V úterý večer byl v jednom z nejkrásnějších německých kin Caligari-FilmBühne slavnostním ceremoniálem zakončen jubilejní desátý ročník soutěžního festivalu GoEast, jenž se koná v německém lázeňském městě Wiesbaden a zaměřuje se na současnou tvorbu regionu střední a východní Evropy a zemí SNS. V době svého vzniku se jevil jako důležitá událost, která umožnila přiblížení východního myšlení, kultury a příběhů divákům ovlivněným západním stylem života a vytvořila platformu pro kulturní dialog jak mezi tvůrci a publikem, tak mezi mladými tvůrci z východu i západu (díky sekci studentských filmů).
Dohromady bylo možno shlédnout 123 filmů z 35 zemí (Česká republika, která na festivalu slavila poslední úspěch roku 2003, kdy polodokumentární snímek M. Šulíka Klíč k určování trpaslíků získal hlavní cenu – Zlatou lilii, tento rok byla zastoupena jen minoritní koprodukcí filmu Osadné, snímkem Roming, který byl promítán ve speciální sekci a Limonádovým Joem v sekci „kultovních“ filmů Symposium). V soutěži celovečerních filmů se utkalo deset snímků, v sekci dokumentů se jich sešlo šest. Rozhodovala o nich pětičlenná porota, které předsedal ruský filmový kritik Andrej Plachov. Retrospektiva byla letos věnována gruzínsko-francouzskému režisérovi Otaru Iosselianimu (Když padá listí, Ráno v Benátkách), objevili se i tematické soubory věnované polskému animovanému filmu šedesátých let či krátkým filmům natočeným v současném Sarajevu.
A nyní již k oceněným snímkům. Zlatá lilie připadla gruzínskému snímku Quchis Dgeebi (Street days) režiséra Levana Koguashviliho, čímž tato země zopakovala svůj úspěch z minulého ročníku, kdy George Ovashvili triumfoval filmem Gagma Napiri (The Other bank). Vítězný počin je sondou do života obyvatel jedné tbiliské čtvrti, kteří navenek vytvářejí jednu velkou rodinu i přes velké třídní rozdíly. Toto zkreslené vnímání tamějšího života však během filmu padá s tím, jak se jednotlivé postavy postupně stávají oběťmi zákona džungle, který vystupuje čím dál víc do popředí. Tento vývoj probíhá na pozadí příběhu laskavého narkomana, kterého pronásleduje tlupa zkorumpovaných policistů a tlačí ho k tomu, aby učinil syna jeho bývalého spolužáka – nyní ministra – závislého na heroinu, aby se mohl vlivný muž stát obětí vydírání. Muž odmítá, ale záhy se mu začíná vše hroutit a jemu nezbývá nic jiného, než se v zoufalství dopustit hromadného únosu a záhy si i připustit, že ho drogová závislost okradla o jakoukoliv kontrolu nad jeho životem.
Cenu za nejlepší režii si odváží do Maďarska József Pacskovszky za černobílý snímek The days of desire o němé dívce, která je najata jako služebná páru ve středním věku, který přišel nedávno při nehodě o dceru a jí berou jako jakousi náhradu a zástěrku bráníci jejich svědomí i rozpadu manželského svazku. Dívka musí snášet napětí panující v domácnosti, když se však setká s mladým mužem, události náhle naberou nečekaný a emotivní ráz, který nutí manžele přehodnotit její pozice pouhého „němého svědka“ a konečně pochopit zodpovědnost, kterou vůči ní mají. Hlavní hrdinka je nahlížena především očima jejích zaměstnavatelů, jejichž „vysávající“ a nepřístupný vztah vůči dívce podněcuje i zbavování obrazu jakékoliv barvy.
Cena „Remembrance and future“ věnovaná dokumentárním filmům připadla středometrážnímu izraelskému snímku Oy mama (režie: Orna Ben Dor, Noa Maiman), který je portrétem babičky druhé režisérky (a rovněž fotografky, producentky, herečky a spisovatelky), která nyní dožívá v domově pro seniory a vzpomíná na hrůzy druhé světové války, kterou zažila v Polsku a v německém táboře a přes Peru a USA se pak dostala do Izraele. Film se skládá z mnoha rozhovorů s babičkou a s lidmi z její minulosti, ale zaměřuje se i na důležité momenty současnosti, jelikož stařenka adoptovala podobně vykořeněnou dívku peruánského původu, což ona sama vidí jako znak vděčnosti za její vlastní záchranu díky statečné polské ženě. Nejde tedy jen o cestu dvacátým stoletím, ale i o podobenství o humanitě, která stále prosvítá i přes ty nejnepříznivější okolnosti.
Ruský snímek How I ended this summer získal cenu Federální zahraniční kanceláře. Vypjaté drama Alexeje Propogrebského je situováno do nehostinného prostředí polární stanice, kde pracují dva muži, jeden z nich vyslechne zprávu o vážné nehodě, která poznamenala rodinu jeho kolegy, ale neodváží se mu říct pravdu, aby nebylo narušeno jejich soužití ve vypjatých podmínkách. Tím však jen rozpoutá zničující napětí, eskalující do otevřeného boje a jen prohloubí svoji neurótickou paranoiu. Toto vypjaté drama bylo poctěno i cenou FIPRESCI.
ZLATÁ LILIE ZA NEJLEPŠÍ FILM
Street days (Gruzie)
režie: Levan Koguashvili
NEJLEPŠÍ REŽIE
József Pacskovszky za film The days of desire (Maďarsko)
CENA REMEMBRANCE AND FUTURE ZA NEJLEPŠÍ DOKUMENT
Oy mama (Izrael)
režie: Orna Ben Dor, Noa Maiman
CENA FEDERÁLNÍ ZAHRANIČNÍ KANCELÁŘE
How I ended this summer (Rusko)
režie: Alexej Propogrebskij
CENA FIPRESCI
How I ended this summer (Rusko)
režie: Alexej Propogrebskij
SEKCE STUDENTSKÝCH FILMŮ
NEJLEPŠÍ DOKUMENT
Commemoration day (Ukrajina)
režie: Roman Bondarchuk
NEJLEPŠÍ ANIMOVANÝ/EXPERIMENTÁLNÍ FILM
The Air ace (Bulharsko)
režie: Svilen Dmitrov
CENA DIVÁKŮ
Family Therapy (Bulharsko)
režie: Petar Valtchanov
{SEARCH:goeast}
Napsat komentář