V Mlátičce, založené na stejnojmenném dokumentu Johna Hyamse, se Dwayne „The Rock“ Johnson s novým obličejem snaží zjistit, kým vlastně je. Film studia A24 zkoumá pád z vrcholu a následné smíření s vlastní obyčejností, zatímco akční hvězda hledá hranice svých schopností.
Dwayne „The Rock“ Johnson není většinovou populací považován za dobrého herce, což ale dlouhé roky ničemu nevadilo, protože to po něm nikdo nechtěl. Se svým charismatem prodejce drahých aut a tělem vrcholného sportovce více než dekádu lákal desítky milionů diváků do kina. Někdy i několikrát za rok. Pak ale přišel COVID a svět se změnil. Po několika obrovských propadácích, zejména po Black Adamovi, se Johnson rozhodl světu ukázat, že není jen filmová hvězda, ale také vážný herec.
Osobně věřím, že Johnson hrát dokáže, jen o to většinou nemá zájem. V Apokalypse Richarda Kellyho se bez problému stal součástí režisérovy post-digitální a pre-apokalyptické satiry. V Potu a krvi se naprosto ztratil v roli paranoidního, drogově závislého bodybuildera, jehož neuroticimus a ubohost chvílemi připomíná Williama H. Macyho ve Fargu bratrů Coenů. Nikdy nezapomenu na scénu, kdy se slzami v očích na předměstí Los Angeles griluje lidské prsty. Samozřejmě se v jeho letité a plodné kariéře jedná o anomálie a filmy, jímž se normální človek spíš vyhne.
První zmínky o Mlátičce, remaku stejnojmenného dokumentu Johna Hyamse, se objevily už v listopadu 2019, pak ale následovaly dlouhé čtyři roky ticha. Projekt byl oficiálně oživen až v prosinci 2023 studiem A24, jako první samostatný film Benny Safdieho. Ten se od roku 2007 se svým starším bratrem Joshem postupně etabloval jako jeden z předních tvůrců nezávislého amerického filmu. Ve své tvorbě, často přirovnávané k tvorbě Johna Cassavetese, většinou sledovali životy zoufalých Newyorčanů na okraji společnosti. Jejich největší spoluprací byl film Drahokam, který podobně jako Mlátička využíval herce, který svou kariéru postavil na masově populárním žánru, v tomto případě Adama Sandlera. S novým desetiletím a celosvětovou pandemií se ale z neznámých důvodů rozdělili a letos každý přichází se samostatným filmem.
Mlátička sleduje kariéru UFC zápasníka Marka Kerra v letech 1997 až 2000, na vrcholu jeho profesionálního života, ale na dně toho osobního. Kromě komplikovaného vztahu s přítelkyní Dawn zápasí se závislostí na návykových látkách. Po mnoha neuvěřitelných výhrách Mark prohraje a snaží se jak o návrat na vrchol, tak o smíření s možností, že na žádný návrat už nedojde. Podobnost s Johnsonovou kariérní trajektorií je minimálně zarážející a i když se nejedná o úplnou sebereflexi, herec ze sebe do filmu rozhodně dává víc než do jakéhokoliv předchozího projektu.
Johnsonova změna, vizuální i osobností, je šokující. Z šarmantního businessmana se stane podivínský něžný obr se srdcem ze zlata, jemným hlasem a hromadou nevyřešených problémů. Pro Marka je zápasení ta nejdůležitější věc na světě. Není připravený dělat nic jiného, protože ho nikdy ani nenapadlo, že taková možnost existuje. Kvůli této posedlosti trpí i Dawn. Ta touží po dětech, ale Mark tvrdí, že na ně jednoduše není místo. Jejich vztah je oboustranně parazitický, oběma něco chybí a snaží se to ukrást tomu druhému. Nedosažitelná manželská harmonie této dvojice funguje jako emocionální jádro filmu.
Pro Safdieho jsou samotné zápasy a Markova profesionální kariéra až druhořadé. Mnohem zajímavější pro ně je všechno, co se děje mezi tím. Mnohem důležitější je Mark jako člověk než Mark jako zápasník. Detailně sledujeme smrt ega muže, který zjistil, že na vrcholu nikdo nezůstane věčně, a jeho následné smíření s obyčejností a smrtelností. Film zachycuje jak výhry, tak pády, ukazuje nám každé Markovo selhání a zvláštnost. Třeba scéna, kdy je nespokojený se stavem svého zahradního kaktusu, a začne ho krájet kuchyňským nožem. Zároveň se nedá říct, že by se Safdie Marka a lidi v jeho životě snažil karikovat, nebo zesměšnit. Naopak je vnímá s ohromnou empatií: ani ve svých nejhorších chvílích nikdy nejsou terčem posměchu.
Během šestileté pauzy mezi Drahokamem a Mlátičkou se Benny Safdie kromě překvapivě bohaté herecké kariéry (Oppenheimer, Lékořicová pizza, Rivalové 2) spolu s předním televizním experimentátorem Nathanem Fielderem podílel na vzniku seriálu The Curse. Seriál o deseti dílech vypráví příběh bohatého páru novomanželů, který se snaží o dítě a zároveň na malém městě v Novém Mexiku buduje ekologickou komunitu, o které natáčí reality show. Tu ale neustále musí přetáčet a inscenovat, protože všudypřítomné kamery opakovaně odhalují, že jsou ve skutečnosti naprosto příšernými bytostmi. Safdie a jeho kameraman Maceo Bishop tyto postavy sledují velmi voyeuristicky, divák se v mnoha scénách cítí jako kdyby narušoval jejich soukromí. Pravděpodobně nejvýraznější je obraz, kdy je kamera umístěna v obývacím pokojí cizí ženy a my konverzaci protagonistů sledujeme přes okno nad gaučem.
S podobným vizuálním stylem experimentují i v Mlátičce. Pravidelně střídají kamerové formáty. Část filmu je pořízena na 16mm film, část na 70mm film a některé pasáže na záměrně opotřebovanou VHS kameru. Bishopova kamera hrdiny sleduje z dálky, obraz je často plný rušivých prvků. Někdy je to plot, někdy trám v místnosti, jindy zase auto projíždějící přes silnici, zatímco hrdina jde na protějším chodníku. Téměř každý záběr je natáčen z ruky. Dokumentární práce s kamerou je stavěna do kontrastu s výrazně umělou výpravou filmu. Většina příběhu se odehrává v interiérech, v Markově arizonské vile, v přehnaně čistých nemocnicích a zpocených tělocvičnách. Žádné z těchto míst však zdánlivě neexistuje v normálním světě, ale ve filmových kulisách. Prostory jsou zvláštně barevné, výhledy z oken vypadají jako nalepené, dveře a zdi se zdají být z kartonu. Když Mark vzteky rozrazí dveře, tak se prostě rozlomí na dvě půlky, jako kdyby šlo o pouhou dekoraci. Jsou to skuteční lidé ve falešném světě, ze kterého se neumí dostat ven. Tato podivná iluze pokračuje i v exteriérových scénách: extrémní zoom drasticky zkresluje perspektivu a skutečné lokace vypadají spíše jako místa, kde běhali Road Runner a Bugs Bunny.
Mlátička je pro mnohé lidi zklamáním. Finančně pohořela, na Oscary se s největší pravděpodobností nedostane a většině lidí jednoduše nesedla. Já jsem ale nadmíru spokojený. Nejen že film po dlouhých letech nabídl Dwaynea Johnsona v nové poloze a nechal ho prozkoumat emoce, které na plátně ještě nikdy neukázal, ale také potvrdil, že rozdělení bratrů Safdieových nakonec není taková škoda. A podle prvních reakcí na Velkého Martyho od Joshe Safdieho se ještě máme na co těšit.
Napsat komentář