Pozoruhodné prostitutky Piera Paola Pasoliniho


Padlé ženy. Padlí andělé. Obě slovní spojení jsou pejorativa. Oním pádem je myšlen morální poklesek. Ženy i andělé klesli na dno, nezaslouží si (křesťanské) milosti. Po pádu není návratu. Žena nikdy víc nebude slušná. Anděl nebude andělem, nebude již součástí ráje. Pojem padlé ženy označuje mimo jiné prostitutky. Prostituce je tradičně chápána jako morálně pokleslý způsob obživy, provozovaný zoufalými lidmi. Padlí andělé jsou Satan a jeho démoni, tedy bibličtí zástupci všeho zlého. Právě témata křesťanské víry a prostituce se v Pasoliniho světě protínají. Dokonce i pád může být při správné režisérské perspektivě vzestupem.

U Pasoliniho se však nejedná o povznesení oněch padlých andělů. Většinu svého života sice, jak sám tvrdil,[1] nebyl křesťanem, neboť se své víry zřekl v patnácti letech, přesto nebyl ani satanistou. Zpochybňuje ale klasický pohled na ženy prodávající své tělo. Řeč bude o prostitutkách v Pasoliniho filmové tvorbě. S důrazem na jeho první dva snímky Accattone[2] a Mamma Roma.[3] Právě v nich je téma prostituce zásadním motivem.

Je vhodné zamyslet se nad tím, co Pasoliniho na prostitutkách fascinovalo. Vzhledem k režisérově homosexuální orientaci nemůže být pochyb o tom, že sexuální přitažlivost k těmto snadno dostupným objektům (převážně) mužského zájmu to nebyla. Tím pravým důvodem je snad jednak inspirace neorealismem, který poukazoval na chudé osoby na periferii italské společnosti, a jednak jeho osobní zkušenost a fascinace. Pasolini se totiž pohyboval i v těchto společenských kruzích.

Vedle osoby režiséra je pro snímky zásadní i prostředí, kde vznikaly a kde se odehrávají. Itálie je převážně katolický stát. Přestože v minulosti byla prostituce v Itálii kvůli nedostatečným sociálním podmínkám hojně rozšířena, byly vydávány zákony, které nevěstince, někdy i prostituci samotnou, postavily mimo zákon. Převládá názor, že způsob života prodejné ženy se neslučuje s katolickou morálkou. Pasolini v několika svých filmech však nepřímo argumentuje, že prostituce není pokleslé řemeslo, protože prostřednictvím postavy Máří Magdalény se objevuje již v Bibli. Máří Magdaléna je symbolem věrnosti (k Ježíši). Na příkladu této postavy lze ukázat, že i dva zdánlivě neslučitelné aspekty, tedy prostituce a víra, se mohou doplňovat. Na příkladech lehkých děv v Pasoliniho snímcích lze poukázat na charakterovou pestrost těchto žen. V režisérově tvorbě se archetyp prostitutky prakticky neopakuje, každá takováto postava je jedinečná.

Prostitutka jako matka a katolička

Snad nejpropracovanější postavou placené milenky v Pasoliniho filmografii je Mamma Roma ze stejnojmenného snímku. Není divu, vzhledem k tomu, že se jedná o jedinou prostitutku v hlavní roli v Pasoliniho (režijní) filmové tvorbě. Jakožto bývalá (možná ale i budoucí) lehká děva je svým způsobem společensky omilostněna. Je na ni pohlíženo jakožto na bývalou hříšnici, spíš než jako na ženu v hříchu setrvávající. Padla, ale zase vstala. Neodpovídá typické představě o prostitutce, podle které by měla být krásná ale hloupá. Mamma je dostatečně důvtipná, neboť vymyslí poměrně sofistikovaný plán na opatření zaměstnání svému synovi. Ale i do tohoto plánu se promítá její předešlá životní zkušenost, neboť zahrnuje sex a vydírání. Nyní se touží mateřsky realizovat. Tím a také novým společensky uznávaným povoláním (stala se trhovkyní) se snaží získat úctu a postavení. Je zvláštním spojením archetypů matky, katoličky, a právě i prostitutky. Jako správná katolička se ve chvíli nouze nejprve obrací na kněze. Snaží se najít zaměstnání pro svého syna, aby nekradl a neměl čas se stýkat s kamarády–výtržníky. Její činy jsou v tento okamžik opravdu ctnostné. Celkový dojem správné křesťanky kazí jen její nevybíravá mluva. Prostořekost a výrazný smích doprovázejí celý snímek. Její drobné nedostatky ji však přibližují k prostému lidu. Nyní je i ona obyčejnou ženou s průměrnou prací, jejíž životní náplní je péče o potomka. Právě syn Ettore byl podnětem k přehodnocení dosavadního života a vydání se na jinou životní dráhu. Kvůli němu by byla hrdinka příběhu dokonce ochotná stát se znovu prostitutkou, přestože na své bývalé zaměstnání zanevřela. Syn je pro ni vším. Po jeho smrti nebude stejná jako dřív. Není už matkou, možná dokonce zanevře i na víru. Najednou je oproštěna od všech symbolických rolí.

Není náhodou, že téměř „ikonickou“ postavu „posvátné italské matky“, které se přezdívá po nejznámějším italském městě, hraje Anna Magnani. Význam této herečky v rolích matek je dobře vystižen v příspěvku ze sborníku V bludném kruhu, který se věnuje obrazu mateřství (nejen) v italském filmu 60. a 70. let: „Anna Magnaniová (1909-1973) byla vskutku pro Italy la mamma nazionale; role matek patřily k její doméně. Hrála mimo jiné fanaticky zaslepenou matku prosazující své dítě do světa filmu ve Viscontiho Nejkrásnější. Ve Felliniho filmu ROMA ji kamera zastihuje v civilu kráčet vylidněným nočním městem, které tato herečka personalizuje právě svojí mateřskou gloriolou. Celá Itálie s ní prožívala její zraněné, statečně zvládané mateřství, když se jí narodilo postižené dítě. Symbolika některých metropolí ženského rodu jako „matek“ (nejen Roma, ale třeba i Praha, viz slogan Praha – matka měst) jako by se odvolávala na věčnost mateřského archetypu i coby živného a inspirativního pramene genia loci.“[4]

Když se Mamma Roma věnuje nějaké činnosti se svým Ettorem, je tento skutek „posvěcen“ příjemnou hudbou. Ať už se jedná o sbližovací tanec za doprovodu populární hudby „obyčejného lidu“ nebo jízdu na motorce za zvuků Vivaldiho. Když stárnoucí žena dělá něco sama, většinou nezní žádná hudba. Za pomoci hudby bylo takto v podstatě řečeno, že ti dva měli táhnout za jeden provaz. Teprve v případě jejich vzájemné spolupráce bude hrdinčin život příjemný jako líbezná hudba. Její minulost jim je ale překážkou. Když se Ettore dozví o matce pravdu, vzdá se snahy o poctivý život a na následky svého rozhodnutí později zemře. Mamma Roma otěhotněla snad kvůli svému povolání, a kvůli němu také o své dítě přišla.

obr. č. 1[5] Trpící osudový muž jedné pobožné prostitutky…
[6] …a trpící osudový muž jiné věřící prostitutky.

Prostitutka jako sukubus

Sukubus představuje v křesťanské mytologii (ženského) démona, který svádí muže a prostřednictvím sexuálního aktu z něho čerpá energii. Metaforicky sukubus označuje Brunu, mladou ženu, která svádí Ettoreho a manipuluje s ním. Bruna není přímo přiznaná prostitutka, ale vykazuje takové promiskuitní chování. Nemanželské dítě, které vychovává sama, k představě o její počestnosti také nepřidává. V příběhu se staví mezi Mammu Romu a jejího syna. Uvědomuje si svou atraktivitu a nechá se vydržovat snad kýmkoliv, kdo o ni má zájem. Snad ji omlouvá fakt, že je matkou samoživitelkou. Jako důkaz Ettorova zájmu posloužil dar v podobě řetízku s přívěskem. Dar zaplacený z prodeje desek, na nichž byla hudba, při které tančil s matkou. Rozhodl se vyměnit příjemné chvíle s mámou za radostné okamžiky s Brunou. Není tedy divu, že Mamma Roma nemohla mladší ženě vůbec přijít na jméno. Její nevraživost se projevila ve slovním útoku na vzhled Bruny. Jako bývalá prostitutka Mamma Roma přízemně vidí největší hodnotu ženy právě v kráse. Při prvním setkání mladíka s Brunou hraje Vivaldi. Hudba se tím pádem objevu při těch nejvýznamnějších scénách. Nemůže to mít ale podobný význam jako v předchozím případu? Ettore má šanci na dobrý život, jednou cestou je tedy spolupráce s jeho matkou, druhým způsobem snad žití s Brunou nebo minimálně nalezení partnerky obecně. Jenže Ettore se žádným z těch životních směrů nevydal. Namísto toho se spojil se svými kumpány, kteří prakticky nemají vlastní charakter a chovají se jeden jako druhý, čímž způsobil svůj pád. Ostatní výraznější mužské postavy v tomto snímku představují zločin – Carmine „pasáctví“ a mladíci krádež. Ettore se měl držet žen, jejichž největším prohřeškem je nepočestná minulost. Matce i sukubě mladíkova smrt vzala zdroj jejich potěšení.

Street-Walking: "Mamma Roma", "Mulberry St.", "Petition" on Notebook | MUBI

obr. č. 3[7] Víra a pokušení: Madona a ňadra, jež jsou symbolem mateřství i sexuálního chtíče.

Prostitutka jako přítel

Biancofiore je aktivní pouliční „konkubína“ a bývalá kolegyně Mammy Romy. Přestože byly defacto konkurentkami, spřátelily se. Ani jedna pravděpodobně kvůli svému (bývalému) povolání nemá příliš přátel mimo kruh lehkých žen. Obě spolu rády tráví čas, často se společně smějí. Mamma Roma se na svou přítelkyni obrátí ve chvíli, kdy má pocit, že její syn by měl zapomenout na Brunu. Domluví, že Biancofiore svede jejího syna a prostřednictvím sexu mu otevře oči, aby zapomněl na svou aktuální známost. Biancofiore jakožto profesionální společnice nemá morální zábrany souložit s prakticky jakýmkoliv mužem, i kdyby šlo o šestnáctiletého syna její dobré přítelkyně. Na jednu stranu je matčina snaha „nahnat“ synovi do postele prostitutku nemorální. Na druhou stranu však její čin má opodstatnění. Co se přímo Biancofiore týče, z její strany se jedná o zvláštní přátelské gesto. Tímto netradičním způsobem poskytuje kamarádce službu a dává jí najevo, že se na ni může kdykoliv s čímkoliv obrátit. Už předtím ona a její „pasák“ prokázali Mammě službu při vykonávaní lsti na restauratérovi s cílem získat Ettoremu práci. Na ženy „pokleslých mravů“ obě situace vrhají nové světlo, zdá se, že drží při sobě a přátelství pro ně znamená hodně. Biancofiore v překladu znamená ‚bílý květ‘, znak počestnosti je paradoxem, ale po odhalení přátelské tváře této prostitutky se zdá, že si ho její nositelka, alespoň částečně, zaslouží. Jedná se snad o jedinou ženu prodávající své tělo v Pasoliniho filmografii, která má vyloženě kladné vlastnosti. Je ale potřeba zdůraznit, že je to pouze vedlejší postava, která se neobjeví v mnoha sekvencích.


obr. č. 4[8]: Biancofiore stála po boku Mammě Romě v časech temných i světlých.

Prostitutka jako nepřítel

Jistě není náhodou, že prostitutka pracující pro Accattoneho (protagonistu stejnojmenného snímku) se jmenuje Maddalena. Nejedná se o jediné propojení biblické Máří Magdalény s postavou s pokleslým chováním v Pasoliniho filmu. V Tvarohu totiž herečka ztvárňující tuto postavu v pašijových hrách nemá problém předvést striptýz. Je to tudíž další spojení něčeho vznešeného s něčím „nízkým“. V předchozích případech tím „vysokým“ byla mateřská láska nebo přátelství, a tím druhým právě prostituce a nevhodné chování z ní přímo či nepřímo vycházející. Pravdou ale je, že u Maddaleny není jen její jméno kladné. Zezačátku je věrnou zaměstnankyní, která se nechá dokonce zmlátit a zavřít do vězení kvůli svému šéfovi, až později, když se ji ten pokusí nahradit, ho udá úřadům. Vzhledem k tomu, že Accattone není zdaleka kladnou postavou, dá se Maddalenina zrada vnímat jako dobrá věc. Accattone si trest za své hříchy zasloužil. Maddalena je tedy spíš neutrální než záporná postava. Na rozdíl od „sukuby“ Bruny (obě postavy hraje Silvana Corsini) má ale její čin za cíl poškodit „muže jejího života“. Nechce s ním „pouze“ manipulovat a získat tak určité výhody.


obr. č. 5[9]: Bílý květ (ne)vinnosti (Máří) Maddaleny.

obr. č. 6[10] Carmineho svatba – uprostřed pasák prostitutek…
obr. č. 7[11]Poslední večeře – uprostřed pastevec božích oveček…

(Skoro)prostitutka jako morální vzor

Náhradou za Maddalenu měla být právě Stella (v překladu „hvězda“). Svou kariéru prostitutky málem započala z ryze nesobeckých důvodů. Místo, aby myslela na potenciální výdělek nebo rozkoš, kterou sex nabízí, chtěla se takto živit, aby udělala Accattonemu (pro ni Vittoriovi) radost. Výčitky nakonec sice převládly a donutily ji se nepoddat zákazníkovi, ale její morální status se tím naopak navýšil. Buďto by obětovala čest a zradila svou výchovu a pomohla příteli, anebo by podrazila Accattoneho a dokázala že je poctivá. Paradoxně mají obě volby své klady a zápory. První možnost se z tohoto pohledu jeví být svým způsobem dokonce ušlechtilou. Stella mohla být prostitutkou ze šlechetných důvodů.

Se Stellou se kromě čistoty a cti pojí ale i naivita. Žádná z předchozích žen by se sebou nenechala tak lehce manipulovat. Možná je právě paradoxem, že na rozdíl od ostatních prostitutek je Stella výrazně (téměř exoticky) krásná a dostatečně naivní na to, aby mohla být ovládaná „pasákem“, ale jako jediná se prostitukou nakonec nestane. Ač je prototypem běžné představy o „profesionálních kurtizánách“ je to obyčejná chudá dívka. Ty ošklivější do vykořisťovatelského vztahu s kuplířem přece jen spadly. Krása v tuto chvíli představuje potenciál k pracovnímu úspěchu. Čím hezčí žena, tím víc se ji „pasáci“ pokusí zaměstnat. Tradiční představa o prostitutce tedy vychází z tohoto pohledu. Dívka dostatečně hloupá na to, aby ji nedošlo, jaké důsledky její zaměstnání bude mít a krásná, aby o ni byl zájem. Stella tuto představu sice naplňuje, ale z této pozice se vymaní. Nakonec se Stella nestala prostitutkou, ale je fakt, že tato žena, přestože byla ochotná za určitých okolností „šlapat chodník“, by mohla být příkladem mnoha žen. Snaží se obětovat pro muže, který si to ani nezaslouží, aby mu v životě pomohla. Je ochotná být pro něj tím světlem v jeho životě a stát při něm, i když on není ochotný se živit poctivě. Stella je pro Accattoneho možným východiskem z jeho světa podvodů, poflakování, krádeží a prostituce. Obdobně jako v případě hlavních postav z filmu Mamma Roma i při jejich prvním setkání hraje vážná hudba, tentokrát Bach. Stejně jako Ettore, Accattone „neuposlechne“ tuto hudbu. Nepřizpůsobí se ženě, která s ním má dobré úmysly a z toho důvodu zemře. Na příkladu Stelly je vidět, jak jednoduše může žena „spadnout“ do této profese. Prostřednictvím této postavy jsou vlastně profesionální souložnice v podstatě ospravedlňovány.

Su Youtube è disponibile Accattone, il film di esordio di Pier Paolo  Pasolini - Taxidrivers.it
obr. č. 8[12] “Špinavý světec“ Accattone se soustředí na svůj cíl a při tom ignoruje krásného anděla, to samé dělá později jinému andělovi, Stelle.[13]

Prostitutka jako člen komunity

Výčet by nebyl úplný, kdyby nebyly zmíněny minoritní role většinou bezejmenných prodejných děv. Ty totiž spoluutváří „pokleslé“ prostředí, které je (nejen) pro oba snímky velmi důležité. Skupina zástupkyň „nejstaršího řemesla“ kromě vytváření prostředí a jeho realistické atmosféry může mít také další úlohu – narativní. Navzdory jejich množství působí jako jedna jediná postava. Stává se tak třeba ve chvíli, kdy se Stella snaží vydělat prostitucí, jedna z kolegyň vůči ní působí jako antagonista. Toto nepřátelské chování ale supluje postoj celého uskupení „padlých žen“ stojících u silnice.

Podobně skupinově působí tři ze čtyř prostitutek v Saló aneb 120 dnů sodomy.[14] Střídají se ve vyprávění svých údajných zážitků a chovají se velmi podobně, že se rozdíl mezi nimi špatně hledá. Jakožto „drábové“ nevinných dívek a chlapců působí také antagonisticky. Výjimku tvoří čtvrtá žena, která většinou jen hraje na klavír a promluví snad pouze ve chvíli, kdy se snaží improvizovanou divadelní hrou odvést pozornost krutovládců od jejich „kořisti“. Svým sebevražedným skokem z okna dokazuje, že má svědomí. Opět se v Pasoliniho filmu částečně vrací postava lehké ženy, která nemá jen špatné vlastnosti. To bohužel nejde říct o jejich třech kolegyních, které jako masa naplňují stereotypní představu o prostitutkách, jakožto emocionálně odtažitých, úchylných žen, které za peníze udělají vše.


obr. č. 9[15]: Temné stíny maskují pravé tváře prodejných žen.

Prostitutka jako apoštol rozličných pánů

Prostitutky v Pasoliniho filmech jsou velmi různorodé a málokterá z nich nemá nějakou pozitivní vlastnost. Režisér se tak nejspíš snažil vyvrátit utkvělou představu většinové společnosti a předsudky týkající se této profese. Nezjednodušením charakterů těchto žen dal jasně najevo, že prostitutky (a gigolové) jsou také lidé. Není bez zajímavosti, že charakterizování nejvýraznějších prostitutek ve filmech Piera Paola Pasoliniho se neobešlo bez zmínek o jejich mužských protějšcích (Accattone a Ettore). Je vidět, že tyto ženy, které mají být z podstaty svého povolání k dispozici pro všechny muže, se starají jen o jednoho. Jedině ten jejich muž (syn, přítel) jim stojí za změnu sebe sama.

Hlavní postavy filmů musejí být něčím zajímavé. Pokud by nebyl nikdo, kdo by nedokázal stvořit charakterově atraktivní figuru nevěstky s vrstevnatou psychologií, nemohla by taková postava být hlavní protagonistkou filmu. To by bylo ochuzením filmového světa. V textu rozebírané netradiční prostředí totiž poskytuje nemálo dramatických zápletek a mnohé lidi přitahuje. Vhled do každodenního života prostitutky může být svým způsobem fascinující. Navíc optikou postav „padlých žen“ a jejich nejbližších lze kritizovat nedokonalou společnost. Takovéto téma by tudíž nemělo být tabuizováno, neboť je to součástí lidského společenství již odnepaměti. O něčem už samo o sobě vypovídá označení „nejstarší řemeslo“.

Zdroje

písemné:
Ed Vulliamy: Who really killed Pier Paolo Pasolini? The Observer. 24. 8. 2014. Dostupný na WWW: https://www.theguardian.com/world/2014/aug/24/who-really-killed-pier-paolo-pasolini-venice-film-festival-biennale-abel-ferrara [cit. 2021-01-20].
Marga Cottino-Jones, Women, Desire and Power in Italian Cinema. Londýn: Palgrave Macmillan 2010, 256 s.
Maurizio Viano, Pier Paolo Pasolini a jeho filmy. Praha: Casablanca 2017, 408 s.
Stanislava Přádná, Matky ikony, matky vražednice: Obraz mateřství ve filmu s důrazem na italský film 60. a 70. let. In: Petra Hanáková, Libuše Heczková, Eva Kalivodová (eds.), V bludném kruhu. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006, s. 261-288.

audiovizuální:
Accatone (Pier Paolo Pasolini, 1961).
Dekameron (Il Decameron; Pier Paolo Pasolini, 1971).
Mamma Roma (Pier Paolo Pasolini, 1962).
Saló aneb 120 dnů sodomy (Salò o le 120 giornate di Sodoma; Pier Paolo Pasolini, 1975).
Teoréma (Teorema; Pier Paolo Pasolini, 1968).
Tvaroh (La Ricotta; Pier Paolo Pasolini, 1962-1963).
Země se chvěje (La terra trema: Episodio del mare; 1948).

  1. Maurizio Viano, Pier Paolo Pasolini a jeho filmy. Praha: Casablanca 2017, s. 29.
  2. Accatone (Pier Paolo Pasolini, 1961).
  3. Mamma Roma (Pier Paolo Pasolini, 1962).
  4. Stanislava Přádná, Matky ikony, matky vražednice: Obraz mateřství ve filmu s důrazem na italský film 60. a 70. let. In: Petra Hanáková, Libuše Heczková, Eva Kalivodová (eds.), V bludném kruhu. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006, s. 261-288.
  5. Mamma Roma (Pier Paolo Pasolini, 1962).
  6. DORÉ, Gustave. Crucifixion de Jésus de Nazareth. [Sainte Bible 1866]. In: Wikipedia [online]. [cit. 2021-01-21] [kresba]. Dostupné z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gustave_Dor%C3%A9_-_Crucifixion_of_Jesus.jpg
  7. Mamma Roma (Pier Paolo Pasolini, 1962).
  8. Mamma Roma (Pier Paolo Pasolini, 1962)
  9. Accattone (Pier Paolo Pasolini, 1961).
  10. Mamma Roma (Pier Paolo Pasolini, 1962).
  11. DA VINCI, Leonardo. Ultima Cena. [Santa Maria delle Grazie (Milano)]. In: Wikipedia [online]. [cit. 2021-01-21] [obraz]. Dostupné z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Leonardo_da_Vinci_(1452-1519)_-_The_Last_Supper_(1495-1498).jpg
  12. Accatone (Pier Paolo Pasolini, 1961).
  13. Popisek obrázku je samozřejmě nadsázkou. Ve skutečnosti jde v této situaci spíše o vyjádření filmovou řečí, že nezodpovědný Accatone, který vsadil vlastní život oproti peněžnímu výdělku je sledovaný svým andělem strážným. Anděl spolu s Božím pohledem zprostředkovává i přízeň stvořitele díla – Pasoliniho.
  14. Saló aneb 120 dnů sodomy (Salò o le 120 giornate di Sodoma; Pier Paolo Pasolini, 1975).
  15. Saló aneb 120 dnů sodomy (Salò o le 120 giornate di Sodoma; Pier Paolo Pasolini, 1975).

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *