mixu Speed Racera, 2001:Vesmírné odysey a Osvícení. Film využívá prý mnoho digitálních efektů, psychedelických vizuálů, ambientní hudby a přesaturovaných barev. Kritici se shodují, že Enter the Void je fascinujícím a neopakovatelným filmovým zážitkem. Gaspar Noé se již vyslovil, že připravuje svůj další film. Ten by si měl pohrávat se zobrazením explicitního sexu, jenž bude jeho hlavní téma.

Posledním filmem, který měl nadšené ohlasy a jemuž se podařilo získat i první z vyhlášených cen, je I Killed My Mother, promítaný v sekci Directors´ Fornight. Zčásti autobiografický snímek režiséra Xaviera Dolana vypráví o chlapci, který objevuje svou homosexualitu a je nucen konfrontovat se se svou matkou. Na konci projekce diváci vstávali ze židlí a tleskali téměř deset minut. Už teď se spekuluje, na jakých festivalech by se mohl ještě film objevit. V Cannes nakonec získal cenu Art Cinema, cenu Regards Jeune 2009 a také ocenění SACD za nejlepší francouzský celovečerní film.

O dost vlažnější reakce však má očekávané mimosoutěžní uvedení filmu Imaginarium dr. Parnasse, jež sem přijel uvést Terry Gilliam. Jde o snímek, v němž se ve své poslední roli objevil Heath Ledger. Po jeho smrti chtěl Gilliam produkci filmu zastavit, nakonec však jen přepsal scénář a na místo hlavní Ledgerovy postavy dosadil trojici známých hereckých jmen: Colina Farrella, Jude Lawa a Johnny Deppa. Dotočení snímku tak sice zachránil, první recenze však potvrzují, že film ve výsledné podobě působí dost zmateně. Příběh je prý příliš chabě vystavěný (důsledek přepisování scénáře v polovině natáčení), plný prázdných míst, které jsou zaplněny originální ale vlastně úplně zbytečnou Gilliamovou imaginací. Propojovací linie mezi jednotlivými fantazijními výstupy je prý příliš slabá a stojí až moc na snové logice. Právě to, že narativní linie nemá moc odůvodnění, ani se systematicky nějak nevyvíjí, je nejčastější výtkou v zahraničních recenzích. Všechny recenze naopak vyzdvihují Gilliamovu hravost a představivost.

Posledním snímkem, který vzbudil nadšené reakce je nový horor Sama Raimiho Stáhni mě do pekla. Ten byl promítán v půlnoční projekci mimo soutěž. Jde po letech o první Raimiho nízkorozpočtovou produkci, na které se podílel se svým bratrem. Film měl světovou premiéru již na letošním SXSW, přesto bylo jeho uvedení v Cannes netrpělivě očekáváno. Nervózně se přitom pohlíželo na jeho ratingové hodnocení, které bylo stanoveno jako PG-13. Už dopředu bylo tedy jasné, že nepůjde o gore film ve stylu Evil Dead. Raimi prý zmixoval různé postupy užívané v hororech, přimíchal trochu nadsázky a humoru a vytvořil tak vzrušující hororovou jízdu, která nemusí těžit z explicitního násilí. Uznávaný kritik Emanuel Levy chválí, že film nestojí moc na digitálních efektech ale na jeho charakterizaci. Film je prý udělán tak, aby se líbil jak současným teenagerům, tak i fanouškům původního Evil Dead. Zaděláno je prý i na kultovní status snímku. To se však ukáže až časem. U nás se už můžeme těšit na příští měsíc, kdy vstoupí také k nám do distribuce.

Letošní festival v Cannes pomalu končí a již od pátku se pomalu zveřejňují výsledky jednotlivých soutěžních sekcí. U nás je zřejmě nejvíce mediálně masírovanou zprávou vítězství české studentky FAMU Zuzany Špidlové se snímkem Bába, který byl nominován v sekci Cinefondation, určené pro studentské snímky. Režisérka Zuzana Špidlová se o nominaci ucházela spolu s dalšími 1443 snímky z celého světa a nakonec se jí podařilo dosáhnout na první místo. Tím se jí otevírají mnohá vrátka a bude tak mít příležitost uvést svůj první celovečerní film v Cannes. Je tak prvním českým filmařem, který v této kategorii zvítězil.

Následuje seznam již zveřejněných ocenění. Na vyhlášení těch hlavních si však budeme muset ještě chvíli počkat.

UN CERTAIN REGARD:
CENA UN CERTAIN REGARD
“Dogtooth” (Kynodntas), režie Yorgos Lanthimos

CENA POROTY
“Police, Adjective” (Politist, Adjectiv), režie Corneliu Porumboiu

SPECIÁLNÍ CENA UN CERTAIN REGARD 2009
“No One Knows About Persian Cats” (Kasi Az Gorbehaye Irani Khabar Nadareh), režie Bahman Ghobadi
“Father of my children” (Le Pere de mes Enfants), režie Mia Hansen-Love

CANNES CRITICS´ WEEK
CENY PRO CELOVEČERNÍ SNÍMKY:
CRITICS´ WEEK GRAND PRIX
“Adieu Gary“ režie Nassim Amaouche

SACD CENA
“Lost Persons Area” režie Caroline Strubbe

ACID/CCAS SUPPORT AWARD
“Sirta La Gal Ba” (Whisper With The Wind) režie Shahram Alidi

OFAJ/TV5MONDE (VERY) CENA MLADÝCH KRITIKŮ
“Sirta La Gal Ba” (Whisper With The Wind) režie Shahram Alidi

CENY PRO KRÁTKÉ SNÍMKY:

CENA CANAL+ ZA NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM
“Slitage” (Seeds of the Fall) režie Patrik Eklund

CENA KODAK ZA NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM
“Logorama” režie François Alaux, Hervé de Crécy, Ludovic Houplain

DALŠÍ CENY:
CENA REGARD JEUNE
“Sirta La Gal Ba” (Whisper With The Wind) režie Shahram Alidi

DIRECTORS´ FORNIGHT
CENA ART CINEMA
“J’ai tue ma mere” (I Killed My Mother) režie Xavier Dolan

SPECIÁLNÍ UZNÁNÍ
“La Merditude des choses” režie Felix van Groeningen

7E PRIX REGARDS JEUNES 2009
“J’ai tue ma mere” (I Killed My Mother) režie Xavier Dolan

CENA SACD
“J’ai tue ma mere” (I Killed My Mother) režie Xavier Dolan