Petra Chaloupková je absolventka Katedry filmových studií FF UK, filmová publicistka (A2, Cinepur) a bývalá dramaturgyně QFF Mezipatra.
V současnosti působí jako dramaturgyně iVysílání České televize. Je rovněž režisérkou a autorkou námětu nové talk show Chi Chi na gauči, ve které drag queen Chi Chi Tornado hovoří s osobnostmi české drag scény o tématech vlastních queer lidem. Rozhovor proběhl u příležitosti premiéry pořadu.
Zobrazování queer zkušenosti je pro tebe jako autorku velice důležité. Chi Chi na gauči je, pokud vím, prvním projektem České televize zaměřeným na queer tematiku, aniž by šlo o publicistiku či dokument. Drtivá většina produkovaných queer médií je dlouhodobě narativní fikce, ale Chi Chi je talk show, proč zrovna tento formát?
Před pár lety tu vznikl ještě jeden seriál zaměřený na mladou queer cílovku, TBH. Byl to teda narativní dramatický seriál a vznikl právě ve spolupráci s redakcí iVysílání.
S Chi Chi jsme se odráželi od různejch pořadů co s dragem pracujou a ty vlastně nejsou narativní, ale spíš jde o reality shows jako RuPaul’s Drag Race, což je obrovská globální franšíza. Ještě jsme si nějaký myšlenky vypůjčili z reakčního pořadu I Like To Watch s Trixie (Mattel) a Katyou (Zamolodchikovou). Ten je konceptem nejpodobnější Chi Chi na gauči, takže nám to přišlo jako logickej krok.
Zároveň si myslím, že se drag sám od sebe trošku vzpírá práci se scénářem. Minimálně Chi Chi na to neni zvyklá a dělá nejlepší show když může improvizovat. V tom je její talent. Nejlepší momenty, který během natáčení vznikly, jsou improvizační a organický, ač jsme měli nějakou strukturu otázek.
Jak říkáš, tuzemskou nabídku pro queer diváky a o queer lidech tvoří hlavně dokumenty a produkty zaměřený na jinakost a obhajování. RuPaul a ostatní televizní drag formáty mi přijdou skvělý v tom, jak samozřejmě k tomu přistupujou a jak je to prostě zábava. Nemusíš poslouchat další coming out storku o tom jak je těžký bejt gay a že by to mělo bejt normální. To všichni víme.
Prali jsme se s tim, měli jsme náznaky v pilotu, že bychom to brali edukativním způsobem, aby to bylo přístupnější, ale nedávalo to vůbec smysl. Byly to dvě drag queens, který říkaly naprosto samozřejmý věci, jako že queer lidi maj mít práva. Vypadalo to absurdně, takže jsme se pak rozhodli to netematizovat explicitně. Jediná výjimka je první epizoda s Ondřejem Brzobohatým, která zas v tom kontextu dává smysl.
Když vyprávíš, jak pořad vznikl, zmiňuješ rešerši na téma lovců tornád pro nerealizovaný pořad, během které jsi na Chi Chi Tornado narazila. Předpokládám ale, že jsi o Chi Chi věděla i předtím?
Jasně, věděla jsem o ní. Byla moje první setkání s dragem. Přesně si pamatuju, jak mi bylo asi dvanáct a doma jsme koukali na Československo má talent a ona tam dělala Tinu Turner a dělala jí výborně. Je to teď takovej full circle moment pro mě, že jsme mohly na něčem spolupracovat.
My jsme dlouho nevěděli, jestli bude Chi Chi správná volba. Dávalo nám to smysl, protože je první česká drag queen, má zkušenosti a talent úplně dělaný pro tu show. Utvrdili jsme se v tom, když jsme s ní měli první schůzku. Ukázalo se, jak hrozně pokorná je, a jak velká věc by to pro ni byla. Jak se o drag queens říká, že jsou to drama queens a divy, tak ona byla naprostej opak. Prožila si s náma chaotický podmínky, za který by nás jiná star poslala někam. Za to jsem byla hodně vděčná.
Talk show, konkrétně spjatá s tématem dragu, je dost nezvyklá kombinace. Když seriál vznikal, počítalo se dřív s formátem nebo tématem? Nebo jste narazili na Chi Chi Tornado a řekli jste si, že tohle bude ideální kombinace přímo pro ni?
Nejsem schopná to zpětně vydedukovat. Od začátku jsme věděli, že půjde o něco nonfikčního, protože to jsou věci na který máme kapacitu. Dělali jsme to v malym týmu s omezeným rozpočtem a nemohli jsme si tu vymyslet RuPaul’s Drag Race, ani něco velkýho narativního.
Při těch rešerších jsem narazila na Chi Chiny mediální výstupy a v těch je hrozně hezký, jak se dokáže na místě úplně otevřít a mluvit o nejintimnějších věcech. To je talent, kterej dává smysl zrovna v tom talk show formátu. Velmi brzo jsme taky narazili na tu Trixie a Katyu, takže to nějak splynulo do jednoho, odpovídalo to našemu produkčnímu zázemí, finančním i časovým okolnostem. Dávalo to smysl jako formát, který tu ještě není. Teda samozřejmě talk shows Česká televize dělá, ale ne tyhle. Já si myslím, že jsou hodně jednolitý. Tohle měla být alternativa.
Chi Chi na gauči je produkovaná primárně pro iVysílání, tedy na online streaming. Dala vám tahle skutečnost větší volnost v práci s formátem?
Do nějaké míry určitě. Já osobně zas nemám zkušenosti s tvorbou pro lineár. Co se týče praktických věcí, můžeme si dovolit být sprostý. To zní jako maličkost, ale u drag show je to esenciální a zbláznili bychom se, kdyby to nebylo možný. Asi se s tim pojila větší volnost – ale zároveň i omezení – že to vznikalo tady v menším redakčním týmu a ne v klasický výrobě Český televize v rámci TPS (tvůrčí producentská skupina – pozn. red.). My tu fungujeme jako taková falešná TPS, právě protože online funguje jinak než pořady do lineárního vysílání a měli bychom bejt rychlejší a dravější. Mělo to výhody i nevýhody.
Hoststvo „na gauči“ se skládá z nejrůznějšího drag performerstva, může jít o více či méně známé tváře pro širší publikum. Zvažoval* jste v průběhu produkce i další queer hoststvo, bez zkušeností s dragem?
Úplně v počátku jo. Přemýšleli jsme, jestli neudělat v něčem klasičtější talk show, že by moderátorka byla drag queen, ale hoststvo by byly známější tváře z queer komunity. Asi by to pomohlo sledovanosti. Já jsem z autorskýho pohledu ale nechtěla – a dlouho jsem s tím bojovala – abychom museli všechno normalizovat a balit do škatulky „normálních lidí“ a tak dále. Tomu požadavku rozumim a v nějakym ohledu to dává smysl, ale velmi bych se divila, kdyby měl někdo stejný požadavky na pořad o fotbalu. Ten neni pro všechny, já se na něj koukat nechci, nebudu, ale rozumim tomu, že to obsluhuje cílovou skupinu, která o to má zájem. Snažila jsem se, aby se k tomu pořadu přistupovalo stejně. Někdy to šlo, někdy to nešlo. Pro mě bylo důležitý nezaleknout se toho, že tam budou dva chlapi v sukních.
S výjimkou úvodní epizody má každý díl zastřešující téma. To se často nedotýká jen queer publik, ale zároveň je mu často blízké, jako vnímání sebe sama nebo vyrovnávání se se šikanou. Byl proces výběru těchto témat složitý, aby nešlo o nic moc specifického nebo obecného?
Ani ne, vyplynulo to dost z rešerší a osobností hoststva, jejich kariér a stylu. Dávalo mi smysl, že by La Cuntessa měla mluvit o tělesnosti, protože to artikuluje pravidelně a mluví o tom hrozně hezky. Jediný omezení pak bylo napárovat to na pořady z archivu, ale ten je rozsáhlej a je tam spousta campy věcí, který jednak souvisej s dragem nebo queer zkušeností a jednak s těma tématama co jsme zpracovávali. Tohle zrovna vykrystalizovalo hodně rychle.
Takže jste s tim přišli po napárování hoststva s Chi Chi a rešerší o něm?
Dopředu jsme měli seznam témat co by dávaly smysl a z toho jsme pak vybírali a filtrovali jsme to kritérii, kdo se tomu věnuje, kdo má čas, co můžeme použít z archivu. Tyhle podmínky se ale většinou sešly dobře.
Podobně jako tvůj předchozí pořad TeleRevize, pracuje Chi Chi v rámci segmentů Koukáníčka s materiály z archivů z ČT. Zabralo hodně času ten tematický camp najít k jednotlivým epizodám?
Vlastně ne. To byla práce co mě hodně bavila už z TeleRevize, kde jsme hledali stovky a stovky materiálů. Už jsem v tom měla trochu cvik a zároveň jsou ty témata tak obecný, že napárování bylo dost jednoduchý. Ono neni fakt těžký najít v tom archivu něco bizarního. Pro mě byl ten největší krok filtrovat co chci použít, aby šlo o největší a nejzábavnější bizár. To jsme zas párovali s performerstvem s ohledem na jejich osobnost. Třeba v epizodě s Creative Swine se hodně opíráme o Ivetu Bartošovou, protože je to její milovaná celebrita a někdo, kdo hrozně ovlivnil její styl. Měla jsem spoustu vodítek, abych nakonec vybrala ten výslednej edit.
Chi Chi byla mimo jiné uvedená už loni na podzim na Mezipatrech. Od té doby došlo ke drobným změnám v podobě pořadu. Prozradíš k čemu směřovaly?
Na Mezipatrech to bylo hodně provizorní co do grafickýho zpracování, teď už to má tu finální formu. Největší změny byly kvůli právním záležitostem. Původně jsme si mysleli, že vše k dispozici v archivu České televize je majetkem České televize a je možné to používat. Došlo k nějakým zásadním změnám, kvůli autorským právům, ale nakonec to všechno dopadlo dobře. Chtěli jsme to mít ošetřený, aby to nebylo z téhle strany napadnutelný.
Největší změna pak byla, že jsme to natáčeli s nějakou představou o pořadí epizod. Epizoda s Ondřejem Brzobohatým, která je teď první, vznikala původně jako bonus na konec. Postupně během postprodukce jsme ho posouvali výš v sekvenci epizod. On tam říká věci, který by měl slyšet každej. Pro mě to bylo autorsky trošku těžký přijmout, jelikož jsem to nedělala pro „všechny“, ale pro ty, kteří už o tom něco vědí a zajímá je to. Nakonec mi to ale dává smysl, protože ten Brzobohatý má potenciál to přinést do mainstreamu a otevřít to dalším lidem, který by na to typicky neklikli, protože tam vidí chlapa v sukni.
Tvorbou Chi Chi na gauči jsi teď žila dva roky. Teď je určitě těžký se dívat dál do budoucnosti, ale vidíš už nějaké plány? Druhou sérii, něco ve stejném duchu, nebo tě při produkci oslovilo zase jiné téma?
Teď pro mě teprv začíná vše, na co se ty dva roky připravujeme, a to potrvá do konce srpna. Muj hlavní plán je pak jet na dovolenou a nebýt na sociálních sítích. Pak se zas pustíme do něčeho zábavného. Zatím jsem měla představu nějaké dating show, která teda existuje jen jako nápad na námět. Něco co by nebylo ve stylu „deset žen musí soutěžit o průměrného muže“ nebo naopak. Něco odrážející veřejnoprávní hodnoty a skutečnost, že ne všichni vypadaj jako lidi z plakátů. Měla by to být hlavně zábava.
Editor: Martin Šrajer
Napsat komentář