MFDF Jihlava 2012 a Vyhnanství pouště

Pierre Vandeweerd reflektuje syrovou situaci podmanivým vizuálním ztvárněním. Pro tento účel využil černobílého formátu super8, s kterým již natáčel snímek Les Dormants (2009), v němž shodně prozkoumával území Západní Sahary. Pomocí zvoleného formátu dosahuje evokativní surovosti; jemné zrno posunuje obraz od rigidně ostrého otisku k poetické malbě, která souzní s melancholickým osudem Sahrawi. Avšak Vandeweerdovi se zároveň daří vzkřísit něco z vyprahlé důstojnosti jejich kmene – když například zachycuje postavy oproti silnému světlu, vnikajícího průzory do jinak tmavých obydlí, dosahuje tak ikonického efektu. Ze Sahrawi se v tyto momenty stávají černé siluety, které vypovídají o tragických událostech, jež s sebou neslo nucené vystěhování, a které pokračuje diskriminací a mučícími praktikami dodnes.

Ze Ztracené země čiší bezprostřednost, z velké části za ní stojí zvolené konvence cinéma vérité; filmařova role je omezena na nejnutnější minimum, postavy nechává vypovídat mimo obraz – vyhýbá se tak mdlému modu „mluvících hlav“ – zatímco sledujeme jejich rezignované pohledy do kamery nebo pusté pouště. Ruční záběry dodávají i těm staticky zvoleným kompozicím určitou dávku neklidu, zároveň stírají bariéru mezi tvůrcem a svým objektem zájmu, promlouvají intimní blízkostí. Vandeweerd ale dokáže harmonicky vyrovnat syrové podání sofistikovanější patinou (například scéna podřezávání kozy dosahuje Buñuelovské nekašírovanosti, jež propojuje tradici s magií, viz L‘ Âge d’or 1930). Jednak je film protknut několika tematickými kapitolami jako Zeď, Lidé Prázdnoty, Kempy a tak dále, kterými osvětluje kulturní a politické souvislosti. Současně svébytně dokresluje atmosféru ruchy rádií, suchého větru pouště a nepokojného tepání ambientní hudby. Akustický výsledek oprošťuje snímek od čirého záznamu reality, posouvá jej blíže k duševnímu rozjímání, které vyvěrá z předkládaných témat samoty a zapomnění.

Nebyl by to Vandeweerd, kdyby neobohatil dané téma filosofickým podtextem – Hérodotovou legendou o vznešené rase velbloudů, která asociativně parafrázuje svobodný život nomádských lidí, jejichž nynější stav dokument vystavuje do silného kontrastu vůči tomuto mytickému vyprávění. Vandeweerd opět dokázal vytvořit dílo, které má svou sociální výpověď a dokáže se divákovi dostat pod kůži, zároveň se ale nebojí hlubšího přesahu. Tento podmanivý film lze zpětně shlédnout na webovém portálu Doc Alliance http://dafilms.cz/ pomocí streamování v přepočtu za zhruba 37 korun českých.