Recenze

  • Nic nás nerozdělí: Nerovný boj s přírodou i konvenčními modely

    Juan Antonio Bayona patří mezi poměrně vysoký počet filmových tvůrců, kterým úspěch jediného filmu (v Bayonově případě jeho celovečerního debutu Sirotčinec) v poslední době otevřel dveře do hollywoodských studií a zajistil jim rovněž volnou ruku ve volbě i možnostech zpracování příští látky. Španělskému režisérovi nicméně trvalo celých pět let, než dostal na plátna svůj další…

  • Hořící keř: Naléhavý hlas z plamenů, který není pouhou ozvěnou

    Zhruba před dvěma lety jsem shodou náhod narazil na absolventský scénář Štěpána Hulíka, který si s nemalými ambicemi zvolil za výchozí téma národní oběť Jana Palacha. Už tenkrát mě nadchla nejen lehkost vyprávění, jež plynule přecházela od hluboké tragiky k příhodné ironii, ale především zvolený úhel pohledu podložený poctivým sběrem historických fakt. V daném rozsahu…

  • Mistr: Andersonův Masterpiece?

    „Lidé jsou tak nevyhnutelně blázniví, že nebýt blázen by znamenalo bláznit jiným způsobem.“ Blaise Pascal Paul Thomas Anderson, režisérský samouk z Los Angeles, je jedním z těch současných auteurů, kteří zřetelně vycházejí z tvorby starých mistrů, aniž by mohli být nařčeni z ustrnutí v minulosti. Zatímco Hříšné noci (1997) či Magnolia (1999) byly oprávněně kritizovány…

  • Jan Švankmajer: Osahejte si umění očima

    Tvorba Jana Švankmajera nikdy nebyla otázkou jednoho konkrétního uměleckého odvětví. Ve svých dílech vždy využíval prolnutí filmových postupů s výtvarným uměním. Jeho místo se proto nachází někde na pomezí výstavních prostorů, kinosálu a někdy i divadelního jeviště. Pospojovat tyto prostory dohromady v rámci výstavy nazvané Možnosti dialogu se pokusil sám režisér v Domě U Kamenného…

  • Crulic: Crulicův valčík s hladem

    Ač to podle minima reakcí na českém internetu stěží uvěřitelné, Crulic – Cesta na onen svět byl u nás v distribuci. Tento ambiciózní snímek se současným tématem si nicméně zaslouží více pozornosti, než se mu dostává a právě proto vznikl tento především analytický text, ač trochu s křížkem po funuse. Crulic je film plným zdánlivých…

  • Láska v hrobě: Romeo a Julie na dně

     „STRČTE MĚ DO HROBU MĚLKÝHO, NEMĚL JSEM HO VELKÝHO“ (Bohuslav Vaněk-Úvalský) David Vondráček natočil skromné, avšak o to milejší překvapení letošního roku na poli dokumentární kinematografie. Láska v hrobě (2012) je časosběrným dokumentem o lidech žijících na okraji společnosti, kteří byli sledováni v průběhu pěti let (2007 – 2011). Vondráček, jako televizní reportér, nejprve natočil…

  • Atlas mraků: Je revoluce základem nové totality?

    Co spojuje německého perfekcionistického režiséra Toma Tykwera s „matrixovskou“ trilogií proslaveným duem Wachowských? Na první pohled je to zřejmě tendence tvořit formálně invenční audiovizuální hody. Přidanou hodnotu ideově vyhraněného a jasně definovaného světonázoru nelze sourozencům Wachowským upřít přinejmenším v případě Matrixu. Naopak u snímků, jako jsou Princezna a bojovník či novější 3, lze pozorovat, že…

  • Filmasia: letos ve znamení kvality namísto kvantity

    Letošní přehlídka asijských filmů Filmasia, jež probíhala od 30. 11. do 2. 12. v kině Světozor, sice nabídla pražským divákům pouze tři nové jihokorejské filmy, ovšem každý z nich rozhodně stál za pozornost. Jižní Korea, jejíž kinematografie je v posledních letech v kurzu, se opět představila jako umělecky i řemeslně progresivní oblast, a proto se…

  • Argo: Film, který příliš klame (nejen tělem)

    V posledních letech si Ben Affleck buduje pověst velmi zajímavého a autorsky cílevědomého režiséra. Vyzkoušet si po dvou kritikou ceněných dramatech ambiciózní politický thriller proto vlastně není nikterak překvapivý krok. Nadto se může Affleck ještě více přiblížit Americké filmové akademii, která jeho předchozí méně „závažná“ díla příliš neocenila (v obou případech zůstalo u jedné herecké…

  • Holy Motors: Já je někdo jiný

    Francouzská kultura je proslulá dlouhou tradicí umělců, kteří se úspěšně pohybovali na hranici mezi šílenstvím a genialitou, vzpomeňme třeba na Charlese Baudelaira, Arthura Rimbauda nebo Antonina Artauda. V oblasti kinematografie následovali tuto zvyklost filmaři jako Jean Vigo, Jean Cocteau či Philippe Garrel. Na zmíněné tvůrce navázal i Leos Carax, proslulý poetickými milostnými dramaty (Zlá krev,…