Domů » Recenze

Husiti – ne pravda, ale přiznaná manipulace zvítězí!

„A to se nebojíte, že vaším filmem popletete dětem hlavu?“ ozvala se trochu nejistě účastnice úterní tiskové konference, která následovala po projekci celovečerního animovaného filmu Pavla Koutského Husiti. Pan režisér se mírně pousmál a odpověděl, že jeho snímek, co se týče svévolného nakládání s dějinnými fakty, jistě nenapáchá tolik škody, jako se to podařilo monopolní popularizaci daného období v podání trilogie Otakara Vávry. Obavy obdobného ražení dle mého názoru nejsou na místě. Pavel Koutský se již předtím razantně ohradil proti zaměření jeho filmu na konkrétní cílové skupiny, děti školou povinné nevyjímaje. Husiti v žádném případě neslouží tradičně chápaným osvětovým účelům a strategie distributora hnát nejmladší generaci (teď mám na mysli především žáky základní školy) na školní projekce se mi zdá trochu nešťastná a především nepřínosná. Přesto promyšlené spojení tohoto filmu s výukou může fungovat – dokážu si například představit situaci, kdy středoškoláci zhlédnou Vávrovu trilogii a poté budou hromadně nahnáni na tento film. Pak Koutského interpretace národní minulosti poslouží jako brilantní pomůcka nikoli co se týče historických faktů, ale v nastoupení cesty ke kritickému chápání dějin, které jsou neustále podrobovány účelným manipulacím.

K tomuto využití by rozhodně nepřispělo dílo, které by proti překonanému výkladu dějin postavilo pohled zaručeně „objektivní“ a nezávislý na ideologickém čtení (na nic takového si naštěstí po Vávrově smrti a pádu komunismu u nás nikdo netroufl). Jedinou možnou cestou je tedy další manipulace, která však nechce sama sebe skrýt v dojmu (pseudo)vědecké přirozenosti a živit se na již utužených (a tudíž nedostatečně reflektovaných) symbolech pocházejících z jiných ideologických systémů. Tedy je záhodno, aby manipulace zůstala přítomná, ale společně s tím co nejvíce zřejmá, aby byla excesivní a neustále na sebe upozorňovala. K tomu neslouží jen jemné dialogové narážky na bezohledné odklánění dějinného toku probíhající v reálném čase, ale především ironická nadsázka, která jasně poukazuje na labilní průsečíky historických událostí se způsoby jejich nahlížení. Koutský si stejně jako před ním Vávra zvolil svoji vlastní optiku a stejně jako on skrze ni přeinterpretoval celý dějinný úsek. Postavil celou zápletku na aktualizačním principu, tedy zcela podřídil motivy, jednání či výběr postav současné představě o fungování mravně narušené české společnosti.

Někomu tento způsob vnášení motivů korupce, azylů na exotických ostrovech či PR strategií může přijít přízemní, někdo v něm může nalézt pochybné zadostiučinění: během tiskové konference dokonce zaznělo poděkování režisérovi, že svým filmem dokonale odrazil podstatu povolebního rozkolu sociálních demokratů a že postava hlavní negativní postavy chorobného oportunisty je alter egem samotného Michala Haška. Cílem Husitů ovšem v žádném případě není explicitní satira hraničící s krátkodechým zeitstückem. Ano, obojí je tu neustále přítomno, ale ve svém důsledku tyto prvky slouží k jinému, primárnímu účelu. Vsazované reálie dnešní doby totiž postupně vytváří mentální filtr, v němž náhle vše vypadá jednoznačně, vše do sebe zapadá a to, co se nám z dnešního pohledu může jevit na Husově učení a následném hnutí jako nepochopitelné až iracionální, rychle nahrazuje uspokojivý výklad. Prázdná či nedostupná místa z hlediska dnešní společenské mentality tak nahrazují nové spoje. Nezbytným pojivem se stává bezskrupulózní pragmatismus vstupující do motivů všech postav včetně neupáleného Jana Husa a „neskutečného“ Jana Žižky i z něho plynoucí absolutní relativismus, v němž jak čistá víra, tak heslo „pravda vítězí“ prochází stále pronikavějším procesem diskreditace.


Snímek tedy ve výsledku zaujme poměrně úctyhodnou konstrukcí, která nás do jistého bodu nutí k tomu uvědomit si, že i takto přízemními akty se mohou tvořit velké národní dějiny. Že například fanatická víra nakonec mohla být pouze davovou psychózou, jejíž charakteristiky se daly využít skrze prostředky blízké dnešním médiím a populistickým strategiím. Staví-li Koutský neustále tento filtr vedle dalších narážek, tentokráte vypůjčených ze socialistické estetiky a spojujících neohrožené husitské bojovníky s masovými písněmi padesátých let či spartakiádní estetikou, o jeho záměru již není třeba pochybovat. Husiti ve vydatné nadsázce reflektují tvorbu mýtů, jejich utužování, ohebnost a s ní související přivlastňování. Rozpoznávání desítek aluzí, které Koutský v tématu husitství nachází a přetváří do podmanivých vizuálních gagů a nečekaných point, tvoří vedle promyšleně aktualizovaného dějového konstruktu další velmi zábavnou vrstvu díla. Tato síť časově předbíhajících odkazů však nabízí i další zajímavý rozměr související s Koutského fascinací husitstvím jako zárodkem všech dalších revolučních a masových hnutí či tyranie davu.

Film však nezůstává u pouhého odhalování nepřirozených přístupů ke konkrétním dějinným událostem. Nově vzniklý mýtus, který předkládá k posouzení, se s postupujícím dějem stále více vzdaluje prokázaným historickým dějům a překračuje jakékoliv hranice pravděpodobnosti. Když dojde na závěrečné putování dvou hlavních hrdinů, zamotaná směs pragmatických motivací a mocenských intrik vygraduje do naprosto absurdní roviny, která v některých situacích nemá daleko surrealistickému vidění světa. Dovětek, který se nadzvukovou rychlostí přesune o celá staletí vpřed, až nutí k tomu pozastavit se jak nad bezbřehostí Koutského fantazie, tak nad bleskovým procesem, v němž se přehnaný mýtus hroutí pod svoji neregulovaně bující vahou.

Husiti tedy nakonec působí jako humorná a inteligentní revize i hravá destrukce zvláště odolného mýtu, který po dlouhá léta platil za jeden z nedotknutelných a „přirozených“ pilířů české státnosti. Vedle toho vyprávění nešetří trefnými komentáři týkajícími se podstatných rysů české povahy. I když si přitom vydatně vypomáhají zaběhnutými stereotypy, jako je pivní kultura, tyranské atributy zralého ženství či řešení obtížných situací úprkem, občas scénář zaujme zajímavým postřehem jako je například hořké konstatování, že „Češi milují mrtvé hrdiny, ne živé“. Díky opravdu hutným zkratkám, mezi nimiž vévodí zarámování celé této epizody do podoby šachové partie řízené jediným člověkem, podlou lidskou korouhví Čeňkem z Vartenberka, se připravte na svižný exkurs do celé historie náboženského konfliktu zahrnující jak jeho kořeny, tak dalekosáhlé důsledky. Pronikavý až podvratný vztah k tématu ovšem nepříliš dobře ladí s mírnou podbízivostí nejširší divácké obci, včetně skupiny náctiletých. Tu do filmu vnáší naštěstí krátké písňové vložky, z nichž nenápadité texty, vzdálené jiskřivosti Koutského dialogů, činí poněkud samoúčelné pauzy.

Všechny ostatní složky dostatečně slouží vítanému záměru, včetně nezaměnitelné Koutského kreslené animace, jejíž hutná zkratka prošla náležitou průpravou v sáhodlouhém televizním cyklu Dějiny udatného českého národa. I v Husitech našla v dané stopáži již unikátní uplatnění rigorózní ruční animace, jež se obešla bez jediné počítačové operace. Když si představíme půl milionů pauzovacích papírů, které v průběhu sedmi let zaplnila Koutského ruka desítkami postaviček a jejich rozfázovaných akcí, náš respekt k tvůrci, jemuž se podařilo tak vstřícným způsobem prolomit bludný kruh letité národní ideologie, se ještě znásobí. Pozastavovat se nad drobnými nesrovnalostmi v barvách či nedostatečné návaznosti v pohybu jako někteří puntičkářští recenzenti je proto krajně nevděčné. Koutský je osobitý tvůrce a výměna jeho nezaměnitelného stylu za dokonalou počítačovou animaci a nezbytné zásahy jiných by hraničila s kardinálním hříchem až herezí. Jediné nedostatky Husitů tedy nakonec tkví pouze v někdy až příliš přímočarém využívání ohraných stereotypů národní mentality a v občasných nadbytečných aktualizačních vložkách, které se neomezují pouze na Husa kolovrátkově hiphopujícího na počest pravdy. Ujasněný cíl podrobit historickou manipulaci přetěžké zkoušce se ovšem pod tímto povrchovým balastem naštěstí nevytratil. Proto Koutského snímek můžeme nakonec vnímat i jako vhodnou přípravu na jubilejní rok 2015, s nímž dorazí i jistě již připravovaný „nový“ a „zaručeně objektivní“ pohled na osud Husa a jeho myšlenek. Buďme na něj nyní vyzbrojeni i my!

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 8. 11. 2013 ve 1.24 a zařazen do kategorie Recenze ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.