Musím přiznat, že po Fabelmanových jsem si nedokázal představit, jak může Spielbergova kariéra pokračovat. Americký režisér v mistrné autofikci zachytil své dětství, odhalil prožitá traumata a zároveň se snažil vyrovnat s důležitostí filmů ve vlastním životě. Jednalo se také o snahu racionalizovat a přijmout skutečnost, že není schopen vnímat své emoce jinak, než skrze objektiv kamery. Fabelmanovi navíc končí jednou z nejlepších scén mistrovy kariéry, kdy se mladý Spielberg setká s Johnem Fordem a dojde k jakémusi předání žezla.
Den odhalení je první Spielbergův film za více než dvacet let, který se odehrává v přítomnosti. Naposledy to platilo pro Válku světů s Tomem Cruisem v hlavní roli. Ta měla premiéru v létě 2005. Přes smíšené reakce jak od kritiků, tak od diváků, se dočkala obrovské návštěvnosti. Jedná se o adaptaci stejnojmenného románu H. G. Wellse, který na přelomu 19. a 20. století definoval žánr science fiction. Na povrchu jde o (hlavně ve své době, kdy byl Roland Emmerich na vrcholu slávy) poměrně typický hollywoodský katastrofický blockbuster, v němž se průměrný otec musí se svojí rodinou potýkat se zdánlivým koncem světa. Film ale jde na všechno trochu jinak.
Beznaděj a cynismus
Hlavním hrdinou Války světů je rozvedený přístavní dělník Ray Ferrier, který nemá moc co nabídnout. Ve svojí práci není příliš dobrý, jeho syn ho odmítá nazývat otcem a říká mu křestním jménem a jeho dcera je ze vztahu zklamaná a nedělá si iluze, že by se něco zlepšilo. Až mimozemská invaze a smrt několika stovek lidí Raye přinutí plnit své rodičovské povinnosti. Film však zároveň naznačuje, že pokud se někdy situace vrátí do normálu, Ray nebude o nic lepším otcem. Nesnaží se nám protagonistu prezentovat jako hrdinu. Je to muž, co se zoufale snaží naložit s nově získanou zodpovědností, kterou posledních 15 let ignoroval.
Pro film je jeho zasazení do současnosti klíčové. Spielberg zachycuje vystrašenou Ameriku, stále otřesenou nedávnými událostmi jedenáctého září. Je při tom až překvapivě cynický a míň hravý a empatický, než jsme u něj zvyklí. Násilí a brutalita je zobrazována jako nevyhnutelnost přítomnosti. Svět kolem hlavní postavy propadá paranoie, hledá jakékoliv vysvětlení. Xenofobie Bushovy ameriky je ve filmu zachycena až děsivě dobře, hlavně skrze postavu Tima Robbinse, který mimozemskou invazi zoufale přirovnává k předchozím válečným konfliktům, jenž jejich země podstoupila. Jediným cílem, který si Ray za celý film vytyčí, je dům matky jeho dětí. Ta přece vždycky věděla, co dělat. A když ani ona nebude vědět, jak věci vyřešit, tak cesta za ní alespoň může oddálit přijetí toho, že je po všem.
Nová naděje
Den odhalení je naopak filmem výrazně optimistickým, možná i naivním. V současné době je samozřejmě možné říct, že jakákoliv forma optimismu je zároveň naivitou, není to však první Spielbergovo dílo, které se s touto kritikou setkalo. Přes reklamní kampaň se nejedná o konspirační thriller, ale spíš o thriller post-konspirační. Nejde o rozkrytí nějaké pravdy – od začátku víme, že mimozemšťani existují –, ale o to, jak tuto pravdu ve světě rozežraném politickým napětím, hoaxy a umělou inteligencí prezentovat tak, aby ji vůbec někdo věřil.
Navzdory velmi štědré stopáži se příběh nikdy nezastaví. Úvodní scéna, odehrávají se během wrestlingového zápasu, který jakoby vypadl z De Palmových Hadích očí, začíná hlediskovým záběrem poraženého zápasníka, kterému protivník dupe na obličej. Tím je okamžitě určena dynamika vyprávění i explicitnost témat. Následně Spielberg informace dávkuje opatrně, skrze interakce postav, jejich činy a rozhodnutí. Podobně funguje i Williamsova hudba, která velmi něžně podtrhuje už tak vyhrocenou emocionální stránku díla.
Dvěma hlavními postavami jsou Daniel Kellner (Josh O‘ Connor v netypické roli) a Margaret Fairchild (dechberoucí Emily Blunt). Daniel je whistleblower na útěku před firmou Wardex, která před veřejností po dekády zatajuje důkazy o extraterestriálních návštěvách na Zemi a následných lidských pokusech na těchto návštěvnících. Margaret je zase nespokojená hlasatelka předpovědí počastí v nešťastném vztahu se synem Kurta Russella, která po náhodném setkání s kardinálem červeným začne ztrácet kontrolu nad svým tělem a nabyde nových schopností: z pouhého pohledu do očí dokáže vyčíst veškeré emoce dotyčného člověka.
Během filmu se oba protagonisté dozví, že kdysi sdíleli zážitek, který jeden z nich vytěsnil a druhý kompletně zapomněl a snaží se na něj společně rozpomenout. Skrze tyto postavy se Spielberg znovu vrací ke svým rodičům – Emily Blunt je jeho empatickou matkou, zatímco Josh O‘ Connor je jeho otec, nervózní technik. Vše koordinuje Hugo Wakefield v podání skvělého Colmana Dominga. Ten je v rámci narativu Spielbergovým avatarem, moderní verzí Sammyho Fabelmana. Jeho cílem je detailní rekonstrukce Margaretina domova z dětství a následné převyprávění traumatu, které sdílí s Danielem. Tento čin Spielberg vnímá jako naprosto nutný, ale zároveň hluboce perverzní. Jedná se o velmi explicitní rozšíření scény hádky z Fabelmanových, kde hlavní hrdina sleduje rozklad vztahu svých rodičů skrze hledáček kamery.
Kromě pokračování dlouholeté analýzy sebe sama nabízí Spielberg precizní blockbusterovou zábavu. I po více než padesáti letech a pětatřiceti celovečerních filmech neztratil svoji klukovskou radost z filmování. Každou scénu, ať už jde o automobilovou honičku skrze farmu, dialog v hotelu nebo scénu, kdy postavy sledují záběry na notebooku, nacpe dechberoucími obrazy, mistrně přitom pracuje s vnitrozáběrovou montáží a stíny. Kaminského kamera však nikdy nepůsobí exhibicionisticky, každý pohyb je účelný a posouvá příběh kupředu.
Pro vychutnání si filmu je nutné přistoupit na pravidla idealistického fikčního světa, s čímž má podle ohlasů mnoho diváků zásadní problém. Nejde jen o samotnou zápletku, kdy speciální schopností hlavní hrdinky je empatie, ale i to, že si Spielberg představuje Ameriku, kde by reakce průměrného Američana na setkání s mimozemšťanem bylo porozumění a ne nabití brokovnice nebo utlučení cizince ocelovými trubkami.
Pokud ale nemáte problém dvě hodiny věřit na lepší svět, kde jsou lidé v jádru dobří a schopni přijmout neznámo, neexistuje v současné době lepší film. Režisér, celý jeho tvůrčí tým i herci jsou na vrcholu svých sil.
Edit: Martin Šrajer
Napsat komentář