DVD Přestřelka v Palermu

Poslední filmy Wima Wenderse nesplňují zrovna divácké představy a mezi ohlasy kritiků nelze přehlédnout poznámky o přeceňovanosti tohoto autora. Například na letošním ročníku festivalu v Cannes mu v soutěži běžela právě Přestřelka v Palermu, která byla tak trochu do počtu. Je si třeba zvyknout, že Cannes funguje na principu velkých jmen a často se do soutěže dostávají filmy ne pro svou kvalitu, ale pro jméno svého tvůrce. Neříkám, že Přestřelka v Palermu je špatný film, spíše je do jisté míry naivní a určitě nevyspělý.

Velmi jednoduchý, lineárně odvyprávěný příběh sleduje úspěšného fotografa, který zrovna fotí sérii módních fotek. Jeho imaginace ho však začíná postupně opuštět a hektické tempo jeho života vyčerpávat. Rozhodne se na chvíli se zrelaxovat a odpočinout si v Sicilském městečku Palermo. Jenže neznámý cizinec, kterého náhodou jedné noci vyfotil, ho sleduje na každém kroku. Pátrat po jeho totožnosti mu začne pomáhat mladá restaurátorka, kterou v ulicích Palerma potká.

Přestože takovéto nastínění příběhu vypadá na klasicky stavěný thriller s detektivním nádechem, opak je pravdou. Wenders film vystavěl především na jeho symboličnosti a tak brzy přenáší film do jiné linie. Místo aby si divák užíval samotný proces honby a postupné zjišťování identity cizince, Wenders se jeho pozornost snaží přetáhnout na různé otázky, které se týkají duchovna či filosofie. Ne třeba říkat, že tyto otázky jsou spíše vtipné a díky své tezovitosti je nelze brát vážně. Vyznívají totiž jako otázky z nějakého zápisníku začínajícího filosofa. Mnoho prostoru věnuje také snovým sekvencím a symbolickým zobrazením.

Místy tak film hraničí až se sebeparodií. Mnohým pak podrazil nohy závěrečný titulek (já jsem to ještě ustál), který nese věnování dvěma nedávno zemřelým mistrům: Bergmanovi a Antonionimu. Samozřejmě, ve filmu najdeme mnoho odkazů či spojitostí. Namátkou například scéna, kdy Finn v počítači zvětšuje fotku, aby mohl objevit svého pronásledovatele, zjevně odkazuje ke slavné Zvětšenině. Personifikace neživých bytostí odkazuje zase například k Bergmanově Sedmé pečeti a tak dále. Oproti filmům, které Přestřelka cituje, však nový Wendersův film vypadá jak vystřihovánky pro děti. Je příliš jednoduchý, svou symboličností je příliš prvoplánový, místo aby obsah filmu rozvíjel, tak ho spíš redukuje na jedním slovem definovatelné referenty. A největší problém vězí v tom, že ke jmenovaným filmům, ke kterým se odkazuje, nedokáže přidat žádnou novou hodnotu. „Poselství“ filmu by šlo lehce shrnou do tří vět, což mi přijde jako poněkud málo.

Vydání filmu na DVD si pak zaslouží pochvalu zejména díky rychlosti s jakou byl film distribuován. Jde totiž o první vydání tohoto filmu na DVD na celém světě. Zatímco v jiných státech ho můžete shlédnout leda díky nějakému festivalu (u nás byl promítán také na Febiofestu), u nás a na Slovensku je v krámech k dispozici už od 16. února.

Můžeme se pozastavit nad českým překladem názvu filmu, který se původně jmenoval „Palermo shooting“. V angličtině si tento název můžeme přeložit dvěma způsoby: „Přestřelka v Palermu“, pro níž se rozhodl český distributor, či „Focení v Palermu“. Píši zde o tom, protože protože ve filmu jsem neviděl jedinou přestřelku, ani zmínku o ní. Druhý překlad mi přijde více vyhovující, protože hlavní postava jede mimo jiné do Palerma za účelem nafotit sérii fotek.

Ještě než přejdu k hodnocení samotného disku, pozastavím se ještě nad obalem krabičky. Na jeho zadní straně je totiž z neznámého důvodu uveden popisek k naprosto jinému filmu. Tento text Vás může zmást, protože slibuje film, ve kterém se objeví v hlavní roli nějaký Vincent Mandel, který je otcem rodiny, rozvádí se, je pod vlivem svého kamaráda a má na krku vraždu a vydírání. Abych pravdu řekl, žádná z těchto informací není pravdivá a nic takového se ve filmu neobjeví. Očividně je to text, který patří ke zcela jinému filmu a je mi záhadou jak se přes takovou markantní dezinformaci mohl disk s takovým popiskem dostat až na pulty prodejen.

Samotný disk obsahuje pouze film bez jakýchkoli bonusů, i když by se na dvouvrstvý disk určitě nějaké vešly. Je to ale pochopitelné, koneckonců u takovýchto filmů jde o zcela běžnou záležitost a přítomnost bonusů by byla spíše překvapením. Po vložení do mechaniky přehrávače se nejprve spustí ukázky na Milk, 12, Půlnoční vlak a Zázraky se nedějí, které však jdou několika kliky přeskočit. Prostor disku tak zabírá film, jehož kvalita tomu náležitě odpovídá. Povedený encoding způsobuje, že ani v tmavých scénách nevidíte šum, či vytváření map a i detaily jsou celkem dobře vykreslené. Barevné podání příliš neoslňuje, protože obraz je dost šedivý, ale to je způsobené záměrným vysaturováním již v originále. Čeho si vaše oko může všimnout je občasné rozostření, obzvláště v těch tmavších scénách, lze ho však taktéž přičítat již kopii, ze které byl film scannován. V některých částech filmu je totiž ostrost perfektní a jinde trochu pokulhává. Zážitku to rozhodně však vadit nebude, nikdy to nepřekročí zdravou míru. Při přechodu do druhé vrstvy zápisu se obraz trochu zasekne, naštěstí to není v nějakém zásadním momentě a lze to i přehlédnout.

K běžné 5.1 Dolby Digital audio stopě nemám žádných připomínek, i proto, že v tomhle filmu toho moc slyšet není (pokud nepočítáme výborný soundtrack) a o zvukové stopě to moc není. K volbě je audio stopa s dabingem či originálním zvukem. Pro ty, kteří zvolí originální verzi pak jsou samozřejmě k dispozici české titulky.

Bitrate zvuku