Komentářová sekce u instagramového oznámení retrospektivy Romana Polanského odhalila, že jsou příznivci LFŠ poměrně sofistikovaná komunita. Přesto se debata omezovala na několik standardizovaných názorů typu „tak kvůli tomuhle dávám letos skip“ nebo „myslím, že bychom neměli ignorovat filmy kontroverzních…
Naše články
-
Co se stane po tom, když láska odezní? Recenze dramatu Sny od Daga Johana Haugeruda
Když se Johanne zamilovala, poprvé v životě poznala neutuchající snění o možných budoucnostech. O lásce dosud četla jen v románech. Teď poprvé ví, jaké je to se s někým milovat… nebo si to všechno jen vysnít. Snímek Sny (2025) norského režiséra Daga Johana Haugeruda je posledním dílem volné trilogie Sex, Láska, Sny (2024–2025). Trojice příběhů z Osla vypráví s jednoduchostí…

-
Recenze z Katedry filmových studií: Ratolesti
Studentstvo Katedry filmových studií se v tomto semestru účastní Semináře filmové publicistiky, který se mimo jiné věnoval i novému pořadu České televize Ratolesti. Jaký má mladší autorstvo názor na vyobrazení různých generací v pořadu? A jak zdárně kombinuje ústřední dějovou linku s epizodickými kauzami? Ratolesti se pokoušejí o mezigenerační dialog, ten je ovšem jednostranný (Adéla Semerádová) Honza (Tomas Sean…

-
Tělo a jeho člověk: Experimentální vizuální antropologie ve filmu De Humani Corporis Fabrica
Experimentální snímek De Humani Corporis Fabrica (2022) antropologů Vereny Paravel a Lucien Castaing-Taylora vznikal po dobu pěti let v několika pařížských nemocnicích. Po předchozích senzorických dokumentech Leviathan a somniloquies (oba z roku 2017) navazuje De Humani na tradici experimentálního dokumentárního filmu s minimálně manipulovaným zvukem a obrazem. Sled záběrů z operačního stolu i rutinních úkonů představuje…

-
Mlátička: Empatie nebo voyeurismus?
V Mlátičce, založené na stejnojmenném dokumentu Johna Hyamse, se Dwayne „The Rock“ Johnson s novým obličejem snaží zjistit, kým vlastně je. Film studia A24 zkoumá pád z vrcholu a následné smíření s vlastní obyčejností, zatímco akční hvězda hledá hranice svých schopností. Dwayne „The Rock“ Johnson není většinovou populací považován za dobrého herce, což ale dlouhé roky…

-
Co tě nezabije, to tě odsoudí. Die My Love o ztrátě sebe samé
Grace je krásná mladá žena v očekávání. S partnerem se přestěhují do domu na samotě v Montaně. Jejich život působí, jako by právě začal — je plný vášně, očekávání a plánování společné budoucnosti, už brzy ve třech. Snímek skotské režisérky Lynne Ramsay, adaptace románu argentinské spisovatelky Ariany Harwicz, je drsnou demytizací nejen poporodní deprese. Die My…

-
První ročník IFF BOO: Studentské recenze soutěžních filmů
Studentstvo Filmových věd z Prahy a Olomouce se zúčastnilo prvního ročníku festivalu BOO, na kterém absolvovalo intenzivní workshop psaní o krátkém filmu pod vedením kulturního publicisty a filmového kritika Pavla Sladkého. Mezinárodní festival krátkých filmů BOO vznikl splynutím dvou festivalů, a to ELBE DOCK a Young Film Fest, a probíhal v kině Kavalírka, centru DOX a…

-
Nejsme tady sami: Bugonia na pomezí absurdity a reality
V Bugonii Lanthimos staví absurdní situace proti tvrdé logice sociálních hierarchií, kde pokusy o moc často selhávají a odhalují křehkost postav. Film zkoumá, jak privilegium a vyloučení formují chování a vyvolávají ironické, někdy až groteskní situace, které odhalují skrytý paradox lidské touhy po kontrole. Brzké ráno. Michelle se probouzí ve své přepychově zařízené vile a následuje…

-
Future Gate: Budoucnost filmových festivalů?
(V textu byla provedena faktická korekce a upřesnění formulace po původním vydání, 13. 11. 2025) Moje dosavadní zkušenosti s Future Gate, největším tuzemským festivalem sci-fi filmu, nebyly příliš pozitivní. Na jedenáctém ročníku jsem navštívil jediné promítání, a to velký divácký a kritický hit francouzské režisérky Coralie Fargeat Substance. Kamarád měl lístek navíc a nevědel co s…

-
Výukové filmy jako špatné encyklopedie: problematika kaleidoskopů (méně či více) vzdálených kultur
Interpretace cestovatelských dokumentárních filmů z desátých let optikou Davida MacDougala Je to více jak deset let od mého ukončení docházky na základní škole, a přesto si dodnes vzpomínám na dlouhá odpolední vyučování, která pravidelně vyplňovaly snímky na hraně mezi dokumentem a cestopisem, představující divákovi nejrůznější krajiny, nejčastěji ty „více exotické“, se kterými měl málokdo jiné zkušenosti než…

-
Recenze z Katedry filmových studií: Nahoře nebe, v dolině já
Óda na dolinu (Anna Bureš) Filmový debut Nahoře nebe, v dolině já Kataríny Gramatové se odehrává v takzvaných slovenských hladových dolinách – v místech, kde se žije nejhůře, a přesto v nich přetrvává zvláštní krása. Režisérka a původně střihačka se v Dolině vrací na stejné místo, aby rozvinula vizuální a fikční potenciál prostředí, jemuž se věnovala…



