Kdo někdy navštívil Letní filmovou školu, jistě si povšiml jejího nezvykle mladého publika. Organizační tým LFŠ mu letos vyšel vstříc novou sekcí FRSH, která vznikla částečně ve spolupráci se studentstvem filmových věd z celé republiky. Komunikace mezi zavedeným filmovým festivalem a mladým publikem má velký potenciál, ale zároveň s sebou přináší problémy. Cílem textu je rozebrat dramaturgii sekce FRSH a možný přínos pro mladé festivalové publikum či studentstvo audiovize. Na informace o vnitřním fungování celého týmu jsem se doptávala spolužáka Šimona Gogoly, který na sekci spolupracoval, a Kristiny Roháčkové, jedné z dramaturgyň sekce.
První ročník sekce FRSH na téma Tělo měl za úkol probádat možnosti spolupráce se studentstvem. Inovativním zapojením mladých lidí do tvorby sekce samotné neoslnil. Přinesl však koherentní, tematicky aktuální výběr filmů s potenciálem oslovit nejen mladší publikum. V čem šlo o úspěch a v čem o selhání?
Dramaturgie o nás bez nás
První problém letošní FRSH vidím v tom, že dramaturgii sekce od mladých pro mladé sestavil programový ředitel Filmovky Jan Jílek spolu s marketingovou ředitelkou Silvií Suchnovou. „Mladost“ tedy letos zajišťovalo hlavně téma Tělo, které je pro mladší generace důležité. Na jeho základě byly vybírány jednotlivé filmy, častokrát nedávné debuty mladých režisérek. Díky dobře zvolenému tématu a výběru filmů mladšího autorstva sekce přirozeně získala politicky angažovaný tón, který může rezonovat u generace Z. Filmy, které jsem měla možnost vidět, ve mně zároveň vyvolaly pocit diskomfortu. Právě evokativní filmový jazyk, často použitý k provokaci či konfrontaci diváka s různými druhy společenské nerovnosti, drží sekci pohromadě.
Přestože je můj dojem z dramaturgie sekce víceméně pozitivní, jednotlivé filmy se mi ne vždy trefily do vkusu. Rozkoš Ninjy Thyberg je poměrně funkční sondou do světa pornoprůmyslu, avšak selhává v budování charakterového oblouku hlavní postavy. Místo nuancovaného příběhu komplikované hrdinky snímek sklouzává k moralizujícímu vyznění, které zjednodušuje jinak komplexní problém ženské solidarity. Oproti tomu Moje dítě zkušenější režisérky Johanny Moder je mnohem suverénnější a stereotypům se povětšinou vyhýbá. Toxic se nejvíce přiblížil mé představě ideálního filmu sekce zaměřené na tělesnost. Poukazuje na celou škálu společenských problémů a zároveň citlivě vykresluje zvláštní vztah dvou dívek a ještě zvláštnější prostředí jedné litevské vesnice. Jakožto milovník body hororu však dávám přednost Ošklivé sestře, která mi spravila chuť po zklamání ze Substance, a Zločinům budoucnosti, v nichž Cronenberg rozvíjí složitou síť úvah o identitě a přirozenosti. Zároveň je mi líto, že nakonec nebyl (podle Kristiny Roháčkové z organizačních důvodů) blíže nespecifikovaný dokumentární film mužského tvůrce. Filmy s tématem tělesnosti zaznamenala dramaturgie jako trend spíše u debutujících režisérek, čemuž odpovídá i konečné složení sekce. Mužská tělesnost tak zůstala relativně neprobádána.
Fresh programová sekce pro young publikum
Vytvořit programovou sekci pro generaci Z je rozhodně nelehký úkol. Každý dramaturg, který do ní nepatří, jde nutně s kůží na trh, když se snaží pochopit mladší publikum. Pokud mladí lidé něco milují, pak utahování si ze starších generací za jejich neschopnost jít s dobou. V prvé řadě bych tedy chtěla ocenit tým Filmovky za to, že dal sekci FRSH vzniknout. Jak úspěšná či neúspěšná ale byla ve své snaze přiblížit se mladému návštěvnictvu festivalu?
Jedním z prvních propagačních materiálů k sekci FRSH, se kterým jsem přišla do styku, byla její anotace na stránkách LFŠ, která mě okamžitě poslala do kolen. Použití tří anglicismů hned v první větě dokonale zabilo jakoukoliv sympatii, kterou jsem k projektu na počátku cítila. Podobné performativitě se ale těžko vyhýbá při jakémkoli pokusu oslovit demografickou skupinu, která nemá mezi výše postaveným organizátorstvem výrazné zastoupení.
Mnohem důležitější pro mě však byla snaha dramaturgie naslouchat publiku a té bylo nemálo. Už rozhodnutí pořádat promítání každý den v 17 hodin v jednom z největších promítacích sálů v Hradišti signalizuje, kolik důvěry bylo nové sekci dáno. Zároveň mě mile překvapila intenzita, se kterou byla nová sekce propagována ve Filmových listech. Ani samotný nápad nechat studentstvo uvádět jednotlivé filmy by se neměl brát za samozřejmost. Úvody můj divácký zážitek značně pozvedly, protože působily autenticky, informovaně a kvalitativně byly někdy téměř srovnatelné s těmi profesionálními.
Snaha se týmu kolem FRSH vyplatila. Nevím přesně kolik mladých lidí projekce přilákaly, ale o diváctvo nebyla nouze. Ani jsem nečekala, jak rychle se některé projekce naplní. Celkový dojem z prezentace sekce byl nakonec poměrně pozitivní. Studentské úvody se osvědčily a nezbývá než doporučit příště studentstvo zapojit i do psaní anotace celé sekce.
Letní filmová škola školí
V neposlední řadě je třeba připomenout, že sekce FRSH je také poměrně unikátní příležitostí pro studentstvo filmových věd. Workshopy o uvádění projekcí v rámci festivalů nejsou novinkou. Málokteré obecenstvo, před které se student dostane, se však svým počtem vyrovná tomu ve Sportovní hale v Uherském Hradišti. Sama jsem si původně myslela, že se studentstvo podílelo i na výběru titulů, ale nebylo tomu tak. Studentstvo si z hotového seznamu rozebralo filmy, ke kterým jednotlivě vznikaly doprovodné texty a úvody. Podle Kristiny Roháčkové toho však má FRSH ještě hodně před sebou a nelze vyloučit, že se studenti v dalších ročnících zapojí víc.
Z mého rozhovoru se Šimonem, který se workshopu zúčastnil, navíc vyplývá, že byl poměrně dobře zvládnutý a byl veden směrem k tvůrčí volnosti. Studentstvo mělo možnost udělat úvod formou performance nebo jiným netradičním způsobem. Přestože se této příležitosti letos nikdo nechopil, je dobře, že existuje. K organizaci mladé sekce by rozhodně nemělo patřit formální či obsahová omezení. Zároveň bych ráda viděla jak si FRSH buduje jméno třeba i na základě inovativní práce s formátem úvodu.
Letní filmová škola se s FRSH stala jedním z mála míst, kde se může studentstvo teorie audiovize pod dohledem vnější autority učit uvádět filmové projekce, což je dovednost, která může být součástí našeho budoucího povolání. Na Filmovce se tak aktivně tvoří nová generace tvůrců úvodů a Kristina Roháčková je zdejší první lektorkou. Studentstvu pomáhala upravovat texty a připravovat úvody za pomoci svých zkušeností z žurnalistiky. Není tedy divu, že se texty snažila vést ke stručnosti, zábavnosti a stravitelnosti. Jako častý neduh začátečnických filmovědných úvodů vnímá přehnaně odborný jazyk, který diváctvo po celém dni projekcí málokdy ocení. Podobná interdisciplinární zpětná vazba je podle mého názoru jeden ze způsobů, jak se jako budoucí filmovědec dostat z vlastní bubliny. Není na škodu udělat náš obor zase trochu přístupnějším, zvláště pak na filmovém festivalu.
Je krásné vidět v našich podmínkách větší filmový festival, který se zajímá o své mladé publikum stejně, jako se mladé publikum zajímá o něj. Už proto si myslím, že je FRSH krok správným směrem. Přestože ne všechny filmy mě ohromily, sekce dobře fungovala jako celek. Dramaturgii se povedlo prozkoumat některá témata relevantní pro mladou generaci a celkový dojem podpořily povětšinou zdařilé úvody studentstva. Některá organizační rozhodnutí a propagační materiály sice nebyly ideální, přesto vnímám historicky první FRSH sekci jako úspěch. Jak bylo ale zmíněno v anotaci sekce, podmínkou úspěchu je zachovat si dynamičnost a přizpůsobit její fungování vyvíjejícím se požadavkům diváctva. Jak si v této disciplíně organizátorstvo Filmovky povede, budeme moci zhodnotit až příští rok. Nezbývá proto než doufat, že tým LFŠ neusne na vavřínech a že FRSH 2.0 bude stát za to.
Napsat komentář