Queer reprezentace v současné české komedii: co (ne)chceme vidět

20. 2. 2025 # 2.08 # Akademické texty # Bez komentáře

Filmové médium je nástrojem reprezentace, které utváří představy o okolním světe. Aby bylo možné nejednoznačnou realitu uchopit, pomoct nám mohou zjednodušující kategorie. Jedinečné rysy se redukují na snadno rozpoznatelné symboly, což platí i při zobrazování sexuality a identity. Komedie, jakožto typicky mainstreamový žánr určený širokému spektru diváctva, má zásadní vliv na formování společenských představ. Filmové obrazy mohou podporovat emancipaci utlačovaných skupin nebo dále reprodukovat zkreslující představy. Je proto je klíčové pečlivě zkoumat způsob zobrazení queer postav a konfrontovat problematického pojetí.

Podle Sandry Hezinové, autorky studie o prvních českých queer filmech, představují Pusinky (2005) a Venkovský učitel (2008) klíčové milníky v zobrazování LGBTQ+ tematiky. Hezinová však dochází k závěru, že tyto filmy přispívají k utlačování queer lidí tím, že je po jejich coming outu vykreslují jako marginalizované jedince, nucené přizpůsobit své touhy heteronormativním očekáváním. Po uplynutí takřka dvou dekád od uvedení zmíněných snímků je vhodné klást si otázku, zda (případně jak) se způsob reprezentace queer osob v současné tuzemské tvorbě proměnila. Kritické reflexi lze podrobit dva mainstreamové snímky, jež měly svou premiéru v posledních letech, Známí neznámí (2021) a Přání k narozeninám (2022). Reflexe je důležitá i vzhledem k dlouhodobé tendenci takzvaných českých komedii cílících na co nejširší spektrum diváctva pomocí archetypálních zjednodušení a důrazu na konvence týkající se mimo jiné genderu. Posunula se česká produkce od prvních otevřeně queer filmů jako je Venkovský učitel?

Uvnitř a vně

Komedie Známí neznámí a Přání k narozeninám jsou vhodné pro demonstraci reprezentace nejen protože obsahují homosexuální postavy, ale také pro snahu legitimizovat queerness na poli mainstreamu. Snímky se současně nevyhýbají typizovaným rysům. Postavy definuje pouze jejich orientace a postrádají hlubší psychologii a nuance. V obecné rovině je zápletka typicky postavena na queer osobě působící nedorozumění, ať už skrýváním identity či vychýlením se z heterosexuálních a genderových norem. Jinak tomu není ani v případě snímku Přání k narozeninám. Petr (Igor Orozovič) a Lukáš (Tomáš Klus) jsou partneři. Petr není ochotný rodině přiznat, že je gay. Na základě popírání vztahu s dalším mužem se rozjede série „komických“ nedorozumění a vztahových zápletek. Stejný vzorec je dohledatelný například i ve starším filmu Vybíjená (2015) Petra Nikolaeva.

Při detailnějším zkoumání Známí neznámí a Přání k narozeninám můžeme dohledat v reprezentaci queer charakterů pojítka. Známí neznámí tematizují queer problematiku prostřednictvím Edy (Sväťo Malachovský), jenž před svými přáteli skrývá svého partnera stejně, jako to činí Petr z Přání k narozeninám. Jejich okolí (rodina a přátelé) si v průběhu děje neodpouští homofobní vtipy, nevhodné poznámky ani vulgární nadávky. Oba snímky obsahují slova, jako „buzna“, „buzerant“, „teplouš“ nebo narážky typu „to víte děti, strejda má teplotu furt.“. Mezitím jsou Eda i Petr ve scénách přítomní a nevědomost jejich okolí slouží k pobavení diváctva. Queer postavy v českých komediích často nejsou ničím víc než katalyzátory absurdních situací.

Homofobie jako „emancipační“ nástroj

Paradoxní také je, že především v případě Přání k narozeninám je Petr postavou spíše pasivní. Ačkoliv je to právě on, kdo spustil lavinu nedorozumění a zdálo by se, že je hybatelem děje, opak je pravdou. Petr je většinu času až oddramatizovaný, málo přítomný. Mezi obrazy doslova skrytě proplouvá, stejně tak jeho partner Lukáš. Petr se stává pouze nástrojem komediální zápletky při které se psychologizují výhradně heterosexuální postavy odpovídající společenským konvencím. Moment „odhalení“ přijde „jakoby mimochodem“, když jeho matka na základě chvilkového pozorování vydedukuje, že muži nemusí být pouze známými. Matka poté vede s Petrem rozhovor, který uzavře slovy „já se s tím snad jednou smířím“. Petr poté Lukáše celé rodině při „emotivním“ a spíše didaktickém monologu představí. Některé postavy z toho mají větší radost než jiné, ale rodina opět nabyla na ztracené, značně povrchní sounáležitosti a řádu. Potvrdí se mechanismus tradiční rodiny a sexuální orientace je neutralizována na „normální“ rovinu.
Podobně je na tom i postava Edy v Známí neznámí. Ten celou dobu referuje o svém příteli Martinovi jako o Martě a dostává se do svízelných situací. Oproti Přání k narozeninám však není dominantním zdrojem nedorozumění a tajemství pouze homosexuální postava. Snímek je v tomto ohledu mocensky vyváženější, neboť každá z postav něco skrývá. Eda je pouze jedním ze součinitelů a spoluhybatelů zápletky. Když Eda objasní, že Marta je ve skutečnosti Martin, všichni jsou zaskočení. Celý večer zaznívají z úst jeho přátel punch lines těžící ze stereotypů o „teplouších“. Podobně jako v Přání k narozeninám proběhne poučný monolog vysvětlující situaci queer lidí a kritizující absenci respektu k druhým. Zajímavé je, že tento monolog nevede postava Edy, ale jeden z jeho kamarádů, o kterém si ostatní mysleli, že je gay díky jednomu z nedorozumění. Legitimizace homosexuality tedy probíhá skrze postavu Edy z úst heterosexuálního muže, čímž pro mainstreamového diváka nabývá na větší váze.
Oba snímky schematicky portrétují homosexualitu jako odchylku od heterosexuality a podporují tak většinově heterosexuální diskurs tuzemska. Způsob, jakým tuto „odchylku“ autorstvo prezentuje je však svým způsobem podvratný, neboť ve finále slouží jako jakýsi „emancipační“ nástroj. Tato problematická metoda však spíše podporuje ideu „jinakosti“ a slouží pro diváctvo jako zdroj pobavení. Queer postavy v současné české komedií jsou vykreslovány pro oči maistremového diváka, jenž je prezentován heterosexuálním jedincem. Ačkoliv se filmy Známí neznámí i Přání k narozeninám pokouší homosexualitu odkrýt, vysvětlit a normalizovat, způsob reprezentace těchto postav, které se stále musí hájit, posiluje společenská stigmata a upevňuje dominanci heteronormativity. Česká komediální tvorba prezentující queerness pomocí stereotypizujících modelů přispívá k celospolečenskému utvrzování v zraňujících představách. Pokud bychom se měli vrátit k textu Sandry Hezinové zkoumající reprezentaci queer postav v nultých letech, nedošli bychom k o moc optimističtějšímu závěru. Ačkoliv už postavy nejsou po coming outu na okraji společnosti, stále si musí své právo na existenci vybojovat.