Filmy

  • Já, Olga Hepnarová: Portrét nesdílný jako Olga sama

    Já, Olga Hepnarová již před distribuční premiérou vzbudila jako jeden ze zahajovacích snímků na letošním Berlinale značnou pozornost a stala se dalším nadějným dokladem rozchodu mladého českého filmu s provinčností. Není divu – snímek ztělesňoval snad všechny znaky, které jsou pro festivalové dramaturgy rozhodující. Debutující režiséři (Petr Kazda a Tomáš Weinreb) se utkávají s komplikovaným…

  • Polednice: Na rozhraní vnější a vnitřní hrozby

    Žánrové filmy se v posledním období dostávají v naší kinematografii opět do kurzu a zdá se, že jejich mladí tvůrci si dobře uvědomují, v čem české pokusy v minulých letech selhávaly. Především se odpoutávají od nápodob či parafrází importovaných vzorů a uvažují nad možnostmi přirozeného propojení ustálených motivů a způsobů vyprávění s lokálními specifiky. Vydařené…

  • Rodinný film – Odvrácené strany svobody a soucitu

    I když se stále hovoří o tom, jak český film nebyl v posledních letech zrovna v dobré kondici, rozhodně se nedá říct, že by mu chybělo kvalitní režisérské jádro. V poslední době můžeme do spolehlivého filmařského „kádru“ zařadit především Jana Prušinovského, Petra Zelenku, Bohdana Slámu či Marka Najbrta. Nicméně s výjimkou Petra Zelenky chyběl tvůrce,…

  • Čtyřikrát mladý a sebevědomý český film

    Výběrová sekce českých snímků na lednovém Festivalu krátkých filmů letos nabídla pozoruhodný průřez tvorbou nastupující generace filmařů. Výběr byl dostatečně reprezentativní už proto, že obsáhl čtyři výchozí pozice, které se dnes nabízejí pro začínající režiséry (absolvování katedry režie FAMU zaměřené primárně na rozvoj autorského stylu, studium na FAMO/VOŠ Filmové ve Zlíně – dílnách filmového řemesla…

  • Fúsi: Jak chutná bezmoc

    Seznamte se: Fúsimu (Gunnar Jónsson) táhne na pětačtyřicet a žije kdesi na Islandu s matkou i jejím výstředním přítelem. Náš protagonista nepobral příliš sociální inteligence; o zbytku se pak lze pouze dohadovat, Fúsi totiž žije ve svém málomluvném světě, do něhož výrazněji nakoukne jen málokdo. Kontrolní otázka zní, zda by nás měl tento korpulentní antihrdina…

  • Filmy roku 2015 podle IndieFilmu

    Jakub Jiřiště Rok 2015 rozhodně nebyl filmovou hostinou, zvláště ne pro diváka, který závisí na domácí distribuci a tuzemské festivalové nabídce. Slabší úroda byla znát i na festivalu v Karlových Varech, který mi navzdory pečlivé přípravě filmového rozvrhu nabídl nakonec pouze jeden strhující divácký zážitek (film Krisha – viz níže), přičemž v předchozích ročnících jich…

  • Nenasytná Tiffany: Pábitelský horor

    Celovečerní debut studenta střihu na pražské FAMU je milým překvapením. Nenasytná Tiffany žánrově obohacuje domácí film, který od přelomu století opanovala společenská dramata a lidové komedie. Devětadvacetiletý Andy Fehu pak z obecnějšího pohledu vnáší svým snímkem čerstvou krev do zkornatělé produkce české kinematografie. Bez kocoviny Nenasytná Tiffany zapadá do vlny nových debutů mladých tvůrců, aniž…

  • Going Clear: Scientology and the Prison of Belief – Případ pro středně pokročilého psychiatra

    Předesílám, že nezamýšlím následující text postavit výhradně na soupisu kuriozit, které se pojí s jednou nechvalně známou sektou. Informačně hutný a kriticky zaostřený dokument o praktikách scientologie by k tomu nepochybně sváděl, jenže afektované navážení do scientologů nevyžaduje prakticky žádný intelektuální výkon. Abych nebyl špatně pochopen, rozhodně tím nenavádím k bezhodnotovému popisu, nezaujatý přístup zde…

  • Ztraceni v Mnichově: Láska k filmu prochází národním komplexem

                  Petr Zelenka se vrací po dlouhých sedmi letech, aby svým dalším počinem pro filmová plátna opět zahýbal usedlými jistotami domácí kinematografie. Zvolené téma mnichovského traumatu dopředu budí očekávání, že se po dlouhodobém úhoru dočkáme poctivé a dostatečně bezohledné reflexe toho, co nám dodnes zbylo ze sdílené duše národa. Mnichov je nejen pro Zelenku symbolem typicky…

  • Cesta do Říma: Duchovní komedie v zajetí intelektuální bezduchosti

    Řada filmových debutů, které vstupují tento rok do české distribuce, svědčí o tom, že přestává platit dosavadní předěl mezi absolventským filmem a plnohodnotným celovečerním debutem. Především v případě studentů FAMU se začíná stávat standardem, že závěrečné filmové práce již neslouží jako prověrka technických schopností režiséra a jeho štábu, která je určena především internímu zhodnocení. Současné…