Rubrika: Recenze

  • Scény z rodinného života – Chata na prodej

    Navracejícím se tématem ve filmografii režiséra a scenáristy Tomáše Pavlíčka je selhávající mezilidská komunikace a nedorozumění z toho plynoucí. V Pavlíčkových studentských filmech a absolventském celovečerním debutu Parádně pokecal (2014) se kvůli ní dostávali do potíží zejména tápající mladí hrdinové. V Chatě na prodej jsou neschopností vzájemně si naslouchat a vést konstruktivní dialog „postiženi“ příslušníci…

  • Hledání určitého realismu – kniha Pier Paolo Pasolini a jeho filmy

    Nakladatelství Casablanca v ediční řadě Filmoví tvůrci dosud vydalo monografie nabízející studie autorského rukopisu Larse von Triera, Alfreda Hitchcocka, Ingmara Bergmana, Krzysztofa Kieślowského nebo Akiry Kurosawy. V loňském roce je doplnila kniha Miklós Jancsó a jeho filmy od českého filmovědce Zdeňka Hudce. Právě k ní má nejblíže novinka Pier Paolo Pasolini a jeho filmy (preloženo z…

  • Redakční ohlédnutí za 53. MFF Karlovy Vary

    Redakční ohlédnutí za 53. MFF Karlovy Vary 53. ročník karlovarského filmového festivalu je za námi a přišel čas bilancovat letošní úrodu. Jak uplynulý ročník hodnotí redakce Indiefilmu? Byl pro nás v něčem zásadní a jedinečný? A co z programové nabídky přetrvalo v povědomí a stojí za doporučení? JAKUB JIŘIŠTĚ Letošní festival na mě z hlediska dramaturgie nezapůsobil tak…

  • Zloději: Rodinné štěstí bez rodiny

    Ústředním pojmem filmografie japonského režiséra Hirokazu Koreedy je „mono no aware“, typ estetické vnímavosti spočívající ve schopnosti ocenit krásu obsaženou v pomíjivosti všedních věcí, jako jsou kvetoucí sakury. Mistry v navození tohoto specifického stavu byli v minulosti nejprve autoři haiku, později japonští režiséři jako Jasudžiró Ozu nebo Mikio Naruse. Právě na jejich hořkosladká dramata všedních…

  • Kogda-to ty byl bitnikom – Léto

    Nový film ruského filmového a divadelního režiséra Kirilla Serebrennikova vykresluje počátek osmdesátých let v Sovětském svazu jako období stagnace. Se železnou pravidelností se opakují stranické schůze, sportovní akce a oznámení o úspěších zestátněného hospodářství. Stejně normované jako výrobní postupy jsou životy Rusů, kteří svou individualitu nemohou projevit ani na rockovém koncertu, kde se od nich…

  • Utøya, 22. července: I teroristický útok může být záživný, až to bolí

    Utøya, jedno dané místo. 22. červenec, jeden daný den. A 77 minut střelby, která znamenala téměř sedm desítek mrtvých a poznamenala další tři stovky životů přeživších. Nejnovější snímek režiséra Erika Poppea Utøya, 22. července funguje jako filmový památník, jenž opětovně připomíná onu tragickou událost, a to velmi zblízka, neboť se snaží skrze formu přenést diváka…

  • Disney World naruby – The Florida Project

    „Tohle není hra,“ kárá v novém filmu amerického režiséra Seana Bakera mladá matka svého asi pětiletého syna Scottyho, když pojme podezření, že potomek v rámci dětských her podpálil nedalekou bytovku. Její poznámka postihuje zásadní rozpor mezi dětskou a dospělou perspektivou, mezi dvojicí paralelně existujících, ale zcela odlišných světů. Baker tento rozpor ve svém šestém celovečerním…

  • Filmy roku 2017 podle IndieFilmu

    JIŘÍ ANGER Můj letošní žebříček je tak trochu podvod – první dva jmenované snímky už u nás byly jednorázově uvedeny loni, třetí nebyl (a pravděpodobně nebude) uveden vůbec. Přiměla mě k němu jak relativně slabší nabídka tuzemských festivalů (o distribuci nemluvě), tak především výjimečný zážitek ze zmíněných děl. Noci navzdory, Ornitolog a Cruel Optimism pro…

  • Aryan poletuje o život (valahol Magyarországon)

    Některé tematické premisy vyznívají natolik přitažlivě, že stačí napsat pár slov a kinosál by neměl zet prázdnotou. Posuďte sami: stačí úředně naťukat, že ve svižném maďarském filmu Měsíc Jupitera (2017) levituje syrský uprchlík. Byť výsledek z paměti vypudíte jen těžko, přehnanou chválou bych šetřil. A současně jej zpočátku vztáhl k širší tendenci, která raší v…

  • „Jmenuji se Marina!“: Fantastická žena

    Pátý celovečerní film chilského režiséra Sebastiána Lelia, oceněný v Berlíně Stříbrným medvědem za nejlepší scénář, začíná tam, kde většina melodramat končí – smrtí jednoho z partnerů. Ten druhý se během následujících devadesáti minut snaží zpracovat předčasné ukončení vztahu a naučit se stát na vlastních nohou. Prostý příběh ozvláštňuje skutečnost, že pozůstalým je v tomto případě…